ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.650.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 650/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalované obchodní společnosti T. C. R., a.s., o 12.416,70 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 20 C 399/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. prosince 2005, č.j. 13 Co 613/2005-127, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 21. června 2005, č.j.
20 C 399/2003-103, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce není povinen zaplatit žalované částku 12.416,70 Kč s příslušenstvím, a aby současně bylo zrušeno rozhodnutí předsedy Č. t. ú. ze dne 14. března 2001. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. prosince 2005, č.j. 13 Co 613/2005-127, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Poukázal na skutečnost, že v dané věci, v níž se žalobce domáhá nového projednání návrhu právního předchůdce žalovaného týkajícího se úhrady částky 12.416,70 Kč s příslušenstvím z titulu vyúčtovaných a dosud neuhrazených cen
za poskytnuté telekomunikační služby, jde o řízení podle části páté o.s.ř., jehož předmětem je věc, která vyplývá z obchodního vztahu, a o níž již bylo rozhodnuto příslušným správním orgánem podle zvláštního zákona (konkrétně podle tehdy platného zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích). Proto soud prvního stupně ve věci správně aplikoval ustanovení §244 až §250 l o.s.ř. Konstatoval, že soud prvního stupně se věcí pečlivě zabýval. Důvody, pro které neshledal účastnickou smlouvu
o poskytování telekomunikačních služeb jako jsoucí v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud hodnotil jako správné a odpovídající charakteru uzavřené smlouvy, která poskytovala žalobci určitá zvýhodnění. Skutečnost, že žalobce následně po uzavření účastnické smlouvy nebyl schopen plnit své závazky vůči žalovanému, nemůže podle soudu nic změnit na platnosti této smlouvy a na důsledcích z toho plynoucích. Bylo zcela na vůli žalobce, zda smlouvu s poskytovatelem telekomunikačních služeb
za podmínek, které mu nabízel, uzavře. Navíc ve smyslu ustanovení §267 odst. 2 obchodního zákoníku ve vztazích upravených tímto zákonem neplatí ustanovení §49 občanského zákoníku o možnosti odstoupit od smlouvy, která by byla uzavřena v tísni
a za nápadně nevýhodných podmínek. Za neoprávněnou odvolací soud měl též výtku týkající se žalovaným účtovaných služeb. Z důkazního řízení vyplynulo, že žalobci byly účtovány jen služby, na které měl podle sjednaných Všeobecných podmínek nárok
a za ceny podle platného tarifního ceníku. Odvolací soud proto neshledal odvolání žalobce za důvodné.
Rozsudek Krajského soudu v Plzni byl doručen zástupci žalobce dne 13. ledna 2006, a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 7. března 2006 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
ve spojení s §237 odst. 3 téhož zákona. Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení
§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. neboť má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení věci, protože řeší právní otázku v rozporu
s hmotným právem. Dovolatel je přesvědčen, že smlouva, kterou uzavřel se žalovaným, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Poukazuje na to, že podle §262 odst. 1 obchodního zákoníku si mohou strany dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v §261 téhož zákona (což se týká i vztahu vyplývajícího
ze sporem dotčené smlouvy), se řídí tímto zákonem. Podle prvního z uvedených ustanovení platí, že jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je tato dohoda neplatná. Toto ustanovení sice v době uzavření dotčené smlouvy nebylo dosud obsaženo v obchodním zákoníku, avšak podle dovolatele to neznamená, že by na právní vztah založený smlouvou mezi účastníky nebylo možno aplikovat ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku, resp.
§265 obchodního zákoníku. Právní závěry soudů obou stupňů znamenají, že smlouva uzavřená v soukromoprávních vztazích nemůže být neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť je projevem smluvní volnosti, přičemž závazky je třeba plnit. Tento závěr není správný a je v rozporu s hmotným právem. Sporem dotčená smlouva je natolik jednostranně nevýhodná, že je neplatná podle §3 odst. 1 občanského zákoníku. Dovolatel zdůrazňuje rozdíl v právním postavení žalovaného a žalobce. Jestliže smlouva není výsledkem vyjednávání rovnocenných smluvních partnerů, pak je třeba pečlivě zvažovat, zda jsou smluvní podmínky (obsažené v této smlouvě) v souladu
se zásadami obecné spravedlnosti.
Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil (a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení).
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Je charakterizováno obsahovými
i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání s negativním závěrem.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237
odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
V označené věci není dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy tomu tak je, se příkladmo uvádí v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.
Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska námitek obsažených v dovolání.
Uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., je třeba vztáhnout na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jde především o zjištění omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav.
Při úvaze, zda je opodstatněné považovat napadený rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí ve věci samé mající po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř., dovolací soud konstatuje, že dovolání v označené věci, jímž je (jak bylo vyloženo) vázán, nepřináší argumenty, které by závěry tohoto rozhodnutí zásadně zpochybňovaly. Skutečností je, že odvolací soud se otázkou platnosti předmětné smlouvy ve svém rozhodnutí s přihlédnutím
ke konkrétnímu skutkovému základu věci (mimo jiné fakticky neshledal případnou nevyváženost práv a povinností jejích účastníků), přiléhavě zabýval. Jestliže pak dovodil, že předmětná smlouva není z důvodů uplatňovaných dovolatelem neplatná, jde o závěr odůvodněný.
Je proto třeba uzavřít, že napadené rozhodnutí není důvodu považovat
za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak to má na mysli ustanovení
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s přihlédnutím k odst. 3 téhož ustanovení.
Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu