ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.4516.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4516/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc., ve věci žalobce Ing. P. M., proti žalované G. p., a. s., zastoupené JUDr. J. V., advokátem o zaplacení částky 9,176.556,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 25 C 39/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2007, č.j. 15 Co 223/2007-140, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 1. března 2007, č.j. 25 C 39/2003-125, kterým Okresní soud v Opavě vyhověl návrhu původní žalobkyně Č. k. a. (dále též jen „původní žalobkyně“, případně „dosavadní žalobkyně“), aby na její místo jako dosavadního účastníka řízení vstoupil Ing. P. M.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že přechod práv a povinností k pohledávce, jež je předmětem sporu, byl řádně doložen smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 16. června 2006 mezi původní žalobkyní a žalobcem, který se vstupem do řízení souhlasil. V odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že se nemohl zabývat tvrzením odvolatelky, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, když původní žalobkyně nebyla aktivně věcně legitimovaná. Dospěl k závěru, že v daném případě byly naplněny zákonné předpoklady pro postup podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Podle dovolatelky se soudy obou stupňů dopustily právního pochybení tím, že se nezabývaly absolutní neplatností smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §37 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), neboť původní žalobkyně nebyla aktivně legitimována z tvrzené pohledávky a tudíž tuto pohledávku nemohla převést na třetí osobu. Podle názoru dovolatelky nelze návrhu na vstup žalobce do řízení vyhovět; původní žalobkyně totiž pouze tvrdí, že smlouvou o postoupení pohledávky nastala skutečnost, s níž je spojován převod práva, aniž ji (tj. že pohledávka existuje a že smlouvy o postoupení pohledávky jsou platné) však vzhledem k jeho námitkám prokázala, jak to ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. vyžaduje.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Původní žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí, neboť žalované se nepodařilo vznesenými dovolacími námitkami zpochybnit správnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví žalobkyně podle §107a o. s. ř.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.), není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečností), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3, druhá věta, o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud České republiky proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 ods. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3, věta první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou, tj. otázkou aplikace ustanovení §107a o. s. ř.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spořívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. je zakotveno, že má-li žalobce zato, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odst. 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho kdo má vstoupit na jeho místo se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
V ustanovení §107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní universální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od §107 o. s. ř. – ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení namísto dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.
V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má nastoupit na jeho místo.
Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle §107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, zda se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí být podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení správně uvedl, že ohledně žalobkyní označené právní skutečnosti tak soud zkoumá, zda jde o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda se týká práva nebo povinnosti, jež je předmětem řízení. Otázkou, zda tvrzené právo či povinnost, které mělo být převedeno nebo mělo přejít na jiného, existuje, nebo že opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud může zabývat jen v rozhodnutí ve věci samé a nikoliv při zkoumání procesního nástupnictví.
Jak se dále podává z obsahu spisu, byly v dané věci všechny předpoklady vyžadované ustanovením §107a o. s. ř. pro možný postup soudu podle jeho odstavce 2 splněny. Po zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí ve věci samé, navrhla dosavadní žalobkyně soudu prvního stupně vstup žalobce do řízení jako nabyvatele práv na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž tuto právní skutečnost, jakož i souhlas žalobce se vstupem do řízení dokázala. Soudy nižších stupňů bylo rovněž zkoumáno, zda je přiložená smlouva způsobilá mít za následek dosavadní žalobkyní tvrzený převod práva, a to s kladným závěrem. Soudu prvního stupně, který věc posoudil jako případ procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř. v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva a podle odst. 2 tohoto ustanovení svým usnesením k návrhu dosavadní žalobkyně rozhodl o vstupu žalobce do řízení na její místo, jakož i odvolacímu soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, žádné právní pochybení podle dovolacího soudu vytknout nelze.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud České republiky, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. zamítl, aniž se zabýval námitkami dovolatelky, které při zkoumání procesního nástupnictví, jak se podává již shora, posuzovat nelze.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 22. listopadu 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu