ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1126.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1126/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně J., a.s., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. p. a.s., o 1 215 639,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 160/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2005, č.j. 9 Cmo 506/2004-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. března 2005, č.j. 9 Cmo 506/2004-79, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2004, č.j. 39 Cm 160/2002-48, kterým byla žaloba na zaplacení 1 215 639,15 Kč s 4% úrokem z prodlení od 13. 11. 2002 do zaplacení zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, podle nichž účastníci uzavřeli dne 19. 4. 2002 platnou pojistnou smlouvu s účinností od 20. 4. 2002, avšak žalobkyně, jako pojištěná, nezaplatila pojistné, sjednané jako jednorázové, v dohodnuté výši za pojistný rok 2002/2003 ve lhůtě splatnosti podle §796 odst. 2 občanského zákoníku, platného v rozhodné době (dále jen „obč. zák.“), proto pojištění podle §801 obč. zák. zaniklo dne 20. 7. 2002. Potvrdil právní názor soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá právo na požadované pojistné plnění z titulu zničeného pojištěného majetku při povodních v srpnu 2002. Na uvedený závěr nemohlo mít vliv, že žalobkyně částku odpovídající pojistnému zaplatila dne 27. 8. 2002. Odvolací soud přisvědčil názoru žalované, že nikoliv jednání žalované, ale naopak jednání žalobkyně spočívající v neplacení pojistného bylo v rozporu s dobrými mravy. Odmítl námitku, že žalobkyně nemohla zaplatit pojistné ve lhůtě splatnosti, pokud jí žalovaná potřebné údaje (číslo pojistky, číslo bankovního účtu žalované) oznámila až v květnu 2002, neboť žalobkyně měla do 20. 7. 2002 dostatek času k zaplacení pojistného, aby zabránila zákonnému zániku pojištění podle §801 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu, a proto je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. v tom směru, že odvolací soud dospěl stejně jako soud prvního stupně k nesprávnému závěru, že smlouva byla sjednána platně, ač pojistná smlouva nebyla až do doby, kdy žalovaná oznámila žalobkyni údaje potřebné k zaplacení pojistného, dostatečně určitá. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že údaje potřebné k zaplacení pojistného nejsou obligatorními součástmi pojistné smlouvy. Dovolatelka dovozuje, že pokud získala potřebné údaje k zaplacení pojistného až 23. 5. 2002 a obvyklá lhůta splatnosti činí 14 dnů, pak splatnost pojistného nemohla nastat dříve než 30. 5. 2003, a protože žalobkyně zaplatila pojistné dne 27. 8. 2002, nedošlo k zániku pojistné smlouvy podle §801 obč. zák. Má za to, že jiný výklad by byl v rozporu se zákonem a s dobrými mravy. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání, neboť se domnívá, že odvolací soud dospěl ke správnému právnímu závěru a odkazuje přitom na svá předešlá vyjádření k uvedené věci.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací [§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), je řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam podle §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku zániku pojistného vztahu mezi účastníky v rozporu s hmotným právem (§801 obč. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
V ustanovení §801 obč. zák. je totiž zakotveno, že pojištění zanikne rovněž tím, že jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců od jeho splatnosti, přičemž tuto lhůtu lze dohodou prodloužit. Pojištění zanikne uplynutím příslušné lhůty. Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného.
Podle §796 odst. 2 obč. zák. nebylo-li dohodnuto jinak, je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění.
Jestliže tedy v dané případě ze skutkových zjištění vyplynulo, že splatnost dohodnutého jednorázového pojištění nebyla dohodnuta jinak než v ustanovení §796 odst. 2 obč. zák., pak splatnost tohoto pojištění podle uvedeného ustanovení nastala dne 20. 4. 2002 a nikoliv dne 23. 5.2002, jak tvrdí žalobkyně.
Odvolací soud tedy nerozhodl v rozporu s hmotným právem – aplikovaným ustanovením §801 obč. zák., dovodil-li, že pojistný vztah účastníků zanikl dne 20. 7. 2002, nebylo-li do této doby pojistné žalobkyní žalované zaplaceno, a že z tohoto důvodu nemá žalobkyně právo na požadované pojistné plnění z titulu zničeného pojištěného majetku povodní v srpnu 2002.
Není odůvodněná i námitka žalobkyně, že smlouva nebyla uzavřena určitě, když podle §788 odst. 1 obč. zák. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Obě uvedené podstatné náležitosti smlouvy byly v dané pojistné smlouvě sjednány. Číslo účtu pojistitele a číslo pojistné smlouvy jsou pro platnost pojistné smlouvy podle uvedeného zákonného ustanovení nepodstatné. Nedůvodná je rovněž námitka žalobkyně ohledně splatnosti pojistného, je-li splatnost pojistného dána ustanovením §796 odst. 2 obč. zák., a ze skutkových zjištění vyplynulo, že účastníci nevyužili možnosti zákona sjednat si splatnost pojistného dohodou jinak. Podle §796 odst. 2 obč. zák. nastala tedy splatnost pojistného dne 20. 4. 2002 a není rozhodující, že žalovaná sdělila žalobkyni potřebné údaje k zaplacení pojistného až dne 23. 5. 2002. Žalobkyně mohla využít možnosti dohodnout s žalovanou jinou splatnost pojistného, pokud ji žalovaná potřebné údaje k zaplacení pojistného nepředala již při uzavření smlouvy. Odvolací soud rovněž správně věc posoudil, že žalobkyně měla i tak dostatek času pojistné do 20. 7. 2002 zaplatit, aby nedošlo k zákonnému zániku pojištění.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu