ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1217.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1217/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce D. H., zastoupeného advokátem proti žalované P. M. F. C., s. r. o., o zákaz užívat ochrannou známku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 Cm 351/1999, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2005, č. j. 4 Cmo 311/2004, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. března 2004, č. j. 2 Cm 351/1999-55, odmítl žalobu ze dne 22. září 1999, doručenou soudu dne 27. září 1999 s odůvodněním, že žalobce, ač řádně poučen podle §43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neodstranil vady, jimiž žaloba trpí. Podle soudu prvního stupně je petit žaloby neurčitý a nesrozumitelný a skutkové okolnosti jsou vylíčeny způsobem, z něhož nelze dovodit, co je předmětem řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. května 2005, č. j. 4 Cmo 311/2004-72, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce přes řádnou výzvu k odstranění vad žaloby, jíž se žalobce domáhal, aby soud jednak žalované uložil povinnost zdržet se v označování a v propagaci svého podniku a svých výroků užíváním ochranné známky skládající se z pěticípé nepravidelně stylizované hvězdy slovního označení v polokruhu pod touto hvězdou „P.“ a užívat shodného obchodního názvu „M.“, a dále žalované zakázal šířit tato označení tiskem, na dopisních papírech, vyobrazením na propagačních materiálech, na fotografiích a sdělovacími prostředky (usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. ledna 2004, č. j. 2 Cm 351/1999-42) s upozorněním na následky jejího nesplnění, neuvedl dostatek skutkových tvrzení k uplatněnému nároku. Vyšel ze zjištění, že podáním ze dne 27. 9. 1999 žalobce skutkově tvrdil, že účastníci řízení byli původně společníci ve stejném podniku s předmětem podnikání – provádění trhacích a ohňostrojových prací – koupě zboží za účelem jejího dalšího prodeje a prodej a nákup výbušnin, žalobce si dal zaregistrovat ochrannou známku kombinovanou, která obsahuje název společnosti M. a v logu pak pěticípou stylizovanou hvězdu, žalovaná po zániku společného podniku si dala pořídit ochrannou známku, která je shodná se známkou podniku žalobce, ale liší se nepatrně od této známky tím, že je na ní uvedeno ještě: „P.“ a „F. C.“, tato známka je snadno zaměnitelná se známkou a označením podniku žalobce a z dopisu zákazníků vyplývá, že si oba podniky skutečně zaměňují. Dále žalobce uvedl, že žalovaná se v hospodářské soutěži snaží využívat označení firmy žalobce, a které je typické pro označení jeho firmy a podnikání, snaží se vyvolat záměnu mezi oběma podniky. Žalovaná se tak dopouští deliktu jak podle známkového práva, tak podle právní úpravy nekalé soutěže. V doplnění žaloby na základě výzvy soudu prvního stupně žalobce uvedl, že účastníci řízení byli společníky ve společném podniku na základě smlouvy o sdružení ze dne 1. 2. 1996 se stanoveným koncem spolupráce na den 31. 3. 1997. Každý pracoval na živnostenský list. Po zániku sdružení žalobce podnikal pod ochrannou známkou P.M. s. r. o. a žalovaná pod ochrannou známkou P. M. F. C. s. r. o. Protože je známka zaměnitelná se známkou žalobce, Úřad pro průmyslové vlastnictví zamítl přihlášku ochranné známky žalované. Navzdory tomuto rozhodnutí si žalovaná ochrannou známku a označení nechala zapsat jako označení své firmy do obchodního rejstříku a užívá ji ve svých firemních tiskopisech, čímž dochází k záměnám obou firem. S ohledem na výše uvedená skutková tvrzení odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba je z hlediska vylíčení rozhodujících skutečností naprosto nesrozumitelná, jednotlivá tvrzení si vzájemně odporují a navrhovaný petit z nich logicky nevyplývá. Pokud se žalobce snad mínil domoci toho, aby žalovaná změnila obchodní firmu, požadavek zdržet se v označení a propagaci svého podniku užíváním ochranné známky, takovémuto návrhu nekoresponduje. Jakákoli tvrzení pak chybí jako skutkový podklad pro uplatnění nároku na zdržování se označování výrobků žalovaného vytýkaným označením a šířením tohoto označení. Žalobce totiž netvrdil nic o výrobcích žalované a jejich označení. Samotné tvrzení žalobce, že má zapsanou ochrannou známku kombinovanou, která obsahuje název společnosti M. a pěticípou stylizovanou hvězdu, popírá jeho další tvrzení, že ochrannou známku si žalovaná nechala zapsat jako označení své firmy do obchodního rejstříku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodnil stejně jako odvolání, totiž že jeho žaloba ze dne 22. září 1999 má všechny náležitosti podle §79 o. s. ř. Požadavek, aby se žalovaný zdržel něčeho, k čemu není oprávněn to užívat, je jasný a srozumitelný. Přihláška ochranné známky žalovaného byla zamítnuta, neboť byla zaměnitelná se známkou žalobce. Žalovaný ji však nadále užíval v obchodním styku, nechal si ochrannou známku a označení zapsat jako označení své firmy do obchodního rejstříku a užívá ji na svých firemních tiskopisech. Na základě výše uvedeného se domáhá dovolatel vydání rozsudku, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zdržet se označování svých výrobků užíváním pěticípé nepravidelně stylizované hvězdy a slovního označení P. M. F. C., s. r. o. a šíření tohoto označení na dopisních papírech, vyobrazením na propagačním materiálu a nahradit žalobci náhradu škody jak budou stanoveny soudem.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, přičemž vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací argumenty žalobce jsou především kritikou právního posouzení věci odvolacím soudem při řešení procesní otázky (otázky náležitostí žaloby) co do vylíčení rozhodujících skutečností.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jíchž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhoval domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdo 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku /(tzv. právní důvod žaloby) není povinen v návrhu rozvádět. Vylíčení rozhodující skutečnosti slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětu jiných řízení. Tentýž předmět řízení je ve smyslu ustanovení §83 o. s. ř. upravujícího překážku litispendence (věci zahájené) a ve smyslu ustanovení §159 odst. 3 o. s. ř. upravujícího překážku rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté) dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku. I s ohledem na nutnost posouzení, zda se nejedná o tentýž předmět řízení a nejsou tudíž dány uvedené překážky řízení, musí předmět řízení splňovat všechny náležitosti předepsané v §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř.
V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Povinnost účastníka uložená mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se tedy týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor.
Ustanovení §43 o. s. ř. pak určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo k doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2). V projednávané věci spočívá dovoláním napadené rozhodnutí na závěru, že žaloba je neprojednatelná, neboť pro nedoplnění nejpodstatnějších skutečností jsou tvrzené skutečnosti v žalobě s žalobním petitem v logickém rozporu. Závěr odvolacího soudu, že žalobou vymezený žalobní petit na zdržování se označování výrobků žalované vytýkaným označením a šířením tohoto označení je v rozporu se skutkovými tvrzeními uvedenými v žalobě i v doplnění žaloby, jež směřují k zaměnitelnosti obchodní firmy žalované, shledává dovolací soud správným. Žalobce tvrdí, že žalovaná si nechala zapsat zaměnitelnou obchodní firmu jako označení své firmy do obchodního rejstříku a tuto používá v obchodním styku. Tomuto skutkovému tvrzení však odpovídá nárok na změnu obchodní firmy žalované – odstranění závadného stavu, nikoliv však zdržení se povinnosti v označování a propagaci podniku výrobků zaměnitelnou ochrannou známkou včetně šíření tohoto označení tiskem a na dopisních papírech. Navíc k tomuto nároku žalobce žádná skutková tvrzení neuvádí. Vzhledem k tomu, že žaloba ze dne 22. září 1999 neobsahovala tvrzené skutečnosti v souladu s žalobním petitem a přes výzvu soudu učiněnou v souladu s §43 odst. 1 o. s. ř. vytčené vady žalobce neodstranil a žalobu neopravil a nedoplnil, nemohl soud pokračovat v řízení. Závěr soudu obou stupňů, že pro tento nedostatek žalobního návrhu nelze pokračovat v řízení a žalobní návrh je nutno v souladu s §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout, je správný. K podání žalobce ze dne 18. března 2004 dovolací soud přihlížet nemohl, neboť upřesnění žalobního petitu žalobce provedl až po vydání rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu