ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1192.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1192/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, Csc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. arch. B. P., zastoupeného advokátem, proti žalované O., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 183 000,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v H. K.– pobočka v P. pod sp. zn. 55 Cm 5/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 11. dubna 2006, č.j. 1 Cmo 161/2005-82, takto:
I. Dovolání do výroku I. rozsudku odvolacího soudu se zamítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 19 099 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v H. K., pobočka v P. rozsudkem ze dne 5. dubna 2005, č. j. 55 Cm 5/2005 – 51, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 183 000 Kč. Vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem jako zhotovite1em a žalovanou jako objednatelkou byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace pro výběr zhotovitelů a provedení stavby a související inženýrská činnost pro investiční akci „Novostavba administrativní budovy společnosti O. a předzávodní prostor v L.“. V bodě 3.5 smlouvy o dílo bylo dohodnuto, že dostane-li se žalobce jako zhotovitel do prodlení s plněním konečného termínu dle čl. 3.3 smlouvy, zaplatí objednatelce smluvní pokutu ve výši 3 000,- Kč za každý den prodlení. Dostane-li se zhotovite1 do prodlení s plněním termínu předání dílčích projektů dle čl. 3.3.1 až 3.3.9 smlouvy, zaplatí objednatelce smluvní pokutu ve výši 1 500,- Kč za každý den prodlení. Případná pokuta byla započitatelná na cenu díla náležející zhotoviteli. V bodu 4.5 smlouvy o dílo bylo dohodnuto, že dostane-li se žalovaná jako objednate1ka do prodlení se zaplacením ceny za kompletní dílo dle čl. 4.1 a 4.3 smlouvy zaplatí zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 3 000,- Kč za každý den takového prodlení, dostane-li se objednatelka do prodlení se zaplacením ceny dílčích dokončených projektů dle čl. 4.3 smlouvy, zaplatí zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 1 500,- Kč za každý den prodlení. K zaplacení sjednané ceny díla vyzval žalobce žalovanou fakturou č. 02/04 ze dne 16.1. 2004 se splatností 30.1. 2004, kdy faktura zněla na částku 457 000,- Kč vč. DPH. Výpisem z účtu žalované bylo prokázáno, že žalovaná na fakturu č. 02/04 zaplatila dne 18.2.2004 částku 148 000,- Kč. Dopisem ze dne 17.2. 2004 žalovaná žalobci sdělila, že mu účtuje smluvní pokutu za prodlení s plněním konečného termínu dle čl. 3.3 smlouvy za prodlení splněním termínů předání dílčích projektů dle čl. 3.3.1 a 3.3.9 smlouvy. V dopise ze 17.2. 2004 žalovaná žalobci sdělila, že smluvní pokuta 309 000,- Kč bude započtena proti daňovému dokladu žalobce č. 02/04 ze dne 16.1. 2004. Fakturou č. 0600046104 ze dne 15.3. 2004 vyzvala žalovaná žalobce k zaplacení smluvní pokuty v částce 309 000,- Kč dle čl. 3.5 smlouvy o dílo s datem splatnosti 1.4.2004. Dopisem ze dne 21. září 2004 vyzval žalobce žalovanou k uhrazení smluvní pokuty v částce 183 000,- Kč v souladu s ust. čl. 4.5 smlouvy o dílo jako smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ceny za kompletní dílo dle čl. 4.1 smlouvy.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávka žalobce na doplacení ceny díla vyplývající ze smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelkou, k jejímuž zaplacení žalobce žalovanou vyzval fakturou č. 02/04 se splatností dne 30.1.2004, zanikla započtením pohledávky žalované ze smluvní pokuty, na kterou žalované vznikl nárok ve smyslu bodu 3.5 smlouvy o dílo. Vzhledem k tomu, že v tomto bodě smlouvy o dílo nebyla ujednána splatnost smluvní pokuty (nárok žalované proti žalobci na vyplacení smluvní pokuty vznikl k prvnímu dni prodlení žalobce jako zhotoviteli s předáním díla), smluvní pokuta byla ve smyslu ust. §340 odst. 2 obchodního zákoníku splatná bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobce žalovanou o zaplacení smluvní pokuty požádán. Dopisem ze dne 17.2. 2004 vyúčtovala žalovaná žalobci smluvní pokutu za prodlení s předáním díla v částce 309 000,- Kč a sdělila mu, že tato pokuta bude započtena proti faktuře č. 02/04 na zaplacení ceny díla. Tímto dokladem učinila žalovaná úkon směřující k započtení, na základě tohoto dokladu však nemohlo dojít k započtení smluvní pokuty vyúčtované žalovanou v částce 309 000,- Kč na splatnou žalobcovu pohledávku z ceny díla, neboť ke dni kdy byl tento dopis žalobci doručen, smluvní pokuta nebyla splatná a platí ve smyslu ustanovení §359 obchodního zákoníku, že proti splatné pohledávce nelze započít pohledávku nesplatnou, ledaže by šlo o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky, což žalobce zjevně nebyl. Obsah dopisu ze dne 17.2. 2004 soud posoudil jako jednostranný úkon žalované směřující k započtení její pohledávky ze smluvní pokuty v částce 309 000,- Kč, kdy tato pohledávka se stala splatnou až na základě výzvy žalobci k zaplacení, fakturou žalovaného č. 0600046104 se splatností 1.4.2004. K zániku pohledávek započtením došlo okamžikem kdy se tyto pohledávky setkaly, to je od okamžiku splatnosti té pohledávky, která se stala splatnou později, což je pohledávka žalované ze smluvní pokuty dne 1.4. 2004. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud k tomuto dni došlo započtením k zániku pohledávky žalobce za žalovanou na doplacení ceny díla, která byla splatná 30.1. 2004, pak žalobce má ve smyslu bodu 4.5 uzavřené smlouvy o dílo proti žalované právo na smluvní pokutu, neboť v době od 30. 1. 2004 do 1. 4. 2004 byla žalovaná v prodlení s doplacením ceny díla. Doba prodlení činila 61 den, za každý den byla sjednána pokuta ve výši 3 000,- Kč, celkem tedy činila částka smluvní pokuty 183 000,- Kč a byla soudem prvního stupně žalobci přiznána.
Vrchní soud v P. rozsudkem ze dne 11. dubna 2006, č. j. 1 Cmo 161/2005 – 82, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl(výrok I.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Vyšel ze zjištění, že se žalobce v řízení domáhá na žalované zaplacení smluvní pokuty, kterou žalované vyúčtoval dle čl. 4. 5. smlouvy o dílo z 25.7.2003 uzavřené mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelkou. Předmětem smlouvy bylo vypracování projektové dokumentace pro výběr zhotovitelů a pro provedení stavby a související inženýrská činnost pro investiční akci: \"Novostavba administrativní budovy společnosti O. a předzávodní prostor v L.\". Cena za toto dílo byla dohodnuta ve výši Kč 800.000,- + 5 % DPH s tím, že dle čl. 4. 2. smlouvy takto dohodnutou cenu za předmět díla uhradí objednatelka na základě daňového dokladu zhotovitele, a to do 2 týdnů od jeho obdržení. Právo zhotovitele vyúčtovat cenu díla mělo dle dohody účastníků smlouvy vzniknout odevzdáním projektové dokumentace a výstupů inženýrské činnosti objednatelce. V čl. 4. 5. smlouvy byla účastníky dohodnuta smluvní pokuta za prodlení objednatelky se zaplacením ceny za kompletní dílo ve výši Kč 3.000,- za každý den prodlení a ve výši Kč 1.500,- za každý den prodlení se zaplacením ceny dokončených dílčích projektů.
Odvolací soud vycházel z právní úpravy smlouvy o dílo, podle níž je objednatelka povinna zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě (§548 odst. 1 obch. zák.). Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. K návrhu žalované byl již před soudem prvního stupně proveden důkaz předávacím protokolem z 12. 2. 2004. Z obsahu tohoto protokolu, který byl jako důkaz čten i v řízení před odvolacím soudem, vyplývá, že dne 12.2.2004 (odvolací soud nesprávně uvádí datum 12. 2. 2000) předal zhotovitel objednatelce doplňky, upřesnění a úpravy projektové dokumentace spočívající mimo jiné v dokumentaci elektro a dalších částech projektové dokumentace včetně rozpočtů SO 02, 05, 10 a 11. Odvolací soud dospěl k závěru, že se jednalo o takové organické části projektové dokumentace pro provedení stavby, bez kterých nelze považovat projektovou dokumentaci za dokončenou.
Z uvedeného vyplývá podle závěrů odvolacího soudu, že až 12.2.2004 došlo k dokončení díla odevzdáním kompletní projektové dokumentace zhotovitelem objednatelce a že až po tomto datu vzniklo žalobci jako zhotoviteli ve smyslu ujednání obsaženého v čl. 4. 2. smlouvy o dílo právo vyúčtovat žalované cenu díla. Jelikož tak žalobce učinil již dříve fakturou č. 02/04 z 16.1.2004, stalo se tak předčasně a žalovaná se nemohla dostat do prodlení se zaplacením tímto dokladem vyúčtované konečné ceny díla.
Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobci nevzniklo právo na vyúčtovanou smluvní pokutu za období od 31.1.2004 do 1.4.2004, aniž se musel dále zabývat otázkou splatnosti vzájemných pohledávek žalobce a žalované.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a spatřuje jeho důvodnost v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci odvolacího řízení, které bylo stiženo vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a konečně v tom, že toto rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a je s ním v částečném rozporu. Dovolatel však k jednotlivým dovolacím důvodům, které uplatňuje, neuvádí odůvodnění, nýbrž shrnuje veškeré svoje argumenty, jimiž prokazuje důvodnost dovolání, v následujících částech dovolání. Ve svém zdůvodnění uvádí:
1) odvolací soud nesprávně posoudil tzv. předávací protokol ze dne 12. 2. 2004 v kontextu s ostatními provedenými důkazy a z uvedeného předávacího protokolu pak učinil nesprávná skutková zjištění. Podle dovolatele není možné protokol ze dne 12. 2. 2004 považovat za doklad vztahující se k předmětné smlouvě o dílo, kterých bylo uzavřeno mezi účastníky několik, ani za doklad o tom, že by až dne 12. 2. 2004 splnil žalobce své povinnosti zhotovitele díla, jak uvádí odvolací soud. Z textu tohoto protokolu totiž zcela jednoznačně vyplývá, že uvedeného dne byly předány \"doplňky, upřesnění a úpravy projektové dokumentace\", aniž by však byla konkrétně specifikována určitá smlouva a doplňky konkrétních částí předmětu plnění v rámci smlouvy, či nad jeho rámec, podle níž by tak žalobce učinil. Podle názoru dovolatele jde o dokumenty poskytnuté žalobcem žalované nad rámec jeho povinností a mimo předmět smlouvy, o niž v řízení jde. Žalovaná nikdy nezpochybnila oprávněnost žalobce vystavit definitivní fakturu dne 16. 1. 2004, fakturu nijak nerozporovala pro nesprávnost či předčasnost. Skutečnost, že žalobce předal poslední část díla dne 16. 1. 2004 vyplývá i z dokumentu vyhotoveného samotnou žalovanou dne 17. 2. 2004 a označeného jako Věc: Smlouva o dílo \"O. IV/3\" Vyúčtování smluvní pokuty. V tomto dokumentu je k projektu dle uvedené smlouvy o dílo poznamenán Smluvní termín 28. 11. 2003 a Termín plnění 16. 1. 2004 - z toho jednoznačně plyne, že odvolací soud tuto skutečnost přehlédl a nesprávně ji zhodnotil. Z uvedeného rozdílu mezi daty smluvního termínu a termínu plnění pak vyplývá i počet dnů prodlení určených žalovanou na 49. K tomuto dokumentu dále považuje žalobce za nutné poukázat, že byl žalovanou vyhotoven až 17. 2. 2004, tj. až poté, kdy dle tvrzení žalované mělo dojít k údajnému definitivnímu splnění povinností žalobce dle smlouvy o dílo. Dovolatel dále uvádí, jaké důsledky by pro stanovení vzájemných povinností smluvních stran měla skutečnost, že okamžik splnění závazku zhotovitele zhotovit dílo by byl určen ke dni 12. 2. 2004,
2) odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku obsahu práv a povinností podle smlouvy o dílo a splnění povinností žalobce jako zhotovitele vůči žalované jako objednatelce díla, otázku prodlení žalobce s plněním povinností zhotovitele díla a vzájemné nároky účastníků řízení z titulu smlouvy o dílo a možnosti započtení těchto nároků. Rovněž nesprávně posoudil i postup započtení žalované, která splnění závazku žalobce nezpochybnila, pokud jde o termín, a její konstrukce zápočtu koresponduje se skutkovými tvrzeními žalobce, pokud jde o okamžik předání díla. Odvolací soud se podle názoru dovolatele nevypořádal s otázkou délky skutečného prodlení žalované se zaplacením ceny díla a důvody nesprávnosti započtení sankcí proti žalobci na celkovou cenu díla,
3) odvolací soud nijak nerozhodl o napadeném výroku II. soudu prvního stupně. Z výroku rozsudku Vrchního soudu v P. nevyplývá, jak tento soud rozhodl o výroku II. rozsudku soudu I. stupně. Vrchní soud v P. svým rozhodnutím výslovně změnil pouze výrok I. rozsudku soudu I. stupně a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů ve prospěch žalovaného.Výrok II. rozsudku soudu I. stupně však Vrchní soud v P. nepotvrdil, nezměnil ani ho nezrušil. Není proto zřejmé, jakým způsobem Vrchní soud v P. rozhodl o odvolání, které proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný. Dle názoru žalobce je uvedený postup zcela nesprávný, neboť zakládá pochybnost o tom, zda výrok II. rozsudku soudu I. stupně je správný či nikoliv, zda existuje či byl zrušen nebo změněn a jaký by to měly vliv na vzájemné vztahy účastníků řízení. Dle názoru dovolatele nelze považovat za rozhodnutí odvolacího soudu o výroku II. rozsudku soudu I. stupně pouhý výrok II. rozsudku odvolacího soudu, ale je nutné, aby o výroku II. rozsudku soudu I. stupně bylo zcela jednoznačně rozhodnuto odvolacím soudem v rámci odvolacího řízení.
S ohledem na výše uvedené odůvodnění navrhuje dovolatel, aby byl rozsudek Vrchního soudu v P. čj. 1 Cmo 161/2005-82 ze dne 11. dubna 2006 zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k novému řízení.
K dovolání žalobce podala vyjádření žalovaná. Uvádí, že z předávacího protokolu ze dne 12. 2. 2004 nepochybně vyplývá, že předány byly takové součásti projektové dokumentace, které byly v předmětné smlouvě ujednány a tvořily organickou součást projektové dokumentace pro provedení stavby, bez níž by nebylo možno považovat projektovou dokumentaci za dokončenou.Tuto skutečnost si musel uvědomovat i žalobce, neboť jednotlivé položky předával v dohodnutém počtu vyhotovení tak, aby projektová dokumentace byla předána kompletní. Podle názoru žalované tak skutečně došlo k dokončení díla odevzdáním kompletní projektové dokumentace zhotovitelem objednatelce až 12. 2. 2004 a teprve po tomto datu vzniklo žalobci právo vyúčtovat žalované cenu díla. Jestliže žalobce vystavil fakturu č. 02/04 dne 16. 1. 2004, stalo se tak předčasně a žalovaná se nemohla dostat do prodlení se zaplacením konečné ceny díla. Z tohoto kontextu současně vyplývá, že sám žalobce byl ke dni vystavení své faktury č. 02/04 v prodlení s předáním předmětu díla a ve smyslu čl. 4.2 neměl právo účtovat cenu díla. Prodlení žalobce trvalo až do 12. 2. 2004.
K rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení uvádí žalovaná, že podle jejího názoru odvolací soud rozhodl správně o nákladech řízení před soudem prvního stupně i o nákladech odvolacího řízení a jeho výrok je správný, vykonatelný a nepochybný i po formální stránce.
Žalovaná považuje rozsudek odvolacího soudu za věcně i formálně správný a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zamítl dovolání žalobce a žalované přiznal nárok na náhradu nákladů právního zastoupení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§l0a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písmo a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Pokud jde o důvodnost dovolání, naplňují dovolací tvrzení dovolatele po obsahové stránce dovolací důvody spočívající v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), dále nesprávného právního posouzení věci (241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a ve skutečnosti, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, jež nemá oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3) o.s.ř., je splněn za předpokladu, že soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, anebo že soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu vyplývá. Nesprávné hodnocení důkazů může být uvedeným dovolacím důvodem též tehdy, je-li hodnocení důkazů založeno na skutkovém předpokladu, který nemá oporu v provedeném dokazování, takže skutková zjištění, z nichž vychází rozhodnutí odvolacího soudu, jsou proto nesprávná. Může jít o situaci, že soud vycházel při rozhodnutí ze skutečnosti, pro kterou není ve spise podklad, nebo kdy učinil určitou skutečnost základem svého rozhodnutí zcela jinak, než jak vyplývá ze spisu, příp. jestliže nezjistil určitou podstatnou skutečnost, která bez dalšího ze spisu vyplývá.
Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy a v učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoli.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, která byla správně určena, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posledně uváděný dovolací důvod je uplatňován ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a nákladech řízení odvolacího.
Námitky žalovaného uplatněné v dovolání, kromě námitek směřujících k rozhodnutí o nákladech řízení, zpochybňují správnost závěrů odvolacího soudu, pokud jde o východisko řešení sporu, a to okamžik splnění povinnosti zhotovitele dodat kompletní projektovou dokumentaci podle smlouvy O. IV/3 ze dne 25. 7. 2003. Podle rozhodnutí odvolacího soudu je tento okamžik nutno dovodit z předávacího protokolu ze dne 12. 2. 2004, podle tvrzení dovolatele byla povinnost zhotovitele splněna dříve, a to dne 16. 1. 2004, kdy zhotovitel vyúčtoval objednatelce fakturou č. 02/04 cenu za dílo.
Jestliže dovolatel uplatňuje ve vztahu k protokolu ze dne 12. 2. 2004 dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není tento jeho názor správný. Jak vyplývá z obsahu spisu (protokol z jednání, č. l. 47), založil zástupce žalované do spisu kopii předávacího protokolu ze dne 12. 2. 2004 a byl proveden důkaz touto listinou. Je tedy nepochybné, že soud prvního stupně příslušný důkaz provedl. Pokud k němu při rozhodování nepřihlédl, postupoval chybně a nesprávně právně hodnotil jeho význam pro předmětnou věc. Právní hodnocení však již nespadá pod uplatněný dovolací důvod. Na rozdíl od tohoto nesprávného postupu soudu prvního stupně odvolací soud uvedený důkaz znovu zopakoval (č. l. 70) a ve svém rozhodnutí k němu přihlédl. Ze zkoumání postupu soudů obou stupňů tedy vyplývá, že v důkazním řízení řádně zjistily obsah předávacího protokolu z 12. 2. 2004. Odvolací soud při přezkumu napadeného rozsudku včetně řízení, které mu předcházelo, řádně důkaz listinou zopakoval a nově hodnotil otázku splnění povinnosti zhotovitele provést dílo. Přihlížel při tom ke všem provedeným důkazům a dospěl k závěru, že odvolání žalované je oprávněné, protože soud prvního stupně nepřihlédl při právním posouzení věci k významu předávacího protokolu ze dne 12. 2. 2004. Byl proto dán důvod k změně rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žaloba byla zamítnuta.
Nejvyšší soud dospěl proto k závěru, že odvolací soud správně zjistil skutkový stav a jeho zjištění odpovídají podle obsahu spisu provedenému dokazování. Dovolací důvod podle ust. §241a odst. 3 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dán a dovolání je, pokud jde o tento důvod, nedůvodné.
Dovolací soud dále zkoumal důvodnost dovolání ve druhém uplatněném dovolacím důvodu, ve vztahu k dovolacímu důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spočívajícímu v nesprávném právním posouzení věci. V posuzovaném případě jde o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, na jeho regulaci dopadá v plné míře úprava obchodních závazkových vztahů uvedená v části třetí obchodního zákoníku. Tato úprava je systematicky členěna na obecná ustanovení o závazkových vztazích a navazující úpravu jednotlivých smluvních typů. V předmětném případě byla uzavřena smlouva o dílo podle ust. §536 a násl. obchodního zákoníku. Podle této úpravy se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Zhotovitel je povinen provést dílo na svůj náklad a na své nebezpečí ve sjednané době (§537 odst. 1 obch. zák.) a splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli (§554 odst. 1 obch. zák.). Předmět díla musí být určen ve smlouvě a tato ujednání jsou rozhodující pro posouzení, zda zhotovitel svou povinnost provést dílo splnil, popř. zda ji splnil bezvadně. K této speciální úpravě uvedené v rámci smlouvy o dílo přistupuje ještě úprava uvedená v obecné části, která spojuje právní následek zániku závazku pouze s jeho řádným a včasným plněním (§324 odst. 1 obch. zák.) a uvádí pravidla pro opožděné plnění a plnění vadné. Tato úprava má kogentní charakter – je uvedena ve výčtu obsaženém v ust. §263 odst. 1 obch. zák. Smluvní strany se proto nemohou dohodou od této úpravy odchýlit. Uvedený charakter ustanovení §324 potvrzuje i ustálená judikatura Nejvyššího soudu – viz např. rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 11/2001 nebo 29 Odo 333/2001, v poslední době potom rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 1387/2005.
Jestliže tedy odvolací soud zjistil, že podle předávacího protokolu ze dne 12. 2. 2004 byly objednatelce předány mimo jiné např. dokumentace elektro, části stavební dokumentace a rozpočty některých stavebních objektů, což podle čl. 2 smlouvy o dílo O. IV/3 ze dne 25. 7. 2003 tvořilo sjednaný předmět smlouvy, nemohl postupovat jinak než tak, že rozhodl, že teprve tímto dnem byl smluvený předmět díla předán kompletně a závazek zhotovitele k provedení díla zanikl. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani chování smluvních stran, na které upozorňuje dovolatel ve svém dovolání a z něhož bylo zřejmé, že fakturace konečné ceny díla i následné výpočty délky prodlení se zhotovením díla i s jeho placením vycházejí z data 16. 1. 2004. Odvolací soud proto správně uzavřel, že faktura č. 02/04 z 16. 1. 2004 byla vystavena předčasně a žalovaný se do splnění ze strany zhotovitele nemohl dostat do prodlení s placením ceny za dílo. Vzhledem k tomu, že okamžik splnění závazku zhotovitele provést dílo byl na základě předávacího protokolu ze dne 12. 2. 2004 stanoven zcela odchylně od dat, z nichž vycházeli oba účastníci řízení, mohl odvolací soud jen konstatovat, že žalobci právo na uplatňovanou smluvní pokutu nevzniklo. Nemohl dále zkoumat splatnosti vzájemných pohledávek žalobce a žalované, neboť účastníci řízení uplatňovali ve svých podáních nároky zjevně nepodstatné vycházející ze zcela odlišného výkladu skutkového stavu.
Nejvyšší soud České republiky dospěl proto v dovolacím řízení k závěru, že právní názor odvolacího soudu odpovídá platné právní úpravě, odvolací soud zjištěný skutkový stav správně podřadil příslušným právním normám, které správně vyložil i aplikoval. Posoudil proto věc z hlediska právního správně a dovolání žalovaného není důvodné, ani pokud jde o druhý dovolací důvod, který ve svém dovolání uplatňuje. Nejvyšší soud proto ve smyslu ust. §243b odst. 2 o. s. ř. jeho dovolání do výroku I rozsudku odvolacího soudu zamítl.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, majícímu charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalobce z části zamítnuto a ve zbytku odmítnuto, vzniklo žalované i právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 15.975,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 3 049 (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. května 2004), tedy celkem 19 099 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 27. listopadu 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu