ECLI:CZ:NS:2007:32.ND.64.2007.1
sp. zn. 32 Nd 64/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce MUDr. J. H., proti žalovaným M. B., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 37 C 35/2001, u Vrchního soudu v P.pod sp. zn. 1 Co 287/2006, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v P., takto:
Soudkyně senátu 1 Co Vrchního soudu v P. JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř., JUDr. N. Ž. a Mgr. D. J. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v P. pod sp. zn. 1 Co 287/2006.
Odůvodnění:
V rámci odvolacího řízení u Vrchního soudu v P. pod sp. zn. 1 Co 287/2006 žalobce v podání ze dne 4. 8. 2006 mimo jiné pod bodem IV. uvedl, že „usnesením Nejvyššího soudu České republiky č. j. Nd 57/2005-82 a Nd 56/2005 ze dne 15. 4. 2005 byli soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř.a JUDr. N. Ž. vyloučeny z řízení č. j. Nco 58/2005 a Nco 59/2005 oboje u označeného soudu a to pro nepřípustný jejich poměr k účastníkovi řízení MUDr. J. H.i, pro který byl nucen jmenovaný podat na tyto soudce trestní oznámení, pro což jsou tito soudci vyloučeni ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř. z každého soudního řízení o účasti MUDr. J. H., neboť je tu vždy důvod pochybovat o jejich nepodjatosti“ (ve spise čl. 351).
Podle ustanovení §14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 cit. ustanovení důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1 věta prvá o. s. ř.).
Tímto soudem je v daném případě Nejvyšší soud.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení nebo v případě, že by mohl být přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání. Soudcův poměr k věci může být také založen příbuzenským nebo jiným obdobným vztahem (srov. §116 občanského zákoníku), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský nebo naopak nepřátelský.
O žádný z případů uvedené povahy v tomto případě nejde.
Z písemného vyjádření soudkyň - JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř., JUDr. N. Ž. a Mgr. D. J.(čl. 396) vyplývá, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávaní a rozhodnutí předmětné věci. O podaném trestním oznámení nejsou informovány a ani by to nic nezměnilo na jejich přístupu k projednávané věci.
Žalobce neuvádí konkrétně, v čem je poměr soudkyň k jeho osobě „nepřípustný“, přičemž postup soudkyň při projednávání a rozhodování u jiných věcí, v nichž je žalobce účastníkem, sám o sobě není důvod k jejich vyloučení v této věci, ani podané trestní oznámení není samo o sobě rozhodnou skutečností pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (srov. §14 odst. 4 a §15a odst. 3 o. s. ř.).
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 věta prvá o. s. ř. tak, že ve výroku uvedené soudkyně Vrchního soudu v P. z projednávání předmětné věci nevyloučil.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2007
JUDr. František Faldyna, Csc.
předseda senátu