ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.1946.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1946/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., zastoupené JUDr. P. S., advokátkou, proti žalované P. n., a. s., zastoupené JUDr. J. Ž., advokátem, o zaplacení úroků z prodlení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 Cm 635/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2006, č.j. 2 Cmo 388/2004-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.015,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované JUDr. J. Ž., advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. prosince 2006, č.j. 2 Cmo 388/2004-144, potvrdil rozsudek (v pořadí druhý) ze dne 8. září 2004, č.j. 6 Cm 635/98-113, jímž Krajský soud v Ostravě (stejně jako v pořadí prvním rozsudkem ze dne 30. listopadu 2001, č.j. 6 Cm 635/98-63, zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 16,116% z jednotlivých částek úroků ze splátkového prodeje (výrok I). Dále jej změnil ve výroku o nákladech řízení (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, majíc ho za přípustné pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, navzdory rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 35 Odo 101/2002, o neexistenci nároku na úrok z prodlení pro případ prodlení se splacením úroků jako příslušenství pohledávky. Svůj odlišný názor staví na argumentaci, že řešená věc, kdy vyúčtoval žalovanému úroky z prodlení z neuhrazeného dluhu (tímto dluhem byly neuhrazené úroky), není „anatocismem“, tedy „bráním úroků z úroku“. V daném případě tím, že dlužník je chráněn tím způsobem, že úroky může uhradit kdykoli, protože mu již nehrozí žádná sankce z jejich pozdních úhrad, je prolomená jedna ze základních zásad obchodního zákoníku, a to zásada obecného principu soukromého práva, tedy zásada rovnosti stran.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná již z toho důvodu, že soud prvního stupně oběma rozsudky rozhodl stejně – žalobu zamítl; v úvahu proto přichází pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanoveních v §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají).
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou, tj. zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky neshledává.
Nejvyšší soud České republiky již v rozhodnutí ze dne 24. března 2004, č.j. 35 Odo 101/2002-204, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 5/2005 vysvětlil, že občanský ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení se splacením příslušenství pohledávky. Protože otázka možnosti přiznat zákonné příslušenství z příslušenství pohledávky byla judikaturou Nejvyššího soudu již vyřešena a odvolací soud rozhodl s tímto řešením v souladu, nejde o otázku zásadního právního významu, která by mohla založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Za situace, kdy dovolatelka jinou otázku zásadního právního významu nevymezila a dovolací soud nehledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, uzavřel, že rozsudek odvolacího soudu nemá zásadní právní význam a že tedy dovolání v rozsahu směřujícím proti jeho potvrzujícímu výroku ve věci samé není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243 odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.500,- Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1966 Sb., v platném znění) a z částky 1.440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvézt podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 25. června 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu