ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.1971.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1971/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce J. W., zast. JUDr. H. P., advokátkou proti žalované Z. V., zast. Mgr. M. E., advokátem o zaplacení 60.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 117/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2006, č. j. 26 Co 158/2006-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. října 2006, č. j. 26 Co 158/2006-44, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. července 2005, č. j. 10 C 117/2005-19, jímž žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 60.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % z částky 60.000,- Kč za dobu od 19. 2. 2005 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z důvodů uvedených v ust. §205b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. V souzené věci se žalobce návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 7. 3. 2005, domáhal po žalované zaplacení částky 60.000,- Kč s přísl. s odůvodněním, že s ní dle §536 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku uzavřel smlouvu o dílo ze dne 18. 10. 2004, dle které měla žalovaná pro žalobce zhotovit v období od prosince 2004 do ledna 2005 k. s. k., přičemž na zhotovení díla žalobce poskytl žalované dne 18. 10. 2004 zálohu ve výši 40.000,- Kč a dne 23. 10. 2004 zálohu ve výši 20.000,- Kč. Žalovaná dílo ani ve shora uvedené a ani v dodatečně poskytnuté lhůtě (do 15. 2. 2005) nezhotovila, a proto žalobce od smlouvy odstoupil a požádal o vrácení poskytnuté zálohy. Žalovaná mu přes výzvu poskytnutou zálohu nevrátila. Soud prvního stupně, protože dovodil, že byly splněny všechny zákonné předpoklady ve věci, rozhodl rozsudkem „pro uznání“ dle §153a odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud shledal, že postup soudu prvního stupně byl správný a dále konstatoval, že žalovaná v odvolání netvrdila a z obsahu spisu se nepodávalo, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v §205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. (nedostatek podmínek řízení, věcná nepříslušnost soudu, vyloučený soudce, nesprávně obsazený soud), jimiž by bylo možno úspěšně brojit proti rozsudku „pro uznání“. Odvolací soud se nezabýval námitkou žalované, že předmětnou smlouvu o dílo uzavřel žalobce s třetí osobou a nikoli s ní, poněvadž, jak plyne z ust. §212a odst. 4 o.s.ř., rozsudek „pro uznání“ lze přezkoumat pouze z důvodů uvedených v ust. §205b o.s.ř., takže se věcnými námitkami, majícími původ v hmotném právu, nemohl zabývat. Uzavřel, že pokud žalovaná měla proti žalobě věcné výhrady, bylo na ní, aby je uplatnila včas, tj. ve lhůtě zvlášť k tomu stanovené soudem prvního stupně, a nikoli v odvolacím řízení.
V podání ze dne 21. 11. 2006, doručeném soudu prvního stupně dne 24. 11. 2006, žalovaná uvedla, že využívá „možnosti dvou měsíců poskytnutých k dovolání“ a žádá o „přehodnocení problému“.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 11. 2006, č. j. 10 C 117/2005-49, žalovanou vyzval, aby své podání ze dne 21. 11. 2006 ve lhůtě 30 dnů doplnila tak, aby zejména uvedla, zda svým podáním zamýšlí podat dovolání, a v případě, že nechce podat dovolání, ať sdělí soudu, co svým podáním míní a čeho se jím domáhá. Současně ji poučil o následcích nesplnění této výzvy, tj. že tento návrh žalované bude s ohledem na jeho obsah považován za dovolání, a proto ji současně vyzval, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání a současně ji poučil o tom, že pokud ve lhůtě do 30 dnů od doručení tohoto usnesení nebudou vady jejího dovolání odstraněny, dovolací soud jej odmítne.
V nedatovaném podání, doručeném soudu prvního stupně dne 9. 1. 2007, žalovaná požádala o přidělení advokáta, neboť je v plném invalidním důchodu, nemajetná a samoživitelka po dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 2. 2007, č. j. 10 C 117/2005-62, žalované ustanovil zástupcem pro dovolací řízení Mgr. M. E.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 2. 2007, č. j. 10 C 117/2005-63, žalovanou vyzval, aby mu předložila do 30 dnů ode dne doručení této výzvy řádné dovolání sepsané svým advokátem a současně ji poučil o následcích nesplnění výzvy, a to o zastavení dovolacího řízení.
Podáním ze dne 22. 3. 2007 doplnila žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce své „dovolání“ ze dne 21. 11. 2006 a napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a své dovolací námitky podřadila důvodu uvedenému v ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť se domnívá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle ust. „§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.“ (správně §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
V odůvodnění svého dovolání žalovaná nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně dle ust. §114b o.s.ř. kvůli nedostatečně doloženému žalobnímu nároku. Namítla, že obdržela výzvu soudu prvního stupně k vyjádření se k rozsudku „pro uznání“ v jedné obálce spolu s platebním rozkazem, takže takovou výzvu nebyla schopna zaznamenat, jelikož se soustředila výlučně na poučení soudu obsažené v platebním rozkazu, které naplnila podáním odporu řádně a včas. Současně upozornila, že se v období doručení platebního rozkazu u ní začaly projevovat vážné zdravotní problémy, které jí znemožnily kvalifikovaně reagovat na jakékoli výzvy či pokyny soudu, že se sama stará o svého nezletilého syna a že se nachází v tíživé sociální situaci, a proto nebyla schopna posoudit a vyhodnotit následky nesplnění výše uvedené výzvy. Odvolacímu soudu dále vytkla, že řádně nepřezkoumal odvoláním napadený rozsudek ve vztahu ke splnění předpokladu pro vydání rozsudku „pro uznání“, neboť se soustředil výlučně na odmítnutí hmotněprávní obrany žalované a ani z odůvodnění jeho rozsudku nevyplývá, zda a do jaké míry zkoumal, zda povaha věci či okolnosti případu ospravedlňují postup soudu prvního stupně dle §114b o.s.ř.
Dovolatelka z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Závěrem dovolatelka požádala o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí kvůli své tíživé sociální situaci a z důvodu, že jako samoživitelka pečuje o nezletilého syna.
Žalobce se k podanému dovolání, jak vyplývá z obsahu spisu, nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o.s.ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o.s.ř.).
O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí (§243 o.s.ř.) dovolací soud nerozhodoval.
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
V projednávané věci dovolatelka v dovolání výslovně neformulovala otázku, se kterou by spojovala zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí. Dovolatelka uplatnila jako dovolací důvod vadu řízení, které se odvolací soud měl dopustit tím, že řádně nepřezkoumal odvoláním napadený rozsudek prvního stupně ve vztahu ke splnění předpokladů pro vydání rozsudku „pro uznání“ dle §114b o.s.ř., neboť soud prvního stupně žalované zaslal výzvu k vyjádření se k rozsudku „pro uznání“ v jedné obálce spolu s platebním rozkazem, takže takovou výzvu nebyla schopna zaznamenat, jelikož se soustředila výlučně na poučení soudu obsažené v platebním rozkazu, které naplnila podáním odporu řádně a včas. Dovolateka však přehlíží, že tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a Nejvyšší soud České republiky k ní proto přihlédnout nemohl, i kdyby touto vadou bylo řízení skutečně postiženo, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přihlíží jen v případě, že dovolání je již jinak přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. teprve zvažována, nemůže být námitka vady řízení pro posouzení přípustnosti dovolání tedy právně relevantní.
Z obsahového vymezení dovolacích námitek (§41 odst. 2 o.s.ř.) je dále zřejmé, že dovolatelka brojí rovněž proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně, neboť z předložených důkazů je dle jejího názoru zjevné, že předmětnou smlouvu o dílo žalovaná s žalobcem neuzavřela a že ani z jiných, do spisu žalobcem založených, důkazů tato skutečnost nevyplývá. Brojí tak proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění pro posouzení toho, zda žalobce smlouvu o dílo ze dne 18. 10. 2004 uzavřel s žalovanou či třetí osobou. Skutkový základ sporu se v dovolacím řízení však nemůže měnit; lze jej sice napadnout námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle ust. §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. - přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zvažována, nemůže být námitka směřující proti skutkovým zjištěním pro posouzení přípustnosti dovolání rozhodná.
Dovoláním žalovaná napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Rozhodnutí o nákladech řízení je svojí povahou usnesením, a to i tehdy, je-li obsaženo v rozsudku, v němž je rozhodnuto ve věci samé.
V ust. §238, §238a a §239 o.s.ř. jsou uvedena usnesení, proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde obsažena není, proto dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a dovolání proto podle ust. §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalobci žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu