ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1349.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1349/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců a) JUDr. J. S. a b) M. S., obou zastoupených JUDr. J. H., advokátem, proti žalovanému Ing. M. W., zastoupenému JUDr. P. V., advokátem, o zaplacení 78.295,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 149/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2005, č. j. 20 Co 115/2005-138, takto:
I. Dovolání žalobců se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6. ledna 2005, č. j. 24 C 149/2002-114 uznal žalovaného povinným zaplatit žalobcům 66.000,- Kč a náklady řízení ve výši 13.823,- Kč (výroky I.a IV.) a dále zamítl žalobu ohledně 12. 295,- Kč a žalobcům v rozsahu 2.408,- Kč a žalovanému v rozsahu 12.642,- Kč uložil nahradit náklady řízení státu (výroky II. a III.) Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného změnil uvedený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 66.000,- Kč zamítl (výrok I.) a uložil žalobcům zaplacení nákladů řízení žalovaného ve výši 34.040,- Kč (výrok II.) a náhradu nákladů řízení České republice ve výši 15.050,- Kč (výrok III.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 14.7.1999 smlouvu o dílo podle §536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), jejímž předmětem bylo provedení speciálních stavebních prací, jejichž účelem byla dodatečná izolace suterénních prostor do výšky 150 cm nad podlahou (v objektu v T., K. ulice). Po předložení znaleckého posudku žalobce navrhl, aby byla připuštěna změna žalobního petitu i žalobních důvodů, které změnil tak, že tvrdí, že žalovaný porušil povinnost postupovat při provádění díla s odbornou péčí a upozornit objednatele na překážky, které znemožňují provést dílo dohodnutým způsobem, jak mu ukládá §552 obch. zák. Usnesením ze dne 21. 1. 2004 soud změnu žaloby připustil. Na žádost objednatele měly být práce provedeny bez projektové dokumentace, cena byla stanovena dohodou ve výši 63.430,- Kč v dohodnuté době s poskytnutím záruky 5 let od předání prací dne 22.12.1999. V průběhu záruční doby se začaly objevovat průsaky vody přes izolaci v suterénních prostorách domu, které žalobci reklamovali. Žalobci se domáhali na žalovaném náhrady škody, která jim vznikla zaplacením prací, provedených na jejich nemovitosti žalovaným s tvrzením, že škoda byla způsobena porušením povinnosti postupovat při realizaci díla se vší odbornou péčí a upozornit objednatele na překážky znemožňující provést dílo dohodnutým způsobem. Žalovaný oponoval tím, že nemohl nést odpovědnost za nekvalitně provedenou konstrukci stavby, která nevyhovovala základním požadavkům, kladeným na stavbu domu a poukazoval na to, že v žádném případě neporušil povinnost upozornit objednatele na tzv. skryté překážky a proto podle §552 odst. 2 obch. zák. nemá žádná ze stran nárok na náhradu škody.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ze strany žalovaného došlo k porušení povinnosti vynaložit všechnu odbornou péči, kterou lze po něm jako po profesionálovi požadovat ve smyslu §551 odst. 1 obch. zák. Soud prvního stupně dále konstatoval, že argumentace nerespektování ust. §440 odst. 2 obch. zák. nemůže obstát, protože v dané věci nejde o nárok, vycházející z vadně provedeného díla, ale jde o to, že dílo zhotovené žalobcem nemohlo samo o sobě žalobcům přinést žádný efekt, ač za jiných podmínek a v jiném objektu by zcela obstálo.
Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně nevzal v úvahu okolnost, že žalobci zapříčinili vznik celé situace, neboť žalovanému neposkytli dostatečnou součinnost a relevantní informace, týkající se domu. Teprve po vypracování znaleckého posudku změnili svou žalobu, přičemž škodou má být cena díla. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že v daném případě žalobci obcházejí svůj zmeškaný nárok z titulu odpovědnosti za vady nárokem na náhradu škody s poukazem na §551 či §552 obch. zák.. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci reklamovali vady díla v rámci záruční doby (§563 odst. 2 ve spojení s §429 odst. 1 obch. zák.) ve smyslu §564 ve spojení s §436 odst. 1 obch. zák. a požadovali jejich odstranění. Následně po odmítnutí reklamace žalovaným však nevyužili možnosti, které jim zákon dával - tedy právo odstoupit od smlouvy nebo žádat slevu z ceny. Jestliže by od smlouvy o dílo v rámci svého nároku řádně odstoupili, pak by jim bezpochyby žalovaná částka náležela z titulu vrácení peněz ze zrušené smlouvy (§457 o.z.). Odvolací soud dospěl k závěru, že §440 odst. 2 obch. zák. takový postup jednoznačně vylučuje, rovněž dospěl k závěru, že v daném případě nelze aplikovat ustanovení §551 či §552 obch. zák., jelikož s ohledem na obecnost ujednání o předmětu díla nelze dovodit nevhodnost věcí nebo pokynů objednatele ani existenci překážek, znemožňujících provedení díla dohodnutým způsobem.
Žalobci podali proti rozhodnutí odvolacího soudu včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zároveň v dovolání namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Dovolatelé zpochybnili závěry odvolacího soudu týkající se aplikace ustanovení §440 odst. 2 obch. zák. na daný případ. Podle jejich názoru se nemohli domáhat nároků vyplývajících z odpovědnosti za vady, naopak se domnívají, že ze strany žalovaného došlo k porušení §552 odst. 1 obch. zák., s čímž zákon spojuje nárok na náhradu škody (§552 odst. 2 obch. zák.). Dovolatelé uvádějí, že je sice pravdou, že nejprve reklamovali vady díla a požadovali jejich odstranění, avšak v té době ještě neměli znalecký posudek vyžádaný soudem prvního stupně, ze kterého nevyplývaly vady díla, nýbrž nevhodně zvolený technologický postup provedení díla.
Dovolatelé rovněž odmítají podle nich účelovou argumentaci odvolacího soudu, který v napadeném rozhodnutí uvádí, že předmět díla byl ve smlouvě o dílo formulován pouze obecně, a že bylo zcela na zhotoviteli, jakým způsobem dílo provede, neboť konkrétní způsob provedení díla si účastníci neujednali.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požadují odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není však důvodné.
Dovolací soud na prvním místě zdůrazňuje, že nelze souhlasit s námitkou dovolatelů, že v daném případě nejde o vady díla (resp. o škodu z vad díla), nýbrž o škodu z porušení povinností podle §552 odst. 1 obch. zák. V posuzovaném případě jde o vady díla ve smyslu §560 odst. 1 obch. zák. a tudíž ustanovení §440 odst. 2 obch. zák se na tento případ vztahuje (je aplikovatelné). Skutečnost, že zhotovitel případně porušil povinnosti ve smyslu §552 odst. 1 obch. zák., nemění nic na odpovědnosti zhotovitele za vady díla, ani na tom, že objednatel mohl dosáhnout uspokojení nároku (v rozsahu zaplacené ceny díla), který uplatňuje z titulu náhrady škody, z titulu práv z odpovědnosti za vady.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 32 Odo 230/2003 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2004 pod označením SJ 34/2004) konstatoval, že z ustanovení §440 odst. 2 obch. zák. (ve spojení s ustanovením §564 obch. zák.) nepochybně vyplývá, a jak ostatně dovodil i v rozsudku ze dne 3. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1180/2000, že uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle §436 a §437 obch. zák., nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. Obchodní zákoník tak brání tomu, aby byl účel ustanovení zákona o odpovědnosti za vady obcházen tím, že by se objednatel mohl domoci nahrazení újmy z vadného plnění nikoli uplatněním nároku z vad zboží, nýbrž požadavkem na plnění z odlišného právního důvodu. Obecně podle §440 odst. 2 obch. zák. platí, že objednatel nemůže požadovat náhradu v rozsahu, v jakém mohl dosáhnout uspokojení uplatněním práva z odpovědnosti za vady, z žádného jiného právního titulu, tedy ani z titulu náhrady škody. To platí přiměřeně i pro práva z odpovědnosti za vady díla, v souvislosti s náhradou škody z vad díla (§564 obch. zák.)
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné a dovolací soud dovolání proto podle §243b odst. 2, věta před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Žalobci, jejichž dovolání bylo zamítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2007
JUDr. František Faldyna
předseda senátu