ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1438.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1438/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně E. – S. spol. s r.o., zastoupené advokátem proti žalované D. s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 596 370,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze – pracoviště Slezská pod sp. zn. 14 Cm 271/2001, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. července 2005, č.j. 8 Cmo 264/2005-95, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. června 2005, č.j. 14 Cm 271/2001-80, jímž Městský soud v Praze – pracoviště Slezská připustil, aby do řízení na straně žalobkyně jako další účastník přistoupila Městská část P.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o splnění podmínek vymezených ustanovením §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pro vstup dalšího účastníka do řízení na straně žalobkyně. Žalobkyně příslušný procesní návrh podala a přistoupivší účastník vyslovil se vstupem do řízení souhlas. Odvolací soud nezkoumal aktivní (hmotněprávní) legitimaci žalobkyně, kterou odvolatelka (žalovaná) zpochybňovala, jelikož vyřešení této otázky nemá žádný vliv na posouzení návrhu dle §92 odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti poukázal na mylnou úvahu odvolatelky, pokud hmotněprávní legitimaci účastníka ztotožňuje s jeho způsobilostí být účastníkem řízení. Za situace, kdy žalobkyně má způsobilost být účastníkem řízení a kdy jako účastník byla oprávněna procesní návrh dle §92 odst. 1 o. s. ř. učinit, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dovolatelka odvolacímu soudu (a shodně i soudu prvního stupně) vytýká, že se při rozhodování o návrhu žalobkyně na přistoupení dalšího účastníka do řízení omezil pouze na zkoumání otázky, zda byl takový návrh učiněn a zda s přistoupením do řízení nový účastník souhlasí, aniž se však zabýval věcnou důvodností jeho přistoupení do řízení. I když zákon důvody pro zamítnutí takového návrhu nikde výslovně pozitivně nevymezuje, bylo třeba podle dovolatelky vyjít ze stávající soudní judikatury, v níž byla již tato otázka vyřešena. Dovolatelka konkrétně poukazuje na k dovolání připojené usnesení ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, v němž Nejvyšší soud formuloval okolnosti, při jejichž naplnění nesmí soud připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení. Odvolací soud však v souladu s tímto rozhodnutím podle názoru dovolatelky nepostupoval, jelikož vyhověl návrhu žalobkyně na přistoupení dalšího účastníka do řízení na její straně, ačkoli takovému rozhodnutí několik takových okolností bránilo. V této souvislosti se dovolatelka předně domnívá, že projednávání nároku původní žalobkyně vytváří k projednání totožného nároku přistoupivší žalobkyně překážku věci zahájené. Připuštění dalšího účastníka na straně žalobkyně bránila podle dovolatelky dále okolnost, že nebylo patrno, čeho se přistoupivší žalobkyně vůči ní domáhá. Konečně má za nejistou otázku způsobilosti Městské části P. být účastníkem řízení.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému řízení.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vstupu dalšího účastníka do řízení (§92 odst. 1 o. s. ř.), není však důvodné.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen z úřední povinnosti (§242 odst. 3, druhá věta, o. s. ř.) zkoumat, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady řízení však dovolatelka netvrdila a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka svými dovolacími námitkami obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou z pohledu jejího tvrzení, že soud rozhodl o změně v okruhu účastníků, ačkoli tomu tvrzené okolnosti bránily.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §92 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce (odstavec 1). Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit (odstavec 2).
Účelem přistoupení do řízení (§92 odst. 1 o. s. ř.) nebo záměny některého z dosavadních účastníků řízení za jiného účastníka (§92 odst. 2 o. s. ř.) jako institutů sporného řízení (z povahy věci plyne, že v tzv. řízení nesporném se tento postup uplatnit nemůže) je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení. Nedostatek věcné legitimace znamená, že někdo, kdo o sobě tvrdí, že je nositelem hmotného oprávnění, nebo o kom žalobce tvrdí, že je nositelem hmotněprávní povinnosti, není nositelem hmotného oprávnění (hmotněprávní povinnosti), o které v řízení jde. Otázku věcné legitimace posuzuje soud na základě provedeného dokazování a právního posouzení věci. V případě nedostatku věcné legitimace soud není oprávněn zasahovat do vymezení okruhu účastníků, nemůže řízení pro nedostatek jeho podmínky zastavit, nýbrž žalobu zamítne. Označením účastníků v žalobě však nemusí být jejich okruh konečný. Ustanovení §92 o. s. ř. umožňuje žalobci, aby jej v průběhu řízení měnil tím, že navrhne, buď aby k dosavadnímu účastníku přistoupil účastník další a oba pokračovali v řízení (tzv. přistoupení účastníka podle §92 odst. 1 o. s. ř.), anebo aby dosavadní účastník byl nahrazen účastníkem jiným s tím, že původní účastník již v řízení vystupovat nebude (tzv. záměna účastníků podle §92 odst. 2 o. s. ř.).
Z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (jejíž podstatou je, že o tom, kdo bude v řízení vystupovat jako účastník, rozhoduje žalobce tím, koho v žalobě za účastníka označí) tak vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout jen žalobce (ne žalovaný) a má-li takto do řízení přistoupit další účastník na straně žalobce, je přípustnost takového postupu podmíněna jeho souhlasem. Možnost soudu vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněna i tím, že svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat. Typicky soud nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení, jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci (§7 o. s. ř.), věcné příslušnosti (§9 o. s. ř.) nebo překážku věci zahájené (§83 o. s. ř.) či překážku věci rozsouzené (§159a odst. 5 o. s. ř.). Soud nemůže takovému návrhu vyhovět ani tehdy, jestliže by po připuštění přistoupení do řízení nebylo zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalobce), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup (srov. například důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž odkazuje dovolatelka).
Dovolatelka se mýlí, tvrdí-li, že přistoupení dalšího účastníka do řízení vystupujícího na straně žalobkyně brání překážka litispendence.
Podle §83 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (odstavec 1). Zahájení řízení a) o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného stavu ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, b) o zdržení se protiprávního jednání ve věcech ochrany práv spotřebitelů, c) ve věcech přeměn obchodních společností, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, d) v dalších věcech stanovených zvláštními právními předpisy, brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky (odstavec 2).
Překážka věci zahájené (litispendence) patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek soudu znemožňuje, aby rozhodl ve věci samé. Nedostatek této podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit (§104 odst.1 o. s. ř.).
O překážku věci zahájené podle ustanovení §83 odst. 1 o. s. ř. se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem (údajem o tom, čeho se žalobce domáhá) vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (tj. ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, vystupují-li v novém (pozdějším) řízení právní nástupci původních účastníků řízení.
K litispendenci dochází nejen tehdy, jde-li v pozdějším řízení o stejnou věc, ale i v případech uvedených v ustanovení §83 odst. 2 o. s. ř. Překážka věci zahájené podle tohoto ustanovení nastává, jde-li v pozdějším řízení o nárok vyplývající z téhož jednání nebo stavu, o němž již bylo zahájeno řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení, téhož žalovaného a odlišných žalobců. Zatímco překážka litispendence podle ustanovení §83 odst. 1 o. s. ř. nastává vždy, jde-li v řízeních o stejnou věc, překážka litispendence ve smyslu ustanovení §83 odst. 2 o. s. ř. vzniká jen ve věcech a za podmínek uvedených v tomto ustanovení nebo ve zvláštním právním předpisu.
Za stavu, kdy je v posuzované věci předmětem žalobního nároku zaplacení dlužné částky za dodávky tepla a teplé vody, což nelze podřadit pod žádný z případů vyjmenovaných v ustanovení §83 odst. 2 o. s. ř., je třeba při posuzování tvrzené litispendence vyjít z §83 odst. 1 o. s. ř. Z podmínek vymezených v tomto ustanovení není v souzené věci splněna podmínka týchž účastníků, neboť v případě přistoupivšího účastníka se v téže věci proti téže žalované domáhá svého nároku tento jiný přistoupivší účastník (jiná žalobkyně). Lze proto uzavřít, že námitka litispendence důvodná není. K tomu dovolací soud dodává, že dovolatelkou vykládaná překážka litispendence by bránila každému přistoupení dalšího účastníka do řízení; to by ovšem znamenalo rozpor ustanovení §92 odst. 1 s ustanovením §83 odst. 1 o. s. ř., který nelze takovým nesprávným výkladem připustit.
Důvodnou není ani další námitka dovolatelky spočívající v tvrzení, že není patrno, čeho se přistupující účastník domáhá. Přistoupila-li totiž Městská část P. na straně žalobkyně do řízení, v němž je z obsahu samotného žalobního návrhu zřejmé, že předmětem žalobního nároku je peněžité plnění ve výši 596 370,40 Kč s příslušenstvím za dodávky tepla a teplé vody, je zřejmé, že po žalované (stejně jako původní žalobkyně) uplatňuje žalobou vymáhanou částku.
Konečně se dovolací soud zabýval pochybností dovolatelky o způsobilosti Městské části P. být účastníkem řízení.
Také způsobilost být účastníkem řízení patří k podmínkám řízení. Soud je proto povinen po zahájení řízení (§114 odst. 1 o. s. ř.), ale kdykoliv za řízení (§103 o. s. ř.) zkoumat, zda ten, kdo v řízení vystupuje jako účastník řízení, má skutečně způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který je třeba řízení zastavit (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Z dovolání se podává, že dovolatelka nesprávně ztotožňuje způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.) s jeho věcnou aktivní legitimací, přestože na tuto její nesprávnou úvahu již reagoval i odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení §19 o. s. ř. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Má-li takto způsobilý účastník současně věcnou legitimaci (tj. zda mu proti žalované svědčí hmotné právo), je pro posouzení otázky způsobilosti být účastníkem řízení bezvýznamné.
Za stavu, kdy způsobilost Městské části P. být účastníkem řízení má oporu v ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, podle něhož „Městské části v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající“, dovolací soud uzavřel, že ani námitka dovolatelky proti způsobilosti přistoupivšího účastníka být účastníkem řízení není důvodná.
Pakliže odvolací soud při aplikaci ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. nepochybil, lze uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl v souzené věci naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalované zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a z obsahu spisu se nepodává, že by žalobkyni v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu