ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.112.2006.1
sp. zn. 32 Odo 112/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce V. Š., zastoupeného advokátem proti žalovaným 1) M. D., a 2) I. D., oběma zastoupeným advokátem o zaplacení 75 000 Kč s příslušenstvím a o smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 699/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2005, č.j. 25 Co 245/2005-82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 525 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 10. února 2005, č.j. 8 C 699/2003-59, výrokem I. uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 75 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 5,5% p.a. od 16. 7. 2002 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 30 Kč za každý den prodlení od 16. 7. 2002 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení zbytku požadované smluvní pokuty ve výši 270 Kč za každý den prodlení od 16. 7. 2002 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalovaní, jako zájemci, a žalobce, jako zprostředkovatel, uzavřeli dne 31. 10. 2001 smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitého majetku podle §642 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když si podle §262 odst. 1 obch. zák. dohodli, že jejich smluvní vztah se řídí obchodním zákoníkem. Soud dále vyšel ze zjištění, že žalobce pro žalované našel vážného kupce, avšak žalovaní bez vážného důvodu kupní smlouvu neuzavřeli, proto učinil závěr, že žalobce má nárok na zaplacení provize ve výši 75 000 Kč vypočtené podle smlouvy jako rozdíl mezi prodejní cenou a minimální účastníky dohodnutou cenou nemovitosti. Výši této provize, kterou žalovaní nezaplatili, nepovažoval soud za nepřiměřenou a odporující zásadám poctivého obchodního styku. Protože si účastníci smlouvy pro případ prodlení s peněžitým plněním sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 denně z prodejní ceny 300 000 Kč, což činilo 300 Kč denně, žalobci vznikl i nárok na zaplacení smluvní pokuty. Soud prvního stupně ale využil v souladu s §301 obch. zák. moderačního oprávnění a sjednanou pokutu snížil na 0, 01% z prodejní ceny, tedy na 30 Kč za každý den prodlení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. srpna 2005, č.j. 25 Co 245/2005-82, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení 75 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 5,5% p.a. od 16. 7. 2002 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 30 Kč za každý den prodlení od 16. 7. 2002 do zaplacení, zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Při právním posouzení věci ohledně nároku na zaplacení požadované částky a smluvní pokuty se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, neboť podle jeho názoru neučinil soud prvního stupně ze skutkových zjištění správný právní závěr. Vyšel přitom z ujednání v čl. 4.1. smlouvy, podle něhož má zprostředkovatel nárok na provizi v případě, jestliže najde vážného kupce a z č.l 4.2., kde bylo sjednáno, že provize bude zprostředkovateli uhrazena zájemcem do tří dnů od doby, kdy byla kupcem uhrazena sjednaná cena, a dále z čl. 4.3, jenž stanovil, že při uzavření předběžné smlouvy (smlouvy o smlouvě budoucí) má zprostředkovatel nárok na minimálně 25% z provize, když provize se měla podle čl. 4.5. rovnat rozdílu mezi minimální cenou (225 000 Kč) a prodejní cenou. Tato smluvní ujednání odvolací soud vyložil ve vzájemné souvislosti tak, že nárok na sjednanou odměnu (provizi) vzniká až uzavřením kupní smlouvy, neboť od sjednané kupní ceny se měla odvíjet výše provize a i nárok na zálohu na provizi v rozsahu 25% při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní smlouvy. Podle odvolacího soudu smlouva uzavřená ve sjednaném režimu obchodního zákoníku nevedla ke zhoršení právního postavení žalovaných ve smyslu §262 odst. 1 obch. zák. a §55 odst. 1 a §56 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Přihlédl i k tomu, že žalobce je ve smyslu §2 odst. 2 písm. b) obch. zák. podnikatelem, smlouvu uzavřel při podnikatelské činnosti a je jeho podnikatelským rizikem, jaký sjednal konkrétní obsah závazkového vztahu se žalovanými, kteří podnikateli nejsou. Konstatoval, že §775 obč. zák. na danou věc nedopadá, když odměna za zprostředkování není právními předpisy regulována, přičemž konstrukci výši sjednané provize vázanou na výši sjednané kupní ceny nepovažoval za ujednání, které by bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu §265 obch. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Má za to, že odvolací soud učinil nesprávný výklad předmětné zprostředkovatelské smlouvy uzavřené mezi účastníky, čímž porušil §35 obč. zák. Poukazuje zejména na čl. 4.1., podle něhož má zprostředkovatel nárok na provizi v případě, jestliže najde vážného kupce. Protože ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce vážného kupce našel, je dovolatel přesvědčen, že má nárok na provizi a odvolací soud posoudil jeho nárok nesprávně. Jestliže odvolací soud v souvislosti s čl. 4.1. posuzoval i č.l 4.2., kde bylo sjednáno, že provize bude zprostředkovateli uhrazena zájemcem do tří dnů od doby, kdy byla kupcem uhrazena sjednaná cena, pak se dovolatel domnívá, že tento článek upravuje pouze splatnost provize. V této souvislosti ale zároveň odkazuje na §563 obč. zák., jež stanoví, že pokud není doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V souladu s citovaným ustanovením žalobce žalované vyzval k úhradě provize a domnívá se, že určením konkrétního způsobu splatnosti ve smlouvě (čl. 4.2). není vyloučen jiný, zákonem upravený způsob splatnosti. Podle názoru dovolatele odvolací soud rovněž učinil nesprávný výklad č.l. 4.3. smlouvy. Toto ujednání nevylučuje s ohledem na čl. 4.1. a 4.2., že zbývajících 75% provize zájemce uhradí postupem podle čl. 4.2. v případě, že kupní smlouva bude uzavřena a zprostředkovatel má nárok na doplatek provize podle čl. 4.1. Dále má za to, že odvolací soud učinil nesprávný výklad pojmu „prodejní cena“, jíž je podle dovolatele buď cena uvedená v kupní smlouvě, pokud byla smlouva uzavřena, nebo cena nabídnutá kupujícím na odkoupení pozemku, jestliže převyšuje minimální dohodnutou cenu, uvedenou ve zprostředkovatelské smlouvě. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání žalobce navrhli zamítnutí dovolání, neboť se domnívají, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl ke správnému právnímu závěru, že žalobci nárok na provizi nevznikl, jestliže nedošlo k uzavření kupní smlouvy, byť dále nesdílí názor, že zprostředkovatelská smlouva byla uzavřena platně, ale v této fázi již proti tomuto názoru nebrojí. Nesouhlasí rovněž s argumentací žalobce ohledně aplikace §563 obč. zák., jestliže předmětná smlouva obsahovala úplnou dohodu stran, když neodkazovala, jak je obvyklé, že v případě, není-li touto smlouvou stanoveno jinak, platí obecná ustanovení občanského zákoníku. Ztotožňuje se s logickým výkladem odvolacího soudu, že v případě, pokud by zprostředkovatel obstaral vážného kupce bez uzavření kupní smlouvy, by měl nárok na vyšší provizi, než kdyby došlo k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí (kupní smlouvě).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Právní otázkou nastolenou dovolatelem je, že odvolací soud provedl nesprávný výklad smlouvy podle §35 obč. zák. a na danou věc mělo být aplikováno ustanovení §563 obč. zák.
Dovolací soud nejprve konstatuje, že odvolací soud správně dovodil, že mezi účastníky se jedná o fakultativní obchodní závazkový vztah ve smyslu §262 odst. 1 obch. zák., podle něhož si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v §261 obch. zák., se řídí obchodním zákoníkem. Odvolací soud rovněž správně dovodil, že dohoda účastníků o volbě práva nesměřovala ke zhoršení právního postavení účastníků smlouvy, kteří nejsou podnikateli, tj. žalovaných, jestliže žalobce uzavřel předmětnou zprostředkovatelskou smlouvu s žalovanými jako podnikatel, který podniká ve smyslu §2 odst. 2 obch. zák. na základě živnostenského oprávnění, uzavřel ji při jeho podnikatelské činnosti a obsah závazkového vztahu tak, jak jej žalobce s žalovanými sjednal, byl podnikatelským rizikem žalobce.
Pokud dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil předmětnou smlouvu podle §35 obč. zák., je třeba přihlédnout k tomu, že pro obchodněprávní závazkový vztah existuje speciální úprava výkladových pravidel projevu vůle obsažená v §266 obch. zák.
Podle §266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odst. 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odst. 3). Podle odst. 4 uvedeného ustanovení projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.
Dovolací soud dospěl k závěru, že i když odvolací soud použil při výkladu projevu vůle dané smlouvy o zprostředkování pouze §35 obč. zák. místo speciální úpravy výkladových pravidel obsažené v §266 obch. zák., zejména jeho odst. 2 a 4, učinil správný závěr, že žalobce by měl nárok na zaplacení provize z uzavřené zprostředkovatelské smlouvy až tehdy, byla-li by uzavřena kupní smlouva nebo smlouva o smlouvě budoucí kupní smlouvy a zároveň přihlédl i k tomu, že znění smlouvy předložil žalobce jako podnikatel, žalovaným jako nepodnikatelským subjektům, a vyložil obsah smlouvy systematicky s přihlédnutím ke všem ujednáním smlouvy a nikoliv jen zúženě, jako žalobce, který svůj nárok na zaplacení provize s příslušenstvím a smluvní pokuty opíral jen o ustanovení čl. 4.1. smlouvy. Odvolacímu soudu tedy nelze vytknout nesprávný výklad, dovodil-li, že nárok žalobce na sjednanou odměnu (provizi) mohl vzniknout až uzavřením kupní smlouvy žalovaným s vážným žalobcem vyhledaným kupcem, neboť od výše sjednané kupní ceny se měla odvíjet výše provize a i nárok na zálohu na provizi v rozsahu 25% při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní smlouvy.
Pokud žalobce poukazuje na ustanovení §563 obč. zák. o splatnosti provize, dovolání není v tomto směru rovněž důvodné, když právní vztahy, jak výše uvedeno, se mezi účastníky řídily obchodním zákoníkem.
Obchodní zákoník upravuje několik způsobů, kdy vzniká zprostředkovateli nárok na provizi.
Podle §644 obch. zák. vzniká zprostředkovateli nárok na provizi, je-li uzavřena smlouva, jež je předmětem zprostředkování.
Podle §645 obch. zák. vyplývá-li ze smlouvy, že zprostředkovatel je povinen pouze obstarat pro zájemce příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, vzniká zprostředkovateli nárok na provizi již obstaráním této příležitosti.
Ustanovení §646 obch. zák. stanoví, že v případě, kdy podle smlouvy vzniká zprostředkovateli nárok na provizi teprve splněním závazku třetí osoby ze zprostředkovávané smlouvy, vzniká zprostředkovateli tento nárok rovněž v případě, kdy závazek třetí osoby vůči zájemci zanikl nebo splnění závazku třetí osoby se oddálilo z důvodů, za něž odpovídá zájemce. Je-li základem pro určení výše provize rozsah splněného závazku třetí osoby, započítává se do tohoto základu i plnění neuskutečněné z důvodů, za něž odpovídá zájemce.
Odvolací soud správně dovodil na základě zjištěného skutkového stavu, že mezi účastníky nedošlo ve smyslu ust. §645 obch. zák. k ujednání, že právo na provizi vznikne již obstaráním příležitosti pro zájemce uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem. Ve smyslu ust. §644 a §646 obch. zák. mohlo tedy právo na provizi zprostředkovateli vzniknout nejdříve uzavřením zprostředkovávané kupní smlouvy. K tomu podle skutkového zjištění nedošlo.
Dovolací důvod vycházející z nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s. ř. nebyl tedy uplatněn důvodně.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Protože nebylo zjištěno a ani dovolateli tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen takovými vadami, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalobce podle §243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 9 450 Kč /§3 odst. 1, §10 odst. 3, §17 odst. 2, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 9 525 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu