ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.3376.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3376/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně Č., a.s. (dříve Č. P. A R. a.s.), zastoupené advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému opatrovnicí - vedoucí kanceláře Okresního soudu v K. o zaplacení částky 9 084 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 22 Ro 1228/94, o návrhu B. státního podniku „v likvidaci“ na vydání opravného usnesení, o dovolání B., státního podniku „v likvidaci“, zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 2006 č. j. 61 Co 216/2006-22, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 20. února 2006 č. j. 22 Ro 1228/94-16 zamítl návrh na vydání opravného usnesení, který podal B., státní podnik „v likvidaci“, (dále jen státní podnik „B.“), a domáhal se jím opravy platebního rozkazu ze dne 6. června 1994 č. j. 22 Ro 1228/94-2 s tím, že faktura, která byla podkladem žaloby, nebyla vystavena žalobcem, nýbrž státním podnikem B. Soud prvního stupně svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že se v dané věci nejedná o chyby v psaní a počtech, jakož i jinou nesprávnost, kterou je podle §164 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) předseda senátu povinen i bez návrhu kdykoliv opravit. Chyba byla způsobena nesprávným označením žalobce v žalobě.
K odvolání státního podniku B. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. dubna 2006 č. j. 61 Co 216/2006-22 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud potvrdil správnost postupu soudu prvního stupně, neboť soud nemůže postupem podle §164 o. s. ř., ani podle jiného ustanovení občanského soudního řádu, napravovat pochybení účastníka řízení, pokud jde o věcnou legitimaci ve sporu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal státní podnik B. dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., když napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle názoru dovolatele se v dané věci jednalo o zjevnou chybu při vydání platebního rozkazu, neboť podle §172 odst. 1 o. s. ř. musí uplatněné právo vyplývat ze skutečností uvedených žalobcem, což při rozporu žaloby a důkazu není. Doložená faktura byla vystavena státním podnikem B., odbytový závod III, a chybou právního zástupce, který zastupoval jak státní podnik B., tak žalobce, byla žaloba podána jménem žalobkyně. Dovolatel navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 11 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se při opravě rozhodnutí vydaných přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaných po řízení provedeném podle dosavadních předpisů postupuje podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy platební rozkaz, jehož opravy se státní podnik B. domáhá, byl vydán 6. června 1994.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §238a odst. 1 písm a) až f) o. s. ř. zakládá přípustnost dovolání v případech zde taxativně vymezených. Dovolání proti usnesení, kterým bylo potvrzeno opravné usnesení soudu prvního stupně, jak je tomu v posuzovaném případě, zde uvedeno není.
Dovozovat v daném případě přípustnost dovolání z §239 odst. 1 nebo 2 o. s. ř. je vyloučeno již z toho důvodu, že usnesení, kterým odvolací soud potvrdil opravné usnesení soudu prvního stupně, není rozhodnutím, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí již několik desetiletí vykládán jednotně jako věc, která je oním předmětem, pro něž se řízení vede. V tzv. řízení sporném, v němž jde o žalobce a žalovaného, je tudíž za věc samu (v teorii se též hovoří o věci hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srovnej též §79 odst. 1 o. s. ř.). V posuzovaném případě věcí samou bylo zaplacení nedoplatku kupní ceny nemovitostí. V této souvislosti lze poznamenat, že rozdíl mezi rozhodováním o věci samé a rozhodování o jiných otázkách je v občanském soudním řádu zdůrazněn též formální stránkou věci tím, že o věci samé soud rozhoduje rozsudkem (§152 odst. 1 o. s. ř.); usnesením se rozhoduje ve věci samé jen, stanoví-li to zákon (§152 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., přičemž ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání státního podniku B. směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání bylo navíc podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Usnesení odvolacího soudu ze dne 28. dubna 2006 č. j. 61 Co 216/2006-22 nabylo právní moci dne 6. června 2006, kdy bylo doručeno státnímu podniku B.. Dovolání tedy muselo být podáno nejpozději do 7. července 2006 (6. 7. 2006 byl státní svátek). Dovolatel však dovolání odevzdal poště k přepravě až dne 24. července 2006.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto dovolání státního podniku B. – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2007
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu