ECLI:CZ:NS:2007:30.ND.42.2007.3
sp. zn. 30 Nd 42/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatele Z. H., zastoupeného advokátem, za účasti 1) B. A. V. AG, a 2) H. S., v řízení o úschově, a ve věci navrhovatele Z. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) B. A. V. AG, a 2) H. S., o určení vlastnického práva k osobnímu automobilu, o návrhu navrhovatele na určení místní příslušnosti, takto:
Návrh Z. H., aby Nejvyšší soud České republiky určil, který soud věci projedná a rozhodne, se zamítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem ze dne 31. 1. 2007, adresovaným a doručeným Nejvyššímu soudu České republiky, doplněným podáním, doručeným tomuto soudu dne 11. 4. 2007, domáhal, aby Nejvyšší soud ČR určil, který soud věc projedná a rozhodne, „a to v případě řízení o vydání úschovy podle ust. §185f o. s. ř. [nesprávně uvedeno ust. §185 písm. f) o. s. ř.] a alternativně i v případě řízení o určení vlastnického práva k vozidlu tovární značky BMW X5, stříbrné barvy, VIN WBAFA71080LN27939, registrační značky 2L3 1803, s tím, že v obou případech a ze stejných podkladů vyplývá, že ke stejnému vozidlu uplatňují práva další subjekty, jenž by měly být v těchto řízeních na straně žalované, a jedná se o tyto subjekty: 1) B. A. V. AG, a 2) H. S.“ Návrh odůvodnil tím, že usnesením Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, se sídlem v T. ze dne 11. 8. 2005, č. j. ČTS: PVC - 497/OOK - 2005, vydaném v trestní věci obviněného D. V., stíhaného pro trestný čin krádeže dle ust. §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákona v souvislosti s krádežemi motorových vozidel, bylo rozhodnuto o uložení do úschovy označeného osobního vozidla, jako věci důležité pro trestní řízení s podezřením, že pochází z trestné činnosti, a že toto vozidlo, které navrhovatel koupil od společnosti P. s. r. o., je uloženo v prostorách skladů Policie ČR v obci B. Dále uvedl, že nezjistil, že by označené subjekty měly na území České republiky svá sídla, pobočky, odštěpné závody nebo majetek.
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky rozhoduje o určení místní příslušnosti ve věcech patřících do pravomoci soudů České republiky (§7 o. s. ř.) jen za splnění dalšího předpokladu, že podmínky místní příslušnosti nejsou dány buď vůbec (chybějí), nebo je nelze zjistit. Tento soud není oprávněn určovat věcnou příslušnost, neboť ta je jednoznačně dána ustanovením §9
o. s. ř. Místní příslušnost soudů je upravena v ustanoveních §84 až 89a o. s. ř.
Podle obecné zásady stanovené v čl. 2 odst. 1) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001,
o příslušnosti a uznání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“), jímž je Česká republika vázána ode dne vstupu do Evropské unie dne
1. 5. 2004 a které je obecně závazným a přímo použitelným předpisem práva Evropského společenství v každém členském státě EU, mohou být osoby, které mají bydliště (čímž je nutno chápat i sídlo nebo ústředí nebo hlavní provozovnu právnické osoby) na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Toto nařízení nestanoví žádné pravidlo ohledně určení pravomoci soudu ve věcech řízení o úschovách ani ve věci žalob o určení vlastnického práva k movité věci tak, jak to je uvedeno pro jiné případy vyjmenované v oddílech 2 - 7 Nařízení. Z tohoto vyplývá, není-li pravomoc soudu v uvedených případech řešena Nařízením, uplatní se pro řešení otázky pravomoci soudů České republiky právní úprava obsažená v zákoně č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění zákonů č. 158/1969 Sb., č. 234/1992 Sb. a č. 264/1992 Sb. (dále též jen „zák. č. 97/1963 Sb.“ nebo „ZMPS“).
Podle §2 ZMPS ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Takováto dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo není uzavřena. Pravomoc soudů pro řízení o úschovách a o určení vlastnického práva k movité věci není řešena ani ve vícestranných mezinárodních smlouvách, jimiž jsou oba státy vázány. Zákon č. 97/1963 Sb., který rovněž neobsahuje výslovné ustanovení
o pravomoci soudů České republiky pro řízení o úschovách a o určení vlastnictví k movitým věcem, zakládá ve svém §37 odst. 1 (pod nadpisem „Pravomoc ve věcech majetkových“) pravomoc soudů České republiky v majetkových sporech, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.
Podle §88 písm. l/ o. s. ř. je k řízení o úschovách příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení (jde o tzv. příslušnost výlučnou). Vzhledem k tomu, že předmětné vozidlo je uloženo v prostorách skladů Policie ČR v obci B., je místem plnění obec B. a k řízení o úschově podle §185f o. s. ř., v němž navrhovatel hodlá vystupovat jako přihlašovatel, je příslušný Okresní soud v Náchodě.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. je možno proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud
v České republice, uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má žalovaný majetek. Za majetek žalovaných ve smyslu shora uvedeném pak lze považovat i věc (automobil), která je v úschově u Policie České republiky, na to na základě usnesení Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, služby kriminální policie
a vyšetřování, se sídlem v T. ze dne 11. 8. 2005, č. j. ČTS: PVC - 497/OOK - 2005, a která bude předmětem žaloby navrhovatele o určení vlastnického práva
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 29 Od 84/2003).
Nejvyšší soud České republiky - z důvodů výše uvedených - nemohl určit místně příslušný soud (§11 odst. 3 o. s. ř.), neboť nejsou splněny zákonné předpoklady
pro takové rozhodnutí (podmínky místní příslušnosti nechybějí a lze je zjistit), a proto návrh Z. H. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2007
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu