ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1446.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1446/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Č. k. p., jednající Č. p. a.s., proti žalované B. T. T., spol. s r.o., zastoupené JUDr. P. K., advokátem, o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 101/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. května 2005 č. j. 25 Co 96/2005-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 26. listopadu 2004 č. j. 9 C 101/2002-92 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s 8% úrokem z prodlení od 11. 6. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. května 2005 č. j. 25 Co 96/2005-117 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že sice porušila svoji povinnost stanovenou v §10 odst. 1 vyhlášky č. 492/1991 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (dále jen „vyhláška“), do 15 dnů po události, která mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny, písemně oznámit, že došlo ke škodě, a dát pravdivé vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu, nicméně nebyly naplněny další podmínky vzniku nároku žalobkyně jako pojistitele na náhradu poloviny částek, které vyplatila podle §11 odst. 2 citované vyhlášky. V řízení nebylo podle dovolatelky zjištěno, že porušení uvedené povinnosti způsobilo žalobkyni ve smyslu §12 odst. 4 citované vyhlášky obtíže při šetření nutném ke zjištění její povinnosti plnit, stejně tak nebyla prokázána příčinná souvislost mezi neoznámením pojistné události žalobkyni se vznikem obtíží při jejím šetření, event. vliv na opožděné plnění poškozenému. Dovolatelka navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí s ohledem na to, že její nárok vyplývající z citované vyhlášky byl podle jejího názoru dostatečně prokázán.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V dané věci napadá žalovaná rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení byl nárok pojišťovny (žalobkyně) vyplývající z §11 odst. 2 vyhlášky vůči pojištěnému (dovolatelce) na náhradu poloviny částek, které vyplatila z důvodu škody způsobené provozem motorového vozidla, vůči pojištěnému, který nesplnil povinnosti uložené v §10 odst. 1 citované vyhlášky pojištěnému, a sice písemně oznámit ve stanovené lhůtě, že došlo ke škodě a dát pravdivé vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu. Žalobkyně uplatnila tento nárok podle §11 odst. 3 vyhlášky vůči žalované jako zaměstnavatelce řidiče, který tyto uložené povinnosti porušil při plnění úkolů v pracovněprávním vztahu.
Podle §261 odst. 1 obchodního zákoníku se jedná o závazkový vztah mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.
Tyto podmínky jsou v daném případě naplněny, závazkový vztah mezi stranami má proto podle §261 odst. 1 ObchZ obchodní charakter a spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., věcí obchodní. Vzhledem k tomu, že se jedná o peněžité plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu