ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1281.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1281/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně P. N. I., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. Z. U., správci konkursní podstaty úpadce JUDr. J. H. – Č. s.-A.-D., o zaplacení 11 285 134 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Cm 130/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2006, č.j. 11 Cmo 234/2005-70, ve znění opravného usnesení ze dne 25. července 2006, č.j. 11 Cmo 234/2005-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2006, č.j. 11 Cmo 234/2005-70, ve znění opravného usnesení ze dne 25. července 2006, č.j. 11 Cmo 234/2005-90, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2005, č.j. 19 Cm 130/2004-41, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 11 285 134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ode dne 18. 6. 2004, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
V dovolání zpochybněná právní otázka přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení nebyla odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem, konkrétně ustanovením §451 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Odvolací soud nepochybil, dospěl-li ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že z vůle obou stran na základě smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 3. 8. 1999 včetně jejích dodatků vyplývalo ujednání stran, aby žalobkyně platila náklady na údržbu areálu žalovaného, jenž měl být podle uvedené smlouvy o smlouvě budoucí předmětem prodeje žalobkyni, a pokud posléze k prodeji areálu žalobkyni nedošlo, pak náklady, které žalobkyně na údržbu vynaložila, se staly majetkovým prospěchem získaným žalovaným na úkor žalobkyně, neboť náklady na údržbu by podle §31 odst.2 písm. b) zákona č. 328/1991, o konkursu a vyrovnání, v platném znění v rozhodné době, musel žalovaný vynaložit sám.
Namítá-li dovolatel, že oba soudy nerespektovaly znění předmětné smlouvy včetně jejích dodatků, z niž nevyplývalo, že by ujednání o hrazení nákladů na údržbu bylo podmíněno uzavřením kupní smlouvy, je třeba poukázat na to, že ani v tomto směru odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem – ustanovením §266 odst. 1 obch. zák., jestliže vyložil projev vůle podle úmyslu jednající osoby, byl-li tento úmysl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Účelem smlouvy o smlouvě budoucí bylo především uzavření kupní smlouvy a za tímto účelem se žalobkyně, jako budoucí kupující, zavázala platit náklady na údržbu areálu žalovaného, jako prodávajícího. Pokud kupní smlouva uzavřena nebyla, odpadl ve smyslu dohody účastníků důvod pro úhradu nákladů na údržbu majetku, který náležel do konkursní podstaty žalovaného. I když žalovaný nezavinil, že nebylo dosaženo účelu smlouvy o smlouvě budoucí, tj., že kupní smlouva nebyla uzavřena, není v rozporu s dobrými mravy, že žalovaný má hradit náklady na údržbu majetku, který spadá do konkursní podstaty, a to i vzhledem k tomu, že ze skutkových zjištění vyplývá, že majetek nemohl být převeden po celou dobu účinnosti smlouvy o smlouvě budoucí pro spory o vyloučení předmětného majetku z konkursní podstaty. Jestliže za žalovaného hradila náklady na údržbu žalobkyně, získal žalovaný na její úkor bezdůvodné obohacení podle §451 odst. 1 obč. zák., které je povinen vydat.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalovaného odmítnuto, žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 7 575 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. července 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu