ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1084.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1084/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Z. M., zastoupeného advokátem, proti žalované M. Š., zastoupené advokátem, o 215.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 1700/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2006, č. j. 27 Co 658/2004-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.765,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 14. 6. 2004, č. j. 5 C 1700/2001-102, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení 215.000,- Kč a dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 3. 2006, č. j. 27 Co 658/2004-125, potvrdil uvedený rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že podle tvrzení žalobce v žalobě byla mezi účastníky (podnikateli) uzavřena kupní smlouva dle ustanovení §409 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „obch. zák.“), žalobce žalované dodal zboží, které mu žalovaná ve výši dohodnuté kupní ceny – 215.000,- Kč – nezaplatila.
Odvolací soud dále konstatoval, že kupní smlouva musí obsahovat podstatné části, a to určení předmětu koupě (hmotné movité věci) a další podstatnou částí smlouvy je dohoda o kupní ceně. V době uzavření kupní smlouvy mohla být tato smlouva uzavřena bez dohody o ceně, avšak za předpokladu, že bylo dohodnuto její uzavření bez dohody o ceně. Chyběla-li některá z těchto částí, kupní smlouva nevznikla.
V dané věci žalobce podle odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) neprokázal, jak byl v ústně uzavřené kupní smlouvě vymezen předmět koupě a cena. Protože tyto rozhodující skutečnosti nebyly vylíčeny v žalobě, soud prvního stupně žalobce usnesením ze dne 27. 5. 2004, č. j. 5 C 1700/2001-95, podle §118a o. s. ř. vyzval k doplnění skutkových tvrzení ohledně kupní smlouvy. Požadovaná tvrzení nebyla doplněna a předmět plnění nebyl určitě vymezen a ani tvrzení, že výše kupní ceny byla stanovena podle inventury, nebylo prokázáno a nebyly žalobcem předloženy ani důkazy o provedené inventuře.
Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že kupní smlouva nebyla mezi účastníky uzavřena a protože nebyl dostatečně určen předmět závazků účastníků, nebylo možné vycházet ani z toho, že byla uzavřena jiná smlouva (§269 odst. 2 obch. zák.). Nedostatečné vymezení předmětu plnění dávalo podle odvolacího soudu též možnosti posoudit věc jako nárok z bezdůvodného obohacení (§451 obč. zák.).
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť dospěl k závěru, že je věcně správný.
Dovoláním ze dne 2. 6. 2006 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích s tím, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že oba soudy v rozhodnutí vyšly ze závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření kupní smlouvy, proto, že nebylo prokázáno, co bylo jejím předmětem plnění a jaká byla sjednána kupní cena.
Dovolatel je přesvědčen, že předmět plnění byl vymezen jednoznačně, neboť podle dohody stran mělo jít o veškeré zboží sortimentu kožené galanterie, které se nacházelo v provozovně supermarketu M.. Předání zboží a jeho převzetí žalovanou bylo prokázáno, a to výsledky trestního řízení ve spisu zn. 15 T 204/2002 vedené Okresním soudem v Hodoníně a výslechem svědkyně K., matky žalované a výpovědí žalované při jednání u soudu prvního stupně dne 24. 3. 2003. Předmětem kupní smlouvy tak byl soubor movitých věcí provozovny supermarketu M. a tak to žalovaná uvedla i do faktury její přílohy. Při jednání soudu prvního stupně dne 24. 3. 2003 ohledně faktury č. 01/97 ze dne 30. 6. 1997 žalovaná uvedla, že tuto fakturu zaplatila, tím nezpochybňovala jak cenu zboží, tak i předmět plnění.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 12. 6. 2006 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření zejména uvedla, že podle jejího názoru není dána přípustnost ani důvodnost dovolání, neboť v něm není uvedeno, v čem dovolatel spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce. Žaloba byla v daném případě zamítnuta proto, že žalobce neprokázal, že by mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, jenž by byla titulem pro uhrazení žalované částky 215.000,- Kč. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno a nebyl schopen vymezit co bylo předmětem kupní smlouvy a jak byla dohodnuta kupní cena a nepředložil žádné důkazy. Žalovaná je toho názoru, že soudy obou stupňů věc posoudily správně, když dospěly k závěru, že nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy a proto jí nemohly uložit povinnost zaplatit žalobci jím požadovanou kupní cenu.
Žalovaná proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce v celém rozsahu zamítl a zavázal ho k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (§241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud se poté zabýval přípustností dovolání, neboť tehdy, je-li dovolání přípustné, může být přezkoumávána správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a to z hlediska uplatněných (a způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.; dovolatel v dovolání odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V posuzovaném případě není dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3), popřípadě jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně tohoto, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
V projednávané věci dovolatel v dovolání odkázal na způsobilý dovolací důvod – nesprávné právní posouzení věci - §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve skutečnosti, jak to vyplývá z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) jeho námitky směřují proti skutkovým zjištěním (předmět plnění a kupní cena) a až následně proti právním závěrům, které odvolací soud (i soud prvního stupně) dovodil na základě zjištěného skutkového stavu, tj. že v daném případě nebyla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva.
Pokud dovolatel v dovolání primárně zpochybňuje správnost skutkových zjištění (popř. namítá jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť tzv. jiné vady řízení samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají a totéž platí o námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud za uvedeného skutkového stavu taktéž neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu (řešící spornou otázku uzavření kupní smlouvy) bylo v rozporu s hmotným právem a tak byla event. založena přípustnost dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V dovolání žalobce napadl i výrok odvolacího soudu o nákladech řízení a k tomu je nutné uvést, že proti tomuto rozhodnutí, které je svojí povahou usnesení (i když je obsaženo v rozsudku), není dovolání přípustné (§238, §238a, §239 o. s. ř.).
Nejvyšší soud vzhledem k tomu, že neshledal dovolání přípustným, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. tak, že dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobce, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 8.765,- Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 a 15, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 1. 9. 2006, §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 1. 9. 2006.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. listopadu 2007
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu