ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1336.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1336/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce B., s. p. \"v likvidaci\", proti žalovanému M. V., o zaplacení částky 662 980 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. 6 C 55/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2005, č.j. 28 Co 280/2002-155, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2005, č.j. 28 Co 280/2002-155, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 6. srpna 2002, č.j. 6 C 55/95-95, zamítl žalobu na zaplacení částky 662 980 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný převzal od žalobce dne 25. 6. 1991 benzinové poukázky, přičemž se jednalo o vztah mezi podnikateli, který s ohledem na §763 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) posuzoval podle hospodářského zákoníku (dále jen „HZ“). Na daný vztah účastníků aplikoval §165 HZ, podle něhož se smlouvou o dodávce výrobků dodavatel zavazuje dodat smluvené výrobky ve sjednaném čase a odběratel se zavazuje dohodnutým způsobem spolupůsobit, výrobky odebrat a zaplatit. Dovodil, že pokud žalovaný od žalobce převzal dne 25. 6. 1991 benzinové poukázky, došlo tím ke splnění dodávky ve smyslu §168 odst. 1 HZ a tímto dnem vzniklo podle §376 odst. 1 HZ právo a povinnost fakturovat a začala běžet podle §131a HZ tříletá promlčecí lhůta, jež skončila 24. 6. 1994. Protože žaloba byla podána až dne 7. 7. 1994, bylo právo na zaplacení požadované částky ve smyslu §130 HZ promlčeno.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. května 2005, č.j. 28 Co 280/2002-155, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 662 980 Kč a náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně dovodil, že dne 25. 6. 1991 byla mezi účastníky uzavřena hospodářská smlouva podle §153 odst. 2 písm.b) HZ, byl-li dohodnut předmět plnění (poukázky na odběr určitého množství konkrétního benzinu) za konkrétně stanovenou cenu, přičemž předmět smlouvy byl týž den předáním poukázek splněn. Žalobci tak podle §376 HZ vzniklo právo fakturovat. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, vycházeje z ustanovení §375a odst. 4 HZ, podle něhož nedohodnou-li se organizace jinak, je faktura splatná do 14 dnů ode dne doručení (v daném případě odevzdání), tedy nejpozději dne 9. 7. 1991, že poprvé mohlo být uplatněno právo na zaplacení 10. 7. 1991, a tímto dnem počala běžet tříletá promlčecí doba, jež skončila uplynutím 9. 7. 1994 (s ohledem na splatnost faktury), a proto s přihlédnutím na datum podání žaloby dne 7. 7. 1994 nedošlo k promlčení. Námitku promlčení vznesenou žalovaným proto posoudil jako nedůvodnou a uložil žalovanému zaplatit žalobci požadovanou částku vyjadřující cenu žalovaným převzatých a ponechaných poukázek na benzin.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení vznesené námitky promlčení odvolacím soudem. Dovolatel má za to, že soud prvního stupně posoudil na rozdíl od odvolacího soudu věc správně, pokud dovodil, že právo na zaplacení za uskutečněnou dodávku vzniklo dne 25. 6. 1991 předáním poukázek a od tohoto data se odvíjí počátek promlčecí doby, jež skončila dne 25. 6. 1994, proto je s ohledem na datum podání žaloby 7. 7. 1994 právo žalobce na zaplacení požadované částky promlčeno. Je přesvědčen, že počátek běhu promlčecí doby ve smyslu §131a HZ nelze počítat ode dne splatnosti faktury, jak nesprávně dovodil odvolací soud, ale od splnění dodávky. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně, pokud dovodil počátek běhu promlčecí doby ode dne splatnosti faktury vystavené na částku za dodané zboží, a poté dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobce není promlčen a přiznal mu požadovanou částku.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel je ani nenamítá.
Dovolatelem uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je důvodná námitka dovolatele ohledně počátku běhu promlčecí doby, neboť ve smyslu §131a HZ nelze počítat běh promlčecí doby ode dne splatnosti faktury, jak nesprávně dovodil odvolací soud, ale ve smyslu §168 odst. 1 HZ od splnění dodávky.
V daném případě ale odvolací soud pochybil, pokud považoval za předmět smlouvy a splnění předmětu smlouvy uzavřené podle §153 odst. 2 písm. b) HZ předání benzinových poukázek. Tyto poukázky však nemohly být předmětem takto uzavřené smlouvy, neboť nejsou ceninou, ale pouze potvrzením o právu odebrat určitý druh a množství pohonných hmot. Žádný právní předpis totiž neurčuje, že by tato poukázka k odběru benzinu měla charakter ceniny a ani jejich vydávání a oběh nemělo v rozhodné době oporu v žádném právním předpise. Předmětem hospodářské smlouvy o dodávce výrobků ve smylu §165 HZ uzavřené postupem podle §153 odst. 2 písm. b) HZ mohla být až konkrétní dodávka benzinu, neboť poukázky, jak bylo výše řečeno, nejsou věcí Při posouzení vznesené námitky promlčení je proto třeba nejprve se zabývat zjištěním vzniku hospodářské smlouvy, jejímž předmětem je dodávka benzinu, a dále zjištěním splnění dodávky spočívající v odběru benzinu žalovaným, neboť teprve od data odebrání benzinu je možno počítat běh promlčení nároku na zaplacení ceny za odběr jeho specifikovaného druhu a množství, když ve smyslu §376 HZ právo fakturovat vzniká dnem splnění dodávky.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. února 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu