ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1396.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1396/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně K., p., a.s., V. I. G., (dříve K., pojišťovna, a.s.), zastoupené advokátem, proti žalovaným 1. R. K., 2. R. S., zastoupeného opatrovnicí J. K., vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Č. K., a 3. M. D., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Č. K. pod sp. zn. 5 C 404/2002, o dovolání třetího žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Č. B. ze dne 31. května 2005, č.j. 22 Co 418/2005-206, takto:
I. Dovolání třetího žalovaného se odmítá.
II. Třetí žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Č. K. rozsudkem ze dne 21. října 2004, č.j. 5 C 404/2002-156, zamítl žalobu co do 10% úroku z prodlení z částky 800 000 Kč za den 21. 10. 2000 (výrok pod bodem I), uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 800 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 22. 10. 2000 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
K odvolání třetího žalovaného Krajský soud v Č. B. rozsudkem ze dne 31. května, 2005 č.j. 22 Co 418/2005-206, rozsudek soudu prvního stupně vyjma zamítavého výroku pod bodem I, v němž zůstal nedotčen, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal třetí žalovaný včasné dovolání.
Dovolání třetího žalovaného není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Pokud třetí žalovaný v dovolání namítá, že žalobkyně jako pojistitelka podala žalobu předčasně, aniž by pojištěný uplatnil nárok vůči žalovaným jako osobám, které škodu způsobily, pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že tato okolnost nemůže mít vliv na přechod práva na náhradu škody na pojistitele ve smyslu §813 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „ObčZ“), neboť z tohoto ustanovení nevyplývá, že by pojištěný musel uplatňovat nárok na náhradu škody nejprve vůči škůdci. Podmínkami přechodu práva na náhradu škody z pojištěného na pojistitele jsou podle §813 ObčZ odpovědnost za škodu jiného, existence práva na náhradu škody v okamžiku pojistného plnění a výplata pojistného plnění z příslušného druhu pojištění. V dané věci byly tyto podmínky naplněny, žalobkyně uplatnila svůj nárok vůči žalovaným až poté, co bylo celé pojistné plnění vyplaceno pojištěnému. Posouzení této otázky odvolacího soudu tudíž není v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud shledal neopodstatněnou i námitku dovolatele, podle níž měl odvolací soud pochybit při aplikaci §814 ObčZ. Podle tohoto ustanovení platí, že nahradil-li pojistitel pojištěnému jen část škody, je osoba, proti níž má pojištěný právo na úhradu zbývající části škody, povinna uspokojit pojistitele až po uspokojení pojištěného. Odvolací soud dospěl ke správnému závěru při výkladu tohoto ustanovení, že pozice pojistitele, resp. jeho možnost domáhat se nároku, jenž na něj přešel podle §813 odst. 1 ObčZ, není vázána na to, zda, případně kdy, uplatní poškozený své právo na náhradu zbylé části či nikoliv. Závěr odvolacího soudu, že uvedené ustanovení pouze stanoví pořadí, v němž je dlužník povinen plnit, a v žádném případě to neznamená, že by pojistitel nemohl svůj nárok uplatnit u soudu za situace, kdy pojištěný nemá zbylou část škody uhrazenu, ani soudně ji nevymáhá, není rovněž v rozporu s hmotným právem.
Protože nejde ani o právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Námitkou překážky věci zahájené, která měla spočívat v tom, že žalobkyně uplatnila své právo pojistitelky na náhradu škody, které na ni podle §813 ObčZ přešlo, nejprve v adhezním řízení, v němž o tomto nároku nebylo rozhodnuto, a poté v řízení civilním, uplatňuje třetí žalovaný skutečnost, že řízení trpí vadou uvedenou v §229 odst. 2 o. s. ř. K takové vadě však dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží jen v případě přípustného dovolání. Touto námitkou se tudíž Nejvyšší soud vůbec nemohl zabývat.
Podle právní úpravy dovolání v občanském soudním řádu není dovolání přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, neboť podmínkou přípustnosti dovolání vyplývající z §237 o. s. ř. je, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž rozhodnutí o nákladech řízení není.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání třetího žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 2 o. s. ř., když třetí žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li třetí žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 28. listopadu 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu