ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.439.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 439/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně P. v. a k., a.s., zastoupené advokátem, proti žalované Č. r.– M. f., zastoupené advokátem, o zaplacení 494 904,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 12 Cm 101/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 6. června 2006, č.j. 11 Cmo 97/2006-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 6. června 2006, č.j. 11 Cmo 97/2006-83, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v P. ze dne 14. března 2005, č.j. 12 Cm 101/2002-41, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. 4. 2005 s ohledem na článek II. zákona 59/2005 Sb., obsahující přechodná ustanovení k uvedené novele občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání zpochybněná právní otázka, zda žalovaná je povinným subjektem k placení vodného a stočného, jako odběratele, z titulu vlastnického práva bez ohledu na to, zda fakticky tyto služby odebírala, nebyla odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem, konkrétně ustanovením §16 odst. 1 a 2 a §37 odst. 1 vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, ve znění vyhlášky č. 185/1988 Sb. (dále jen „vyhlášky“)
Právní úprava v §16 odst. 1 vyhlášky stanoví, že správce, který dodává vodu z veřejného vodovodu (dále jen \"dodavatel\"), zabezpečuje dodávku vody v souhlasu s podmínkami pro připojení nemovitosti na veřejný vodovod, stanovenými touto vyhláškou a technickými normami.
Podle §16 odst. 2 vyhlášky vlastník nemovitosti, pro niž se dodává voda z veřejného vodovodu (dále jen \"odběratel\") může odebírat vodu do sjednané výše, a není-li výše odběru sjednána, podle skutečné potřeby; přitom musí dbát předpisů a opatření vydaných k zajištění správné funkce vnitřního vodovodu a jeho součástí a řídit se pokyny dodavatele.
Ustanovení §37 odst. 1 vyhlášky zakotvuje povinnost odběratele platit dodavateli úplatu za dodávání pitné nebo užitkové vody z veřejných vodovodů pro nemovitost k jakémukoliv účelu (dále jen \"vodné\") a za odvádění, popřípadě zneškodnění odpadních a srážkových vod veřejnou kanalizací (dále jen \"stočné\"); tato úplata se však nevztahuje na odvádění srážkových vod z kanalizačního systému veřejné komunikace.
Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, nesprávně vyložil pojem „vlastník“, jenž měl být interpretován pouze jako legislativní zkratka pro určení vlastníka a organizace, která vykonává právo hospodaření s národním majetkem anebo uživatel, který má potřebné právo nebo povinnost nakládat s nemovitostí podle zvláštních předpisů, ve smyslu §4 odst. 2 vyhlášky, není její námitka opodstatněná.
Soudy správně vyložily pojem „vlastník“ v souladu s právními předpisy a ustanovením §4 odst. 2 vyhlášky. Za vlastníka nelze považovat faktického uživatele, který pozbyl vlastnické právo ex tunc odstoupením od smlouvy. Na tento případ nedopadá pojem legislativní zkratky uvedené v §4 odst. 2 vyhlášky „dále jen vlastník“, jíž je uživatel, který má potřebné právo anebo povinnost nakládat s nemovitostí podle zvláštních předpisů.
Mimoto tato otázka nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu ani mezi ty, které by dosud nebyly řešeny. Nejvyšší soud České republiky se již v řadě svých rozhodnutí vyslovil k otázce vztahů vzniklých mezi dodavatelem a odběratelem dodáváním vody z veřejného vodovodu a odváděním odpadních vod veřejnou kanalizací v tom smyslu, že povinnost k úhradě odebrané vody má ve smyslu §16 odst. 2 vyhlášky vlastník nemovitosti, pro niž byla voda z veřejného vodovodu odebrána. Vyhláška vychází z toho, že při dodávkách vody z veřejného vodovodu vstupují do právního vztahu správce, který dodává vodu z veřejného vodovodu, a vlastník nemovitosti, pro niž je voda odebírána. Jde buď o smluvní vztah mezi těmito subjekty, či o vztah vzniklý na základě zákonné skutečnosti – odběru vody bez uzavření smlouvy s dodavatelem. Není rozhodující, jak správně dovodil odvolací soud, že vlastník fakticky uvedené služby neodebírá a odebírá je jiný subjekt, a to buď na základě nájemní smlouvy s vlastníkem nemovitosti, pro niž je voda odebírána anebo ji určitá osoba odebírá bez právního důvodu, či protiprávně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 29 Cdo 915/2000, uveřejněný ve svazku 6/2001 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.Beck, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 33 Odo 319/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1003/2003).
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalované odmítnuto, žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 11 800 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 12 100 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 20. listopadu 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu