ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.4331.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4331/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalované M. M., o určení výživného, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 16 C 17/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2007, č. j. 10 Co 68/2007 - 225, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 5. 2006, č. j. 16 C 17/2006 - 181, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 27. 11. 2006, č. j. 16 C 17/2006 - 205, zastavil „řízení na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3.523,- Kč a přispívat na jeho výživu měsíčně částkou 7.000,- Kč od 1. 12. 2005 do 10. 1. 2005“, rozhodl, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí“, že „žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobce od 11. 1. 2006 měsíčně částkou 3.000,- Kč vždy do každého 15. dne v měsíci“, že „na takto stanoveném výživném vzniklý dluh za období od 11. 1. 2006 do 31. 5. 2006 ve výši 12.664,- Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozhodnutí“, zamítl „žalobní návrh na stanovení povinnosti žalované přispívat žalobci na výživu měsíčně částkou 4.000,- Kč vždy do každého 15. dne v měsíci od 11. 1. 2006“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 3. 2007, č. j.
10 Co 68/2007 - 225, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas s vyhovujícími výroky rozsudků soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené
v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti takovému výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatelka sice v projednávané věci není zastoupena advokátem (ani netvrdí, že by měla právnické vzdělání), avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.) pro nesplnění podmínky uvedené v ust. §241 o. s. ř.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci žalovaná dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byly potvrzeny výroky rozsudku soudu prvního stupně, jimiž bylo rozhodnuto o určení výživného pro žalobce a o dlužném výživném.
Přípustnost dovolání proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu podle ust. §237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že žalovaná dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti takovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2007
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu