ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1318.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1318/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně D. B. O. a.s., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) L. B., státní podnik - v likvidaci, zastoupenému advokátem a 2) T. P. K., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 487 317,80 Kč, vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 11 Cm 216/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 7. dubna 2005, č.j. 4 Cmo 184/2004-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v O. rozsudkem ze dne 7. dubna 2005, č.j. 4 Cmo 184/2004-96, potvrdil rozsudek Krajského soudu v B. ze dne 5. 4. 2001, č.j. 11 Cm 216/96-36, v napadené části výroku I a III, kterými byla žaloba na zaplacení 487 317,80 Kč zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalované 2); zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno tvrzení a ani dokazování, neboť neprokázala, že by právnímu předchůdci žalované 2) vznikla povinnost zaplatit kupní cenu zboží, neprokázala-li vznik smlouvy a ani převzetí zboží žalovanou 2), pokud podle závěru soudu prvního stupně nemohly být objednávky v daném případě považovány za návrhy smluv a kdy návrhy na uzavření smlouvy vystavené žalobkyní nebyly předchůdcem žalované 2) nikdy přijaty. Žalovaný 1) nebyl ve věci shledán pasivně legitimovaným. Rozhodnutí soudu prvního stupně považoval odvolací soud za správné i v otázce posouzení bezdůvodného obohacení s tím, že žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl, když žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by druhé žalované z tohoto titulu povinnost vznikla. Pokud žalobkyně uvedla, že dodala žalované 2) zboží drahou a předložila doklady jen o převzetí zboží přepravcem, nikoliv žalovanou 2), nebylo možno dospět k závěru, že by tím bylo prokázáno dodání zboží druhé žalované, nedošlo-li k smluvnímu ujednání o odeslání zboží prodávajícím ve smyslu §412 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jak správně dovodil soud prvního stupně. Odvolací soud v souladu s §205a odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nepřihlédl k tvrzením a důkazům předloženým žalobkyní až v odvolacím řízení za situace, že poučení podle §119a o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí účastník uvést a že důkazy musí označit dříve, než soud ve věci vyhlásí rozhodnutí, poskytuje soud pouze u jednání, avšak žalobkyně se poučení vzdala tím, že se k jednání soudu prvního stupně nedostavila. Odvolací soud považoval za zcela správný závěr nalézacího soudu, že nemůže být omluvitelným důvodem neúčasti právní zástupkyně žalobkyně u jednání skutečnost, že den před termínem jednání převzala obhajobu v trestní věci, v níž měly být v týž den prováděny úkony, neboť právní zástupkyně žalobkyně byla předvolána k jednání v dané věci na 5. 4. 2001 již v lednu 2001. Postup soudu prvního stupně v tomto směru byl podle názoru odvolacího soudu v souladu s §101 odst. 3 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť nesouhlasí s potvrzením rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby. Namítá především nesprávné právní posouzení odvolacím soudem hodnocení procesního postupu soudu prvního stupně, jež jednal ve věci v nepřítomnosti její právní zástupkyně, která se z jednání omluvila. Neztotožňuje se se závěrem, že neúčastí u jednání se žalobkyně vzdala možnosti být poučena ve smyslu §119a o. s. ř. Zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně zhodnotil procesní situaci, kdy právní zástupkyně požádala o odročení jednání v dané věci z omluvitelných důvodů kolise s jiným jednáním, čímž došlo k situaci, že žalobkyně jejím prostřednictvím nebyla poučena podle §118a odst. 1 a 3 a ani podle §119a o. s. ř. a ve spojení s §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. jí nebyla dána možnost dalšího tvrzení a navržení dalších důkazů. Důsledkem tohoto nesprávného procesního postupu byl pak nedůvodný závěr odvolacího soudu o neunesení důkazního břemene tvrzení žalobkyní a potvrzení rozhodnutí o zamítnutí žaloby. Nesouhlasí ani se závěrem, že by netvrdila skutečnost sjednání odeslání zboží mezi účastníky, když toto tvrzení vyplývá z žaloby a z přiložené objednávky, na níž je předtištěn údaj „stanice dráhy“ a „okrsek Č.“, tedy že dodávka zboží měla být uskutečněna drahou nebo automobilovou dopravou. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti.
Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují).
Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit při dovolávání se přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.) a vady řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Pokud dovolatelka nastolila v dovolání za otázku zásadního právního významu nesprávný procesní postup odvolacího soudu podle §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. v návaznosti na nesprávný procesní postup soudu prvního stupně podle §101 odst. 3, §118a odst. 1, odst. 3 a §119a o. s. ř., je třeba učinit závěr, že tím jsou namítány pouze vady řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tímto dovolacím důvodem, jak výše uvedeno, však nelze odůvodnit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Argumentuje-li žalobkyně nesprávným právním posouzení věci ohledně posouzení sjednání odeslání zboží, ve skutečnosti namítá nesprávné hodnocení důkazů a případně neúplnost dokazování v dané věci. Dovolatelkou namítané nesprávné hodnocení důkazu (objednávky) však nemůže být, s ohledem na výše uvedené, předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, pokud je v této souvislosti možno výtku žalobkyně považovat i za výtku směřující do neúplného skutkového zjištění. Je třeba opětovně konstatovat, že správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto výtek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadami ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly, když žalovaná 2) vyjádření k dovolání nepodala a žalovaný 1) výslovně uvedl, že se již nepovažuje za účastníka v tomto řízení a k dovolání žalobkyně se nevyjadřuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. ledna 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu