ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1093.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1093/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované J., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o zaplacení 72 787,70 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 224/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 2003, č.j. 21 Co 382/2003-232, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 677 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. října 2003, č.j. 21 Co 382/2003-232, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2003, č.j. 7 C 224/2000-199, v části výroku pod bodem I., pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 72 787,70 Kč; ve zbývajícím rozsahu jej zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru o oprávněnosti základu nároku žalobce na zaplacení ceny díla v souladu s §546 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) na základě smlouvy o dílo uzavřené podle §536 obch. zák. mezi účastníky dne 21. 3. 2000, jestliže žalobce pro žalovanou provedl řádně práce spočívající v opravě vozíku. Odvolací soud ve shodě se svým předešlým právním závěrem potvrdil závěr okresního soudu o existenci platné smlouvy o dílo a neuznal námitku žalované, že se v daném případě jednalo o záruční opravu, jež měla být provedena bezplatně, jestliže ze znaleckého posudku a výslechu znalce I. Č. vyplynulo, že příčina vzniku závady vozíku tkvěla v nesprávné manipulaci s vozíkem. Za nedůvodnou považoval i námitku žalované směřující proti výši ceny díla a ceny za dopravu, neboť jejich výše podle dvou znaleckých posudků odpovídá cenám v místě a čase obvyklým. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se úroků z prodlení a v souvisejících výrocích o nákladech řízení s tím, že závěr okresního soudu o tom, že se účastníci dohodli na splatnosti ceny díla a na úroku z prodlení nevyplýval ze skutkových zjištění, nebyl podložen dostatečnými důkazy, a proto v této části vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale zároveň zpochybňuje skutkové závěry soudu, z nichž vyšly oba soudy při právním posouzení. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo a je přesvědčena o tom, že oprávněně uplatnila své právo z odpovědnosti za vady vozíku v rámci záruční lhůty. Poukazuje i na nesprávný postup soudu, pokud nesouhlasila se závěrem znalce, v němž konstatoval, že vada vozíku byla vyvolána jeho nesprávným užíváním. Zpochybňuje rovněž závěr, že její zaměstnanec, který u žalobce opravu vozíku vyřizoval, byl za žalovanou oprávněn platně uzavřít smlouvu o dílo. Žalovaná navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo v části, v níž bylo rozhodnuto o částce 72 787,70 Kč, zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované navrhl odmítnutí dovolání, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně. Poukazuje, že žalovaná v zásadě opakuje svoje předešlé odvolací námitky a vyhodnocuje skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, z něhož dovozuje své právní závěry. Namítá, že dovolatelka ve skutečnosti skrytě uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak její námitky ke skutkovým zjištěním nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.
Pokud dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění ohledně průběhu uzavírání smlouvy o dílo mezi účastníky, dovolací soud odkazuje na výše uvedené s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož se dovolací přezkum se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, ale jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, či vad řízení (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
V dané věci je třeba vyjít ze zjištění obou soudů, že žalovaná neprokázala, že by uplatnila právo z odpovědnosti za vady u vozíku koupeného u žalobce. Závazná pro dovolací soud jsou skutková zjištění soudů, jež učinily na základě znaleckého posudku a výslechu k věci znalce I. Č. s tím, že se v daném případě nejednalo o záruční opravu. Dovolací soud je rovněž vázán skutkovými zjištěními ohledně zastupování žalované jejím zaměstnancem O. Š., jež soudy přijaly zejména na základě svědeckých výpovědí M. Š. a M. G., z nichž vyplynulo, že zaměstnanec žalované O. Š. jednal se zástupci žalobce o opravě vozíku a jednal s žalobcem i o ceně opravy.
Podle §15 obch. zák., ve znění před novelou zákonem č. 370/2000 Sb., kterým byl změněn zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, s účinností od 1. ledna 2001 (dále opět jen “obch. zák.“), kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází.
Ze shodných výpovědí žalobce J. Š., svědeckých výpovědí M. Š. a M. G. a rovněž z výpovědi O. Š. je zřejmé, že bylo běžnou praxí v obchodním styku účastníků, že zástupci žalobce jednali s O. Š., zaměstnancem žalované, o provádění oprav zařízení žalované, a to i za úplatu, proto není možno dospět k závěru, že by bylo rozhodnuto v rozporu s hmotným právem, pokud bylo v dané věci aplikováno ustanovení §15 obch. zák.
Ze skutkových zjištění vyplývá, a i dovolatelka v dovolání připouští, že O. Š., jako zaměstnanec žalované, byl oprávněn za žalovanou opravy zařízení žalované sjednávat, i v případě, že se jednalo o odstranění vad, za které žalovaný odpovídal na základě poskytnuté záruky.
Pokud dovolatelka namítá však, že nemohlo být aplikováno ustanovení §16 obch. zák., podle něhož podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna, je její dovolací námitka důvodná. V daném případě ze skutkových zjištění nevyplývalo, že by se při sjednávání opravy vozíku jednalo o jednání jiné osoby v provozovně žalované. V posuzované věci byl řešen případ jednání zaměstnance O. Š. za žalovanou, jako svého zaměstnavatele, tedy osoby zmocněné na základě §15 obch. zák.
Nebylo-li tedy v dané věci prokázáno, že se jednalo o záruční opravu vozíku a sjednal-li k tomu oprávněný zaměstnanec žalované s žalobcem provedení opravy vozíku s tím, že tato oprava bude zaplacena, nebude-li se jednat o vadu, za kterou žalobce odpovídá na základě poskytnuté záruky, přičemž výše ceny opravy, sjednané podle §536 odst. 3 obch. zák., odpovídala ceně obvyklé, není možno dospět k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, uzavřel-li, že základ nároku žalobce na zaplacení ceny díla (§546 odst. 1 obch. zák.) na základě smlouvy o dílo (§536 obch. zák.) je po právu. Ze skutkových zjištění vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílu s odkládací podmínkou v ústní formě tak, že nebude-li se jednat o vadu, za kterou odpovídá žalobce na základě poskytnuté záruky, odstraní tuto vadu vozíku žalobce za cenu obvyklou.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné, proto - aniž by mohl věc dále posuzovat – je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 3 855 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 747 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 5. 2004, §46a odst. 1 z. č. 337/1992 Sb.), tedy celkem ve výši 4 677 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. července 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu
32 Odo 1093/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované J., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o zaplacení 72 787,70 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 224/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 2003, č.j. 21 Co 382/2003-232, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 677 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. října 2003, č.j. 21 Co 382/2003-232, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2003, č.j. 7 C 224/2000-199, v části výroku pod bodem I., pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 72 787,70 Kč; ve zbývajícím rozsahu jej zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru o oprávněnosti základu nároku žalobce na zaplacení ceny díla v souladu s §546 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) na základě smlouvy o dílo uzavřené podle §536 obch. zák. mezi účastníky dne 21. 3. 2000, jestliže žalobce pro žalovanou provedl řádně práce spočívající v opravě vozíku. Odvolací soud ve shodě se svým předešlým právním závěrem potvrdil závěr okresního soudu o existenci platné smlouvy o dílo a neuznal námitku žalované, že se v daném případě jednalo o záruční opravu, jež měla být provedena bezplatně, jestliže ze znaleckého posudku a výslechu znalce I. Č. vyplynulo, že příčina vzniku závady vozíku tkvěla v nesprávné manipulaci s vozíkem. Za nedůvodnou považoval i námitku žalované směřující proti výši ceny díla a ceny za dopravu, neboť jejich výše podle dvou znaleckých posudků odpovídá cenám v místě a čase obvyklým. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se úroků z prodlení a v souvisejících výrocích o nákladech řízení s tím, že závěr okresního soudu o tom, že se účastníci dohodli na splatnosti ceny díla a na úroku z prodlení nevyplýval ze skutkových zjištění, nebyl podložen dostatečnými důkazy, a proto v této části vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale zároveň zpochybňuje skutkové závěry soudu, z nichž vyšly oba soudy při právním posouzení. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo a je přesvědčena o tom, že oprávněně uplatnila své právo z odpovědnosti za vady vozíku v rámci záruční lhůty. Poukazuje i na nesprávný postup soudu, pokud nesouhlasila se závěrem znalce, v němž konstatoval, že vada vozíku byla vyvolána jeho nesprávným užíváním. Zpochybňuje rovněž závěr, že její zaměstnanec, který u žalobce opravu vozíku vyřizoval, byl za žalovanou oprávněn platně uzavřít smlouvu o dílo. Žalovaná navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo v části, v níž bylo rozhodnuto o částce 72 787,70 Kč, zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované navrhl odmítnutí dovolání, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně. Poukazuje, že žalovaná v zásadě opakuje svoje předešlé odvolací námitky a vyhodnocuje skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, z něhož dovozuje své právní závěry. Namítá, že dovolatelka ve skutečnosti skrytě uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak její námitky ke skutkovým zjištěním nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.
Pokud dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění ohledně průběhu uzavírání smlouvy o dílo mezi účastníky, dovolací soud odkazuje na výše uvedené s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož se dovolací přezkum se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, ale jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, či vad řízení (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
V dané věci je třeba vyjít ze zjištění obou soudů, že žalovaná neprokázala, že by uplatnila právo z odpovědnosti za vady u vozíku koupeného u žalobce. Závazná pro dovolací soud jsou skutková zjištění soudů, jež učinily na základě znaleckého posudku a výslechu k věci znalce I. Č. s tím, že se v daném případě nejednalo o záruční opravu. Dovolací soud je rovněž vázán skutkovými zjištěními ohledně zastupování žalované jejím zaměstnancem O. Š., jež soudy přijaly zejména na základě svědeckých výpovědí M. Š. a M. G., z nichž vyplynulo, že zaměstnanec žalované O. Š. jednal se zástupci žalobce o opravě vozíku a jednal s žalobcem i o ceně opravy.
Podle §15 obch. zák., ve znění před novelou zákonem č. 370/2000 Sb., kterým byl změněn zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, s účinností od 1. ledna 2001 (dále opět jen “obch. zák.“), kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází.
Ze shodných výpovědí žalobce J. Š., svědeckých výpovědí M. Š. a M. G. a rovněž z výpovědi O. Š. je zřejmé, že bylo běžnou praxí v obchodním styku účastníků, že zástupci žalobce jednali s O. Š., zaměstnancem žalované, o provádění oprav zařízení žalované, a to i za úplatu, proto není možno dospět k závěru, že by bylo rozhodnuto v rozporu s hmotným právem, pokud bylo v dané věci aplikováno ustanovení §15 obch. zák.
Ze skutkových zjištění vyplývá, a i dovolatelka v dovolání připouští, že O. Š., jako zaměstnanec žalované, byl oprávněn za žalovanou opravy zařízení žalované sjednávat, i v případě, že se jednalo o odstranění vad, za které žalovaný odpovídal na základě poskytnuté záruky.
Pokud dovolatelka namítá však, že nemohlo být aplikováno ustanovení §16 obch. zák., podle něhož podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna, je její dovolací námitka důvodná. V daném případě ze skutkových zjištění nevyplývalo, že by se při sjednávání opravy vozíku jednalo o jednání jiné osoby v provozovně žalované. V posuzované věci byl řešen případ jednání zaměstnance O. Š. za žalovanou, jako svého zaměstnavatele, tedy osoby zmocněné na základě §15 obch. zák.
Nebylo-li tedy v dané věci prokázáno, že se jednalo o záruční opravu vozíku a sjednal-li k tomu oprávněný zaměstnanec žalované s žalobcem provedení opravy vozíku s tím, že tato oprava bude zaplacena, nebude-li se jednat o vadu, za kterou žalobce odpovídá na základě poskytnuté záruky, přičemž výše ceny opravy, sjednané podle §536 odst. 3 obch. zák., odpovídala ceně obvyklé, není možno dospět k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, uzavřel-li, že základ nároku žalobce na zaplacení ceny díla (§546 odst. 1 obch. zák.) na základě smlouvy o dílo (§536 obch. zák.) je po právu. Ze skutkových zjištění vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílu s odkládací podmínkou v ústní formě tak, že nebude-li se jednat o vadu, za kterou odpovídá žalobce na základě poskytnuté záruky, odstraní tuto vadu vozíku žalobce za cenu obvyklou.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné, proto - aniž by mohl věc dále posuzovat – je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 3 855 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 747 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 5. 2004, §46a odst. 1 z. č. 337/1992 Sb.), tedy celkem ve výši 4 677 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. července 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu