ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.5158.2007.2
sp. zn. 32 Cdo 5158/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. J. S., advokátem proti žalované T. s. s.r.o., zastoupené JUDr. J. P., advokátem o zaplacení 77 766,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 44 Cm 189/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2006, č.j. 8 Cmo 175/2006-327, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 572,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. P., advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. prosince 2006, č.j. 8 Cmo 175/2006-327, dovoláním napadeným výrokem I./1/b) změnil vyhovující výrok I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. října 2005, č.j. 44 Cm 189/98-290, ohledně částky 77 766,30 Kč tak, že žalobu v rozsahu 77 766,30 Kč spolu s 16 % úrokem z prodlení p.a. jdoucím od 27. 5. 1998 do zaplacení zamítl. Oba soudy vyšly ze závěru, že mezi žalobcem a právním předchůdcem žalované (dále jen žalovaná) vznikla na základě objednávky žalobce ze dne 3. 4. 1997 postupem podle §275 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) smlouva o dílo, jejímž předmětem byla výměna motoru v autobusu K. za smluvní cenu. Odvolací soud při posouzení věci vzal v úvahu obsah znaleckého posudku, avšak s tím, že posudek byl vypracován bez tohoto, že by znalec měl posuzovaný motor k dispozici, proto úvahy v něm uvedené považoval v zásadě za hypotetické. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že žalobce si předmětný motor ponechal a ten byl po opravách, či úpravách zabudován třetí osobou do dalšího autobusu a že s předmětným motorem manipulovala řada třetích osob. Z uvedeného dovodil, že s ohledem na použití motoru nelze prokázat vliv těchto skutečností na kvalitu motoru ve vztahu k jak zjištěným, tak tvrzeným vadám motoru. Konstatoval, že žalobce se dostal vlastním jednáním do důkazní nouze při prokazování uplatněných nároků na náhradu škody. Při posouzení oprávněnosti nároku žalobce na náhradu škody, která mu měla vzniknout výměnou termostatu – ve výši 5 823,30 Kč a výměnou těsnění hlav – ve výši 13 773 Kč jako důsledek vadného plnění, vyšel odvolací soud z ustanovení §440 odst. 2 obch. zák. ve vazbě na §564 obch. zák., podle něhož uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle §436 a §437 obch. zák., nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. Při přezkoumání závěru soudu prvního stupně o přiznání náhrady škody ve výši 23 380 Kč, představující zvýšené náklady na pohonné hmoty, dále ve výši 11 790 Kč, jako vynaložené na zajišťování náhradní dopravy, a z výše ušlého zisku z nedokončené přepravy v rozsahu 23 000 Kč dospěl odvolací soud k závěru, že v těchto případech nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovanou a žalobcem tvrzeným vznikem škody. Odvolací soud proto zamítl žalobu v rozsahu požadovaného nároku na náhradu škody přiznané soudem prvního stupně ve výši 77 766,30 Kč.
Z obsahu dovolání vyplývá, že žalobce podal dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu. Dovolává se důvodů uvedených v ustanoveních §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Nesprávný právní závěr odvolacího soudu vychází podle dovolatele z nesprávného hodnocení důkazů, zejména důkazu provedeného znaleckým posudkem a rovněž výpovědi svědka (řidiče autobusu), vypovídajícího k uplatněnému nároku na náhradu škody spočívající ve zvýšené spotřebě pohonných hmot. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, např. konstatováním, že s předmětným motorem manipulovala řada třetích osob. Odvolacímu soudu dále vytýká, že pominul důkazy, které svědčily o tom, že žalobce z důvodu neplnění povinností žalované odstranit reklamované vady byl nucen učinit opatření k odstranění reklamovaných vad. Soud nevzal v úvahu ani další důkazy o stavu předmětného motoru a o projevech jeho vad před rozmontováním. Vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že odvolací soud hodnotil důkazy v rozporu se zásadou hodnotit jednotlivé důkazy samostatně a ve vzájemné souvislosti. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla v napadeném rozsahu tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce navrhla zamítnutí dovolání, neboť se domnívá, že odvolací soud dospěl v napadené části rozhodnutí ohledně posouzení nároku na náhradu škody ve výši 77 766,30 Kč ke správnému právnímu závěru. Má za to, že odvolací soud ze znaleckého posudku učinil správný skutkový závěr, že nebyla jednoznačně prokázána příčinná souvislost mezi vadou motoru a žalobcem tvrzenou vzniklou škodou. Poukazuje i na důkazy, jež prokazovaly, že do díla zhotoveného právním předchůdcem žalované zasahovala řada třetích osob, a to z Č. T. Č. B. a A. O. Reklamovaná závada motoru mohla být podle žalované způsobena i technikou jízdy řidiče a nemusela vůbec vyplývat z vady díla. Odkazuje na obsah spisu, který dokládá, že žalobce některé vady nereklamoval, opravy prováděl u třetích osob, a nelze proto dovozovat závěr o odpovědnosti žalované za škodu, jak se dovolatel nesprávně domnívá.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Dovolací soud se nejprve zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., uplatněný dovolatelem, se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které má v podstatné části oporu v provedeném dokazování, jestliže z provedeného dokazování nevyplývá, že by se žalobci podařilo prokázat, že mu důsledkem porušení povinnosti žalované vznikla škoda. Ani z dovolatelem připomínaného znaleckého posudku (č.l. 196 a 197 spisu) nevyplývá jednoznačný závěr o příčinné souvislosti mezi vznikem škody a eventuelním porušením povinnosti žalovanou, a to jak co se týká požadované částky 23 380 Kč, jako náhrady škody za zvýšenou spotřebu paliva, tak co se týče požadovaných částek 23 300 Kč a 11 790 Kč související se nedokončenou dopravou do Itálie při zadření motoru. Konstatoval-li znalec, že na vytýkané vady mohl mít vliv zásah třetích osob, pak jeho zjištění koresponduje i se samotným tvrzení žalobce v žalobě, v níž uvedl, že si nechal motor opravit u třetí osoby – A. s.r.o. a že příčina zadření motoru jednoznačně zjištěna nebyla. Poukazoval-li žalobce na svědeckou výpověď řidiče autobusu J. W. v souvislosti se zvýšenou spotřebou paliva, pak ani z uvedené výpovědi nevyplývá, že by zvýšená spotřeba byla nějak prokázána, konkretizována. Mimo jiné svědek rovněž uvedl, že před zadřením motoru došlo k havárii autobusu střetem s osobním vozidlem, při níž byl autobus poškozen.
Dovolací soud v hodnocení důkazů, z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti neshledal logický rozpor a výsledek hodnocení důkazů odpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Je třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze dovoláním úspěšně napadnout (srov. např. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu seš. 1-2/1994, pod označením R 8/1994, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 29 Cdo 1993/99).
Je třeba i konstatovat, že případná nesprávnost hodnocení důkazů není ani vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jak se dovolatel domnívá (srov. Občanský soudní řád - komentář, J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář, C.H.BECK, 7 vydání, r. 2006, str. 1266). Nelze proto dospět k závěru, že je důvodný dovolatelem uplatněný důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že by důsledkem jiné vady řízení bylo nesprávné právní posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, pokud při posouzení oprávněnosti nároku žalobce na náhradu škody ve výši 5 823,30 Kč a 13 773 Kč, jako důsledku vadného plnění, vyšel z ustanovení §440 odst. 2 obch. zák. ve vazbě na §564 obch. zák., podle něhož uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle §436 a §437 obch. zák., nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. Odvolací soud v této části věc správně posoudil, dospěl-li k závěru, že uplatněná náhrada škody ve výši 5 823,30 Kč a 13 773 Kč je v daném případě vyloučena ustanovením §440 odst. 2 obch. zák.
Je třeba i připomenout, že ze závěru obou soudů vyplývá, že žalobce dosáhl uspokojení nároku z titulu odpovědnosti žalované za vady tím, že u žalované (resp. právního předchůdce žalované) reklamoval vady motoru, a když pokusy o vyřízení odstraněním vady se ukázaly neúspěšnými, požadoval v souladu s §436 odst. 2 obch. zák. dodání nového zboží – výměny motoru. Nebylo-li ani tomuto návrhu v přiměřené lhůtě vyhověno, uplatnil žalobce nárok na slevu z ceny s tím, že motor si nechal opravit sám, přičemž sleva z ceny ve výši 12 358,30 Kč byla žalobci včetně úroků z prodlení oběma soudy shodně přiznána a tento závěr ani žalobce nenapadá.
V otázce požadované náhrady škody ve výši 23 380 Kč, jako náhrady škody za zvýšenou spotřebu paliva a náhrady škody ve výši 23 300 Kč a 11 790 Kč související s nedokončenou dopravou do Itálie při zadření motoru, správně odvolací soud použil ustanovení §373 obch. zák., podle něhož platí, že kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. V uvedených případech však odvolací soud při posouzení těchto nároků na náhradu škody s ohledem na skutková zjištění dospěl k závěru, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované a žalobcem tvrzenou škodou. Odvolací soud proto učinil správný závěr o zamítnutí požadovaného nároku na náhradu škody, jestliže jeden z předpokladů pro přiznání nároku na náhradu škody nebyl prokázán.
Dovolací důvod vycházející z nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s. ř. nebyl tedy uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 10 265 Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 2 007,50 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), tedy celkem ve výši 12 572,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. července 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu