ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.680.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 680/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a) T. K., b) H. B., c) J. Z., d) J. S., a e) J. S., všech zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) P. ú. L., 2) P. f. České republiky, 3) M. R. n. L., 4) S. b. d. L., a 5) České republice – Ú. p. z. s. v. v. m., o žalobě proti rozhodnutí Okresního úřadu v Litoměřicích ze dne 19.11.2002, č.j. 721448/02-9412, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8C 102/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. dubna 2005, č.j. 11 Co 496/2004-103, takto:
I. Dovolání žalobců proti výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. dubna 2005, č.j. 11 Co 496/2004-103, označeném jako „a)“ v části týkající se odmítnutí žaloby, se zamítá.
II. Dovolání žalobců proti výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. dubna 2005, č.j. 11 Co 496/2004-103, označeném jako „a)“ v části týkající se žádosti o prominutí zmeškání lhůty, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, doručenou dne 3. března 2003 Okresnímu soudu v Litoměřicích, žalobci napadli rozhodnutí Okresního úřadu Litoměřice, Okresního pozemkového úřadu ze dne 19. listopadu 2002, č.j. 721448/02-9412. Domáhali se rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jsou spoluvlastníky nemovitostí specifikovaných v žalobním návrhu. Samostatným podáním současně požádali o prominutí zmeškání lhůty, kterou odůvodnili tvrzenými nejasnostmi, vyplývajícími z poučení o opravném prostředku, uvedeném v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3.1.2003,
č.j. 15 Ca 560/2002-45, které bylo doručeno zástupkyni žalobců dne 14. ledna 2004.
V odůvodnění usnesení krajského soudu je však uvedena možnost podat proti napadenému rozhodnutí správního orgánu k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu podle části páté o.s.ř., a to ve lhůtě 1 měsíce od právní moci usnesení. Pokud by tedy soud dospěl k závěru, že nejde o lhůtu podle §247 odst. 1 o.s.ř., ale že lhůta pro podání žaloby uplynula přede dnem podání jejich žaloby, žádají o prominutí zmeškání této lhůty i s ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobců byla od 11. února do 27. února. 2003 v pracovní neschopnosti v důsledku dopravní nehody.
Soud I. stupně provedl důkaz potvrzením o pracovní neschopnosti advokátky
a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3.1.2003, č.j. 15 Ca 560/2002-45, ze kterého vyplývá, že soud odmítl opravný prostředek s odvoláním se na ustanovení zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.), který nabyl účinnosti 1. ledna 2003, kdy opravné prostředky podané před jeho účinností proti rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, o nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti zákona, soud odmítne podle ustanovení §129 odst. 2 a §46 odst. 2 věta prvá s.ř.s. V odůvodnění tohoto usnesení je dále uvedeno, že navrhovatelé mohou podat proti napadenému rozhodnutí správního orgánu k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu podle části páté o.s.ř. do 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 16. ledna 2003.
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 25. února 2004,
č.j. 8 C 102/2003-85, výrokem I. zamítl žádost o prominutí zmeškání lhůty, výrokem II. odmítl žalobu žalobců proti žalovaným ze dne 3.3.2003 a výrokem III. rozhodl
o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a třetím žalovaným. Při rozhodování o prominutí zmeškání lhůty vycházel jednak ze shora citovaného ustanovení §129 s.ř.s. a dále z ustanovení §72 odst. 4 téhož zákona a uzavřel, že v předmětné věci se nejedná
o procesní lhůtu, ale o lhůtu k podání žaloby a tuto lhůtu nelze podle ustanovení §72 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb. prominout. Žaloba tak byla podána opožděně.
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobců usnesením ze dne 20. dubna 2005, č.j. 11 Co 496/2004-103, potvrdil výrokem označeným „a)“ výroky I. a II. rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jimi byla zamítnuta žádost o prominutí zmeškání lhůty a odmítnuta žaloba žalobců ze dne 3. 3. 2003. Výrokem b) zrušil výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žaloba byla podána opožděně po uplynutí zákonem stanovené jednoměsíční lhůty. Připomněl, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3.1.2003, č.j. 15 Ca 560/2002-45, kterým byl odmítnut opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu Litoměřice – Pozemkového úřadu, nabylo právní moci dne 16.1.2003, přičemž žaloba žalobců odůvodněná odkazem na ustanovení §247 o.s.ř. došla Okresnímu soudu v Litoměřicích až dne 3.3.2003. Vzhledem k tomu, že šlo o lhůtu zákonnou, vztahující se na provedení úkonu – podání žaloby – nebylo možné vyhovět žádosti o její prominutí. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když žalobu pro opožděnost odmítl (§250g odst. 1, písm. a/ o.s.ř. za použití §64 s.ř.s.), neboť úkon (žaloba), pro který byla lhůta zákonem stanovena, nemohl být po jejím uplynutí účinně vykonán. K námitce žalobců, že článek XXV. zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím s.ř.s., hovoří o lhůtě k podání žaloby podle občanského soudního řádu (§247 odst. 1 o.s.ř.), tedy o lhůtě dvouměsíční, uvedl, že tato zákonná úprava se vztahuje na případy, kdy opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu nebyl podán do 31.12.2002; o tento případ se však v posuzované věci nejedná, neboť opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu, podali žalobci před 31.12.2002. Proto bylo třeba postupovat podle ustanovení §129 odst. 2 s.ř.s.
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo doručeno zástupkyni žalobců dne 22. července 2005, přičemž právní moci nabylo dne 25. července 2005.
Proti výroku a) usnesení odvolacího soudu podali žalobci dne 22. září 2005 včasné dovolání. Jeho přípustnost vyvozují z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. Jako dovolací důvod uvádějí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Podle dovolatelů odvolací soud nesprávně posoudil otázku včasnosti podání žaloby podle §244 násl. o.s.ř. Krajský soud v Ústí nad Labem totiž ve výroku svého usnesení ze dne 3.1.2003, č.j. 15 Ca 560/2002-45, nepoučil dovolatele o možnosti podat žalobu podle §446 násl. o.s.ř. (správně má být uveden §246) ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení a ke kterému věcně příslušnému soudu. O této možnosti se sice zmiňuje odůvodnění tohoto rozhodnutí, avšak tímto způsobem nebyla splněna povinnost uložená soudu v §46 odst. 2 s.ř.s. Nepočala proto běžet zákonem předpokládaná lhůta pro podání žaloby. Z toho důvodu nemohlo ani dojít ke zmeškání lhůty dovolatelům. Nesprávně také byla posouzena i otázka počátku běhu prekluzívní lhůty. Proto lhůta k podání žaloby nezačala podle názoru dovolatelů běžet, nemohli ji dovolatelé zmeškat a tedy nebyl dán důvod pro odmítnutí žaloby soudem prvního stupně z důvodu zániku práva.
Dovolatelé proto navrhují, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo ostatními účastníky podáno vyjádření.
Při posuzování dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 3 (též s přihlédnutím k bodu 2) zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů,
tj. podle občanského soudního řádu (dále opět již jen \"o.s.ř.\") ve znění účinném
do 31. března 2005.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Přihlédl k tomu, že je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř.
Pokud se týče otázky přípustnosti dovolání, pak, jestliže směřuje vůči výroku
a) usnesení odvolacího soudu v části týkající se odmítnutí žaloby, je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 věta první o.s.ř. Pokud současně napadá výrok, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně jímž byla zamítnuta žádost o prominutí zmeškání lhůty, v tomto případě příslušná ustanovení procesního předpisu možnost dovolání neupravují (§237 až §239 o.s.ř.). Dovolání proti tomuto výroku tedy nelze považovat za přípustné. Proto bylo dovolání v této části odmítnuto jako nepřípustné
(§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Výrok b) usnesení odvolacího soudu pak dovoláním napaden nebyl.
Dovolací soud poté přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku a) odvolacího soudu v části týkající se odmítnutí žaloby v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že v této části je třeba je považovat za správné
(§243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale
i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny
v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu zjištěny nebyly.
Jak již bylo uvedeno dovolání žalobců je zbudováno především na úvaze, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku včasnosti podání žaloby podle §244 násl. o.s.ř. z důvodu, že Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku svého usnesení ze dne
3.1.2003, č.j. 15 Ca 560/2002-45, nepoučil dovolatele o možnosti podat žalobu podle
§246 násl. o.s.ř. ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení a ke kterému věcně příslušnému soudu s tím, že ač tato možnost byla zmíněna v odůvodnění tohoto rozhodnutí, tímto způsobem nebyla splněna povinnost uložená soudu v §46 odst. 2 s.ř.s. poučit o možnosti podat příslušnou žalobu.
Podle ustanovení §46 odst. 2 s.ř.s. soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat nebo rozhodnout soud v občanskoprávním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci
v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen
o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.
Jak vyplývá z obsahu spisu, Krajský soud v Ústí nad Labem v usnesení ze dne
3. ledna 2003, č.j. 15 Ca 560/2002-45, žalobce správně poučil o možnosti podání žaloby ve smyslu §46 odst. 2 věta druhá s.ř.s. V odůvodnění tohoto rozhodnutí totiž výslovně uvedl, že navrhovatelé mohou podat proti napadenému rozhodnutí správního orgánu k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu podle částí páté občanského soudního řádu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Zařazení tohoto poučení
do odůvodnění příslušného rozhodnutí lze považovat za souladné se zákonným požadavkem a současně odpovídá i běžné soudní praxi. Je tedy zřejmé, že důvodům dovolání nelze v tomto smyslu přisvědčit, takže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba v uvedeném výroku pokládat za správné. Z uvedeného důvodu proto bylo dovolání žalobců směřující proti tomuto výroku zamítnuto (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalobců bylo zamítnuto a odmítnuto, avšak ostatním účastníkům
v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu