ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1095.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1095/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně T. Ž., a.s., zastoupené JUDr. S. K., advokátem proti žalované Z. v.o.s. v likvidaci, zastoupené JUDr. A. H., advokátkou o zaplacení částky 94 480,38 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 130/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2005 č. j. 7 Cmo 154/2003-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 646,55 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. A.H., advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2005 č. j. 7 Cmo 154/2003-97, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2002 č. j. 41 Cm 130/2002-66, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), nepředstavuje dovolání žalobkyně v části dovolání, kterým podrobuje kritice hodnocení důkazu faxem žalované z data 13. 8. 1993, dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který – jak uvedeno výše – nemůže být předmětem dovolacího přezkumu.
Vyšel-li odvolací soud ze skutkového zjištění, že dovolatelce se nepodařilo prokázat, že dodala objednané zboží žalované, je dovolací soud tímto skutkovým zjištěním vázán, protože, jak výše konstatováno, není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami, neboť skutkový stav věci avýsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Za tohoto skutkového stavu není závěr odvolacího soudu, že dovolatelce nevzniklo právo na zaplacení kupní ceny zboží, tím méně pak právo na zaplacení úroku z prodlení za pozdní úhradu této kupní ceny, v rozporu s hmotným právem, ani judikaturou odvolacích soudů nebo dovolacího soudu.
Zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu nemůže založit ani námitka, že se odvolací soud odmítl zabývat námitkou žalobkyně, že soud prvního stupně nesprávně zrušil platební rozkaz pro domnělou vadu v doručení. Odvolací soud totiž správně dovodil, že nemá oprávnění toto usnesení o zrušení platebního rozkazu přezkoumávat, neboť nabylo právní moci.
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 4 670 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 902 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. května 2004).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 29. května 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu