ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.805.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 805/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. J. B., správce konkursní podstaty úpadce T. V., a. s., zast. JUDr. I. N., advokátem proti žalovanému MUDr. J. H., zast. JUDr. M. H., advokátem o zaplacení částky 886.859,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn 13 Cm 644/1992, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18.dubna 2005, č.j. 12 Cmo 106/2005 - 407, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. ledna 2005, č. j. 13 Cm 644/1992 – 401, ve věci odvolání žalovaného ze dne 18. 2. 2002 proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. prosince 2001, č.j. 13 Cm 644/1992 –299, rozhodl tak, že odvolací řízení zastavil. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalovaný přes řádně učiněnou výzvu soudu neuhradil soudní poplatek z odvolání, z tohoto důvodu soud řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. zastavil.
Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem k odvolání žalovaného shora uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Z obsahu podání žalovaného [§41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] ze dne 24. června 2005, které došlo soudu prvního stupně 28. června 2005, vyplývá, že žalovaný podal dovolání proti v záhlaví uvedenému usnesení odvolacího soudu. Přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. f) a g) a §239 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel odůvodňuje přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) v platném znění a podává dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. v platném znění.
Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení odvolacího soudu stejně jako jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po posouzení, zda bylo dovolání podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, posuzoval otázku, zda je dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu o zastavení odvolacího řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2007
JUDr. František F a l d y n a, CSc.
předseda senátu