ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1062.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1062/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně C. W., a.s., zastoupené Mgr. R. P., advokátem proti žalovanému L. Č. r., s.p., zastoupenému JUDr. M. B., advokátem o určení existence a platnosti dodatku ke smlouvě, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 236/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2006, č.j. 6 Cmo 323/2005-275, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1934 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. M. B., advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2006, č.j. 6 Cmo 323/2005-275, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. května 2005, č.j. 33 Cm 236/2004-194, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání zpochybněná právní otázka existence naléhavého právního zájmu ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř., tam, kde byla po podání žaloby o určení podána žaloba na plnění a související otázka existence naléhavého právního zájmu v návaznosti na preventivní účinek žaloby, nebyla odvolacím soudem řešena v rozporu s dosavadní konstantní judikaturou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 2331/99, jímž byla řešena obdobná otázka jako v dané věci, tedy že žaloba na určení neplatnosti dohody uzavřené mezi účastníky nemá preventivní význam, jestliže spory, jimž má předcházet, jsou již zahájeny, když v těchto sporech, které jsou již spory na plnění, je otázka platnosti předmětné smlouvy otázkou předběžnou a příslušný soud je povolán, aby ji řešil samostatně). Odvolací soud tedy správně neshledal důvod, aby bylo ustoupeno od principu, že tam, kde je žalováno na plnění, není dán naléhavý právní zájem na určení. Rozhodl v souladu s dosavadní judikaturou, když z dokazování v dané věci, ze shodného tvrzení obou účastníků vyplynulo, že souběžně s řízením o neplatnosti sporného dodatku č. 99/OOR/2003 ze dne 12. 12. 2003 ke 27 smlouvám o provádění pěstebních činností a o prodeji a nákupu dříví, specifikovaným v žalobě, je veden u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 27/2005 rovněž spor o plnění ze všech těchto smluv. Spor ohledně plnění smluv byl zahájen před vydáním rozsudku soudu prvního stupně v dané věci. Pokud dovolatelka zpochybňuje posouzení dané otázky odvolacím soudem zejména poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 58/2003, je třeba konstatovat, že i v tomto rozhodnutí je judikováno, že žaloba na určení podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud se v souladu s dosavadní judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Cdon 1338/96) vypořádal i se skutečností, že v daném případě určovací žaloba podle §80 písm. c) o. s.ř. nemohla plnit funkci preventivního charakteru, neboť ta má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, což na daný případ nedopadá, neboť podáním žaloby na plnění se vyčerpala možnost preventivního účinku určovací žaloby, jež by jinak sledovala cíl poskytnout ochranu právnímu postavení žalobkyně před tím, než by došlo k porušení právního vztahu nebo práva.
Odvolací soud rozhodl v posuzovaném případě v intencích dosavadní konstantní judikatury a není proto opodstatněná námitka dovolatelky, že odvolacím soudem řešená právní otázka naléhavého právního zájmu ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. měla pro rozhodnutí o věci zásadní význam
Směřuje-li tedy dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalobkyně odmítnuto, žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 1 550 Kč [§5 písm. c), §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 309 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od. 1. 5. 2004, §46a odst. 1 z. č. 337/1992 Sb.), tedy celkem ve výši 1934 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. června 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu