ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1088.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1088/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně D., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) M. H., 2) M. H., oběma zastoupeným advokátkou, o zaplacení 1 127 518,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 C 76/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2005, č.j. 26 Co 377/2005-194, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2005, č.j. 26 Co 377/2005-194, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 2. prosince 2004, č.j. 4 C 76/98-165, v části výroku I., jíž bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 1 127 518,80 Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá v uvedené části po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, ztotožnil-li se se závěrem soudu prvního stupně v tom směru, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni 1 127 518,80 Kč, představující dlužné leasingové splátky z titulu leasingové smlouvy, platně uzavřené dne 15. 8. 1994 podle §489 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) s žalovanými, jako nájemci. Jestliže žalobkyní požadované plnění je v souladu se smluvním ujednáním, podle něhož má žalobkyně, jako pronajímatelka, nárok na vrácení předmětu leasingu a zaplacení dlužných leasingových splátek do doby předčasného zrušení smlouvy, je vymáhaný nárok poprávu, neplatili-li žalovaní řádně leasingové splátky. Odvolací soud rovněž správně neuznal námitku žalovaných, že žalobkyni vzniklo bezdůvodné obohacení zaplacením dlužných leasingových splátek žalovanými, jestliže žalobkyně bezprostředně po vrácení předmětu leasingu žalovanými předmětnou věc ze zrušené leasingové smlouvy prodala. Odvolacímu soud nelze vytknout, aplikoval-li §123 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), v souladu s nímž byla žalobkyně, jako vlastník věci, oprávněna s věcí nakládat, tedy ji i prodat.
Žalovaní v dovolání namítají, že se soud nedostatečně zabýval otázkou, zda žalobkyni nevzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalovaných. Poukazují přitom na obecné smluvní podmínky leasingu, jako přílohu předmětné leasingové smlouvy, podle nichž v případě úspěšného prodeje předmětu leasingu je nájemce povinen uhradit pronajímateli rozdíl mezi smluvní zůstatkovou hodnotou předmětu leasingu a jeho skutečnou prodejní cenou. Dovolatelé se domnívají, že prodejní cena převyšovala smluvní zůstatkovou hodnotu, a pokud by tomu tak bylo, žalobkyně by tím získala bezdůvodné obohacení.
Dovolatelé však pominuli, že na řešení uvedené právní otázky soudy své rozhodnutí nezaložily, a ani založit nemohly, jestliže předmětem žaloby bylo zaplacení dlužných leasingových splátek žalovanými žalobkyni, a nikoliv vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní žalovaným. Podle §153 o. s. ř. může soud překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. V daném případě sporného řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou (srov. Sbírku Ústavního soudu, sv. 5, č. 44, str. 371).
Dovolání žalovaných tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalovaných odmítnuto, žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení - za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 7 575 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. července 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu