ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1380.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1380/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně K. s. V.P., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalované M. i. l. u., spol. s r. o., zastoupené advokátkou, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 2 Cm 105/2000, k dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 19. 12. 2005, č.j. 3 Cmo 181/2005-104 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala podanou žalobou (po několika upřesněních žalobního petitu, které provedla na výzvu soudu) ochrany proti nekalému soutěžnímu jednání žalované, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se vyobrazením i slovem napodobování tištěné plošné i prostorové propagace a inzerce žalobkyně týkající se divadelních produkcí žalobkyně \"N. d. m.\", \"Zázračného divadla barokního světa O. a E.\" a \"D.G.\", a to v podobě letáků, plakátů, programů a reklamních tabulí, reklamních stojek stojanů, billboardů, nálepek, triček a vlaječek (bod 1), dále aby žalované byla uložena povinnost upustit od napodobování slovem a obrazem slovních a kombinovaných ochranných známek žalobkyně \"N. d. M.\", zaregistrované 28.3.2001 s právem přednosti od 19.5.2000 pod č.j.155604, a \"D. G.\" zaregistrované 28.3.2001 s právem přednosti od 19.5.2000 pod č.j. 232377 u Úřadu průmyslového vlastnictví ČR ve třídách výrobků a služeb podle mezinárodní klasifikace 16, 21, 25 a 41, a odstranit všechny jí pořízené předměty, které takovouto nápodobu obsahují (bod 2), dále aby žalované byla uložena povinnost poskytnout žalobkyni zadostiučinění spočívající ve zveřejnění následující omluvy: \"Žalovaný se omlouvá žalobci a divácké veřejnosti za své nevhodné jednání při účasti na hospodářské soutěži při pořádání veřejných divadelních loutkových produkcí, když nepřípustným způsobem napodoboval tištěnou a plošnou inzerci žalobce, neoprávněně užíval symboly podobné ochranným známkám žalobce a vyvolával nebezpečí záměny obchodních uměleckých symbolů žalobce.\", a to tak, že je nechá žalovaná zveřejnit na své náklady jednou v českém jazyce v jednom z celostátně distribuovaných deníků vydávaných v českém jazyce, dále pak v německém a v anglickém jazyce v jednom z periodik vydávaných v německém jazyce a v jednom z periodik vydávaných v anglickém jazyce na území ČR (bod 3), a dále aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni jako peněžité zadostiučinění částku ve výši 1,- Kč a náhradu nákladů soudního řízení (bod 4).
Podle žalobního tvrzení se žalovaná dopustila jednání nekalé soutěže vůči žalobkyni, resp. parazitování na pověsti žalobkyně podle ustanovení §48 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), v němž stále pokračuje.
Žaloba byla v bodu 1 a v bodu 2 (viz výše) usnesením Městského soudu v P. ze dne 15. 5. 2003, č.j. 2 Cm 105/2000-34, odmítnuta s odůvodněním, že žalobkyně uplatnila návrh, jímž se domáhala, aby se žalovaná zdržela nekalosoutěžního jednání a odstranila závadný stav a poskytla zadostiučinění a svůj nárok vymezila mimo jiné zdržovacími povinnostmi v petitu bodu 1 a 2 vymezenými, jejichž obsah byl nejasný a neurčitý. Přes opakované výzvy soudu k upřesnění tohoto návrhu a poučení žalobkyně o možných následcích, žalobkyně sice tyto návrhy upřesnila, nedošlo však k požadovanému odstranění vad, které by vedlo k vyjádření určitosti a projednatelnosti žaloby v tomto rozsahu.
K odvolání žalobkyně Městský soud v P. rozsudkem ze dne 14.2. 2005, č.j. 2 Cm 105/2000-77, zastavil řízení v části nároku, jímž se žalobkyně domáhala na žalované omluvy v německém jazyce, a ohledně nároku na zadostiučinění peněžní částkou ve výši 1,- Kč (výrok 1.). Dále soud prvního stupně uložil žalované povinnost ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku na své náklady uveřejnit 3x v deníku M. f. D. ve vydání vycházejícím v P. a S. k. vždy v sobotní příloze formou plošné inzerce o velikosti nejméně 10 x 15 cm omluvu s následujícím textem: \"M. i. l. u., s.r.o., zastoupený jednatelem společnosti se omlouvá K. s. V. P., spol. s r. o. a divácké veřejnosti za své nevhodné jednání při účasti na hospodářské soutěži při pořádání veřejné divadelní loutkové produkce D. G., když nepřípustným způsobem napodoboval tištěnou a plošnou inzerci žalobce.\" (výrok II.). Ohledně požadavku na omluvu v českém jazyce, jímž by se žalovaná omluvila žalobkyni za neoprávněné užívání symbolů podobných ochranným známkám žalobkyně a za vyvolání nebezpečí záměny obchodních uměleckých symbolů žalobkyně soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok III.) Dále soud prvního stupně rozhodlo povinnosti žalované zaplatit k náhradě nákladů řízení žalobkyni 2.300,- Kč (výrok IV.) a o povinnosti žalované zaplatit k náhradě nákladů řízení České republice na účet soudu částku 5.000,- Kč (výrok V.).
K odvolání žalované Vrchní soud v P. rozsudkem ze dne 19. 12.2005, č. j. 3 Cmo 181/2005-104, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrdil v rozsahu povinnosti žalované ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku uveřejnit na své náklady v deníku M. f. D. 2x, z toho jednou v sobotním vydání, formou inzerce o velikosti nejméně 10 x 10 cm, omluvu v tomto znění: \"M. i. l. u., s.r.o., zastoupený jednatelem společnosti, se omlouvá Kulturnímu systému V. P., spol. s r. o., za napodobení jeho reklamních materiálů při pořádání loutkových představení D. G. v roce 2000.\", ve zbytku znění omluvy, počtu a způsobu jejího otištění, rozsudek soudu prvního stupně z měn i I tak, že žalobu v tomto rozsahu z a mít I (výrok 1.). Odvolací soud žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.) a o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo (výrok III.).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zcela se ztotožnil i s právními závěry, které soud prvního stupně učinil a na něž pro stručnost odkazuje. I podle odvolacího soudu žalovaná jednala v r. 2000 při propagaci svého představení loutkového divadla D. G. nekalosoutěžně (podle §44 odst. 1 obch. zák.) a vzhledem k značné časové prioritě představení D. G. u žalobkyně, stejně tak i způsobu jeho prezentace a propagace na veřejnosti, je třeba souhlasit se soudem prvního stupně i v jeho závěru o naplnění zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže - vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti. Odvolací soud zdůraznil, že vlastní nárok, jemuž bylo vyhověno a který je předmětem přezkoumání - omluva v tisku - se týká napodobování propagačních materiálů k představení D. G. a nikoli tedy vlastního ztvárnění a podoby tohoto představení.
Předpokladem uplatnění a přiznání nároku žalobkyně na zadostiučinění podle §53 obch. zák. je jednání nekalé soutěže a vznik nemateriální újmy z tohoto jednání. Z důkazů před soudem prvního stupně provedených vyplynulo zjištění, že žalovaná užila v březnu r. 2000 k propagaci loutkového představení D. G. plakát červené barvy, který se co do struktury textu, způsobu vyobrazení loutky D. G. shodoval s obsahem plakátu žalobkyně, jak byl jí užíván k upoutání veřejnosti na představení téhož názvu od r. 1997. Ve shodě se soudem prvního stupně i odvolací soud uzavřel, že žalovaná prokazatelně v r. 2000 u příležitosti premiéry svého představení a dalšího jeho uvádění napodobila propagační materiály žalobkyně k představení D. G., užívané jí již po léta (kolem dvou tisíc uvedení tohoto představení). Takovéto napodobení a převzetí propagačních materiálů k již zcela jednoznačně zavedenému a vzhledem k počtu inscenací veřejností oblíbenému představení druhým soutěžitelem (žalobkyní) k prezentaci premiéry a prvních představení je u konkurujících si účastníků hospodářské soutěže jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže. Žalovaný, aniž byl nucen se zabývat podstatným způsobem svou veřejnou prezentací nově uváděného představení a vynaložit tomu odpovídající prostředky k jeho reklamě, tímto jednáním se snažil zaujmout v soutěži na trhu postavení obdobné postavení druhého soutěžitele, který si však takové postavení budoval po léta a s vynaložením tomu odpovídajících prostředků k reklamě svého podnikání. Odvolací soud neměl důvod se odchýlit od závěru soudu prvního stupně, že jednání žalované bylo nepochybně jednáním způsobilým přivodit újmu žalobkyni a tudíž že splňuje všechny podmínky jednání nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák. a zároveň naplňuje znaky dvou konkrétních skutkových podstat nekalé soutěže - vyvolání nebezpečí záměny podle §47 obch. zák. a parazitování na pověsti podle §48 obch. zák. Nekalosoutěžním jednáním žalované vznikla žalobkyni újma na její dobré pověsti, kterou tvoří také to, zda, jak a jakým způsobem i jak nezaměnitelně se v povědomí veřejnosti, resp. oslovené její části, ona sama i její produkce uchovají. Takovou možnost žalovaná svým jednáním (užitím zaměnitelných reklamních materiálů) pro žalobkyni nepochybně snížila, neboť rozmělnila dosavadní ve prospěch žalobkyně vytvořenou příznačnost reklamních materiálů určité podoby tak, že potenciální zákazník tuto podobu napříště již se žalobkyní pravidelně spojovat nemohl. Je zřejmé, že část oslovované veřejnosti pro obdobnost propagačních materiálů ani nemohla rozlišit, že jde o nabídku dvou různých divadel a nikoli jen jednoho a že tedy vedle již zavedeného představení je nabízeno představení nové. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně právem uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění podle §53 obch. zák., přičemž jí žádaná omluva v tisku se - vzhledem ke vzniklé újmě - jeví jako zadostiučinění přiměřené.
Odvolací soud považoval rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž vyhověl nároku žalobkyně na uveřejnění omluvy, za správné a proto je podle §219 o.s.ř. potvrdil. Považoval však za potřebné upravit znění navržené omluvy tak, aby odpovídala prokázanému závadnému jednání žalované a smyslu institutu omluvy jako takovému - vypustil proto nekonkrétní slovní spojení a neshledal dále důvod k tomu, aby omluva byla uveřejněna 3x, dle jeho názoru postačuje zveřejnění dvojí i s uvedenou konkretizací vydání, dále neshledal, aby omluva směřovala i k divácké veřejnosti, a to proto, že újma byla v řízení tvrzena a prokazována jen u žalobkyně. Obecnost popisu závadného jednání i z hlediska časového dále odvolací soud zkonkretizoval doplněním údaje o tom, kdy k jednání, za které se žalovaná omlouvá, prokazatelně došlo. V uvedeném rozsahu byl proto rozsudek podle §220 odst. 1 o.s.ř. změněn a žaloba zamítnuta.
Odvolací soud rozhodl nově o nákladech řízení podle §224 odst. 2 o.s.ř. a uvedl k tomu, že odvolatelka důvodně namítla, že soud prvního stupně nesprávně rozhodlo nákladech řízení, pokud vycházel z ustanovení §142 odst. 3 o.s.ř. a dovodil převažující úspěch žalobkyně v řízení, a v závislosti na tom rozhodl i o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek. Podle odvolacího soudu žalobkyně byla naopak méně úspěšná než žalovaná, vzhledem k počtu jí v řízení uplatněných nároků, a byla to žalovaná, kdo by měl v poměru úspěchu a neúspěchu podle §142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu jí vzniklých nákladů řízení. Odvolací soud však dospěl k závěru, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele podle §150 o.s.ř., pro něž není na místě náhradu nákladů řízení žalované přiznat.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v zákonné lhůtě dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a uvádějíc jako dovolací důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.). Dovolatelka dále uvádí, že dovolání je přípustné i z toho důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. V tomto směru poukazuje dovolatelka na skutečnost, že se v dané věci jedná o samotný způsob nahlížení na skutkové podstaty nekalé soutěže (vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti) ve vztahu k podobnosti jednotlivých rysů výrobků soutěžitelů (propagačních materiálů).
Dovolatelka ohledně skutkového a právního hodnocení věci setrvává na své argumentaci prezentované již v řízení před soudy prvního a druhého stupně. Dle názoru dovolatelky odvolací soud použil zcela nepřiměřeně restriktivní výklad nahlížení na naplnění skutkových podstat nekalé soutěže. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že posoudil jako nekalosoutěžní pouze propagační materiál (dále jen „plakát“ vyvedený v červené barvě, přestože tytéž plakáty žalované se stejným způsobem vyobrazení loutky D. G. jiných barevných odstínech (zelené, žluté a modré) neshledal závadnými. Dovolatelka nesouhlasí s tím, že při rozhodování o naplnění skutkových podstat nekalé soutěže odvolací soud vycházel pouze z jediného obdobného znaku plakátů, a to jejich barvy. Podle jejího názoru, bez ohledu na rozdílnost odstínů červené barvy na plakátech, je tento postup soudu nepřijatelný, neboť pouze v barvě plakátu nelze shledat ani vyvolání nebezpečí záměny, ani parazitování na pověsti. Navíc byl dle sdělení dovolatelky na plakátu červené barvy použit jiný druh písma, je na něm zobrazena loutka D. G. používaná v představení žalované a je na něm výslovně uvedeno sídlo divadla žalované, které představení uvádí, proto nebyl a nemohl být plakát způsobilý vyvolat nebezpečí záměny či klamnou představu o spojení s podnikem žalobkyně. Podle dovolatelky její jednání nemohlo naplnit ani skutkovou podstatu parazitování na pověsti žalobkyně, neboť žalovaná uvedla představení D. G. se značným časovým odstupem od žalobkyně a samotná představení žalobkyně a žalované byla značně odlišná, dále pak proto, že plakát v červené barvě byl používán žalovanou po značně krátkou dobu a nemohl tak zapříčinit ani jakoukoliv újmu žalobkyni, ani prospěch žalované na úkor žalobkyně.
Vzhledem k tomu, že dle názoru dovolatelky je nesprávný meritorní výrok odvolacího soudu, jenž byl hlavním důvodem pro nepřiznání nákladů řízení žalované, napadá svým dovoláním žalovaná současně i výrok odvolacího soudu týkající se náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a současně, aby ve smyslu ustanovení §243 o.s.ř. před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241 a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu dovolací soud neshledává.
Jak vyplývá z podaného dovolání, dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem. Své dovolací námitky založila dovolatelka na mylném přesvědčení, že její úspěch ve věci závisí na samotném způsobu nahlížení odvolacího soudu na skutkové podstaty nekalé soutěže, tj.vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti, ve vztahu k podobnosti jednotlivých rysů výrobků soutěžitelů (propagačních materiálů). Z obsahu spisu, zejména z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, se však podává, že oběma soudy bylo jednání žalované správně hodnoceno jako nekalá soutěž podle obecné skutkové podstaty, tj. že tímto jednáním byly současně naplněny tři základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže (podle ustanovení §44 odst. 1 obch. zák.), a navíc, že byly splněny také podmínky speciálních skutkových podstat podle ustanovení §47 a §48 obch. zák. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, kterými je dovolací soud vázán, jednoznačně vyplývá, že žalovaná jednala v r. 2000 při propagaci svého loutkového divadla D. G. nekalosoutěžně ve smyslu generální klauzule nekalé soutěže a dovolací soud se se závěry soudu prvního stupně a soudu odvolacího ztotožňuje. Odvolacímu soudu (a shodně i soudu prvního stupně) nelze vytknout nesprávné právní posouzení.
Za situace, kdy dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, majícímu charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s, ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud rovněž dovolání do výroků odvolacího soudu ohledně náhrady nákladů řízení odmítl.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením odmítl (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek .
V Brně 27. listopadu 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu