ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.915.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 915/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátkou, o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 108/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. října 2006, č. j. 24 Co 217/2006 - 398, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 18. 11. 2005, č. j.
3 C 108/2002 - 360, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na výživné manželky za dobu od 27. 6. 2002 do 23. 3. 2004 částku 215.607,- Kč, žalobu
o zaplacení výživného manželky za dobu od 26. 6. 2002 do 23. 3. 2004 v částce 161.193,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem
ze dne 16. 10. 2006, č. j. 24 Co 217/2006 - 398, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž se domáhá zrušení rozsudků soudů obou stupňů, které podle něj spočívají na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci žalovaný dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na výživném manželky za dobu od 27. 6. 2002 do 23. 3. 2004 částku 215.607,- Kč, dále výrok, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně
o zamítnutí žaloby o zaplacení výživného manželky za dobu od 26. 6. 2002
do 23. 3. 2004 v částce o 161.193,- Kč, a dále výrok o nákladech řízení.
Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti žalovaného potvrzen, není podle ust. §237 o. s. ř. v posuzovaném případě dána, a to již proto, že žalovaný dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou
z výjimek uvedených v ust. §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
K podání dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení výživného manželky za dobu od 26. 6. 2002 do 23. 3. 2004 v částce o 161.193,- Kč, není žalovaný subjektivně oprávněn, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Uvedeným výrokem rozsudku odvolacího soudu nebyla žalovanému způsobena žádná újma na jeho právech, neboť jeho procesnímu návrhu na zamítnutí žaloby bylo tímto výrokem v plném rozsahu vyhověno.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, který má povahu usnesení (srov. §167 odst. 1 o. s. ř.), občanský soudní řád nepřipouští (srov.
§237 - 239 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle ust. §243b odst. 5 věty první
a §218 písm. b) a c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.
Podle §142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle výsledku dovolacího řízení žalovaný právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá. Žalobkyně sice vynaložila náklady na sepis vyjádření k dovolání advokátem, avšak nejedná se o náklady vynaložené účelně ve smyslu uvedeného ustanovení. Písemné vyjádření totiž nebylo vůbec potřeba podávat, neboť dovolání je ze zákona nepřípustné. Pak takový úkon nemůže být účelným bráněním práva a dovolací soud podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1
a §142 odst. 1 věty první o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu