ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1146.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1146/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně B., státní podnik \"v likvidaci\", zastoupené, proti žalované A. A. a.s. zastoupené advokátem, o zaplacení 434 280 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 1269/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 2005, č.j. 8 Cmo 296/2004-214, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. května 2005, č.j. 8 Cmo 296/2004-214, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2004, č.j. 32 Cm 1269/92-190, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 13. července 2004, č.j. 32 Cm 1269/92-199, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 434 280 Kč a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně žalobě nevyhověl, když žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení peněžitého ekvivalentu neoprávněného majetkového prospěchu, který měla žalovaná získat tím, že její právní předchůdce v roce 1991 převzal od žalobkyně poukázky na pohonné hmoty, avšak poukázky, resp. bloky poukázek neměly uvedenou požadovanou hodnotu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že žalobkyně se mýlí v tom, že neoprávněný majetkový prospěch žalované představuje hodnotu pohonných hmot, resp. cenu pohonných hmot. K neoprávněnému majetkovému prospěchu ve smyslu §123 odst. 1 hospodářského zákoníku (dále jen „HZ“) na straně žalované na úkor žalobkyně by mohlo dojít jedině v případě, že by žalobkyně tvrdila a prokázala, že k čerpání pohonných hmot žalovanou u čerpacích stanic skutečně došlo, v jakém množství a za jakou cenu. Ztotožnil se rovněž se závěrem nalézacího soudu, že nebylo třeba prokazovat znaleckým posudkem, že blok poukázek nebyl ceninou, neboť se jednalo o otázku právní, přičemž podle žádného právního předpisu, jak správně soud prvního stupně dovodil, poukázky neměly v době, kdy je předchůdce žalované od žalobkyně měl převzít, charakter cenin. Pokud žalobkyně poukazovala na cenový předpis, který měl stanovit ceny pohonných hmot, odvolací soud uvedl, že v roce 1991 nebyly konkrétní ceny pohonných hmot stanoveny rozhodnutím cenového orgánu, ale byly výsledkem dohody uzavřené mezi prodávajícím a kupujícím při respektování pravidel věcného usměrňování cen podle zákona o cenách, jeho prováděcí vyhlášky a výměru ministerstva financí č. 01/91, kterými byl vydán seznam zboží s regulovanými cenami. Jestliže žalobkyně ani po poučení a vyzvání soudem prvního stupně k doplnění tvrzení a označení důkazů, proč má za to, že žalovaná získala neoprávněný majetkový prospěch převzetím poukázek a proč požaduje peněžité plnění a ne vydání poukázek, svá tvrzení s návrhy na dokazování nedoplnila, odvolací soud uzavřel, že je správný závěr soudu prvního stupně o neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního na straně žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu, a proto je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že ve smyslu 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je řízení postiženo vadou. Nesouhlasí se závěrem, že ustanovení §123 HZ by dopadalo jen na případ, že by přijetí plnění spočívalo jen v získání plnění v naturální formě – načerpání pohonných hmot žalovanou u čerpacích stanic. Má za to, že uvedené ustanovení o získání neoprávněného majetkového prospěchu dopadá i na případy jinak získaného majetkového prospěchu, tedy jako v dané věci již samotným odebráním a nezaplacením odběrních poukázek. Je přesvědčena, že prokazování tzv. „vytankování“ bloků bylo s přihlédnutím k dikci ustanovení §123 HZ nadbytečné. Za související otázku zásadního právního významu považuje vyřešení otázky, zda odběrní poukázky na pohonné hmoty jsou ceninou. Odkazuje na údaje uvedené na poukázkách, z nichž je zřejmá jejich platnost, číslo a množství pohonné hmoty k odběru, proto se domnívá, že povinnost uhradit hodnotu ceniny vzniká nabyvateli již jejím odběrem od předávajícího, a není rozhodující, jakým způsobem dál s ceninou naloží. Nesouhlasí s tím, že ve smyslu §123 HZ měla požadovat předně vydání poukázek namísto plnění peněžitého, a to navíc za situace, kdy z chování žalované nevyplývalo, že by odběrní poukázky mohla žalobkyni vrátit. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku, v rozporu s hmotným právem (§123 HZ), a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Podle §123 odst. 1 HZ jestliže organizace přijala plnění nebo jinak získala majetkový prospěch, které jí nenáleží, musí je neprodleně vydat organizaci, na jejíž úkor byly získány; přitom je povinna se řídit jejími pokyny.
Vyplynulo-li ze skutkových zjištění, že žalovaná převzala od žalobkyně poukázky na benzin, za něž nezaplatila, odvolací soud správně konstatoval, že žalovaná by byla ve smyslu uvedeného ustanovení povinna je žalobkyni vydat. Žalobkyně však ani po poučení o možnosti doplnění tvrzení a návrhů na dokazování vydání těchto poukázek nepožadovala. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná na její úkor získala neoprávněný majetkový prospěch v požadované výši ceny pohonných hmot, avšak neprokázala, že by žalovaná na základě těchto poukázek pohonné hmoty skutečně odebrala a v jaké výši, neunesla tím důkazní břemeno svého tvrzení o získání neoprávněného majetkového prospěchu na straně žalované v požadované výši. Domnívá-li se žalobkyně, že poukázka v uvedeném případě byla ceninou, je třeba konstatovat, že poukázka představovala pouze potvrzení o tom, že právní předchůdce žalované zaplatil žalobkyni cenu dodávky zboží, a má právo na odebrání pohonných hmot po dobu uvedené na poukázce. V tomto smyslu nebyla tedy poukázka ceninou, ale jen potvrzením s uvedeným obsahem.
Je-li v dané věci mimo jiné výtka žalobkyně směřována do neúplného skutkového zjištění spočívající v tom, že soud odmítl provést důkaz znaleckým posudek, jímž mělo být prokázáno, že poukázka byla ceninou, pak správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou, ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
Za procesní situace, kdy dovolání není přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. února 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu