Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.05.2007, sp. zn. 30 Cdo 826/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.826.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.826.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 826/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalované K. p., a. s., o zaplacení 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 32/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2005, č.j. 20 Co 176/2005-70, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil ve věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. října 2004, č.j. 12 C 32/2002-51, kterým byla zamítnuta žaloba v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 320.000,- Kč s příslušenstvím, a dále potvrdil i navazující výroky o náhradě nákladů řízení a o znalečném (výrok I.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ve vyhovujícím výroku ohledně částky 80.000,- Kč s příslušenstvím zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Žalobce se domáhal zaplacení částky 400.000,- Kč z titulu pojistné smlouvy s pojištěním trvalých následků po úrazu, kterou uzavřel s žalovanou na pojistnou částku 800.000,- Kč. Po utrpěném úrazu mu žalovaná poskytla pojistné plnění ve výši 400.000,- Kč, jež žalobce považoval za nedostatečné. Odvolací soud se v posuzované věci ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. Na základě zjištění učiněných ze znaleckého posudku a v souladu s pojistnou smlouvou a pojistnými podmínkami sjednaného pojištění dovodil, že uplatněný nárok ve výši 320.000,- Kč s příslušenstvím není opodstatněn. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je zřejmě z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), případně zmatečnostní vadou (229 o.s.ř.). Namítá zejména, že soudy obou stupňů neprovedly důkazy, které byly označeny v žalobním návrhu a které s ním byly co do doby, obsahu i splatnosti totožné. Nebyl proveden důkaz konstatováním a autentizací posudku při výslechu znalce. Místo toho soud provedl důkaz sám z vlastní iniciativy, který žalobce nenavrhoval. Tím oba soudy „vnesly do sporu vlastní návrh s vlastním důkazem.“ Z toho žalobce dovozuje, že „tento projednávaný návrh nebyl návrhem žalobce, nebyl s ním totožný a neuvažoval o jeho náležitostech obsahu, rozsahu a splatnosti.“ Tímto způsobem byl žalobce fakticky vyloučen z možnosti jednat před soudem. V tom spatřuje i zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, a je-li dovolání přípustné, též z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§242 odst. 3 o.s.ř.). Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že dovolatel především namítá nesprávný postup soudu při zjišťování skutkového stavu věci, když soud neprovedl v rozporu s ustanovením §120 o.s.ř. žalobcem navržené důkazy o okolnostech rozhodných pro posouzení věci. Dovolatel tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. – vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jimiž se dovolací soud však nemohl zabývat, neboť z hlediska těchto vad lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.). Z týchž příčin nelze přípustnost dovolání založit ani na základě námitky, že žalobci byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a že řízení je tedy postiženou zmatečnostní vadou podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. května 2007 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/16/2007
Spisová značka:30 Cdo 826/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.826.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28