ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.2841.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2841/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně T., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalované A., s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 7 304 178 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 270/2003, o dovolání A. M. B. G., zastoupené advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2006 č. j. 1 Cmo 300/2006-237, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. srpna 2005 č. j. 5 Cm 270/2003-162 připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila společnost A. M. B. G., podnikající na území České republiky prostřednictvím organizační složky podniku zahraniční osoby – A. M. s. s. s ručením omezeným – organizační složka. Soud prvního stupně tak rozhodl na základě návrhu žalobkyně na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, a to s odvoláním na ručitelský závazek společnosti A. M. B. G.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. září 2006 č. j. 1 Cmo 15/2006-235 podle ustanovení §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalobce se společností T., spol. s r.o., a usnesením ze dne 7. září 2006 č. j. 1 Cmo 300/2006-237 odmítl odvolání společnosti A. M. B. G. ze dne 6. 1. 2006 proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že odvolatelka nebyla osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí (dosud nepravomocnému), kterým soud připustil, aby se stala v řízení účastníkem na straně žalované, neboť účastníkem řízení se mohla stát až na základě rozhodnutí soudu, a to rozhodnutí pravomocného. Okruh účastníků řízení je vymezen §90 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že jsou jimi žalobce a žalovaný. Podle §92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlas toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Z toho vyplývá závěr, že stejně jako nemůže své procesní postavení změnit ten, kdo byl za žalovaného označen v žalobě, nemůže tak učinit ani ten, kdo byl za žalovaného označen v návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení podle §92 odst. 1 o. s. ř. Proto tento subjekt není osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí, kterým soud připouští, aby se stal v řízení účastníkem na straně žalované.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. září 2006 č. j. 1 Cmo 300/2006-237 podala společnost A. M. B. G. dovolání, v němž uvedla všechny dovolací důvody vymezené v §241a o. s. ř., a to, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tyto důvody byly podle názoru dovolatelky vyvolány tím, že usnesení soudu prvního stupně, kterým byl připuštěn její vstup do řízení na straně žalované, bylo doručováno organizační složce dovolatelky, nikoliv dovolatelce, a navíc byla tato složka na doručence nesprávně označena. Mimo jiné nebyla proto ani oprávněna tuto písemnost převzít. Podle názoru dovolatelky není s ohledem na Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o soudní příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí český soud příslušný k vedení řízení s dovolatelkou. Dovolatelka navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukázala na to, že v dovolání absentují důvody pro jeho podání. Žalobkyně podrobně odůvodnila svůj právní názor, že doručování písemností organizační složce zahraničního podnikatele je v souladu s občanským soudním řádem i obchodním zákoníkem. K dovolatelkou tvrzené nepříslušnosti českého soudu poukázala na §86 odst. 3 o. s. ř., stanovící příslušnost soudu v řízení proti zahraniční osobě, a to u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její podnik nebo organizační složka jejího podniku. Příslušnost českého soudu je také v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 44/2001, dovolatelka se tedy mýlí i v této části dovolání. Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání jako nedůvodného.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle §238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle §238a a §239 o. s. ř.
Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení §239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání podané proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a to ani proti rozhodnutí, jímž byl připuštěn vstup dalšího účastníka do řízení. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Přípustnost dovolání pak nemohla být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu o opravných prostředcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002 sp. zn. 29 Odo 425/2002, publikované v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 7/2002, pod číslem 140/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. července 2007
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu