ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1449.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1449/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Z. L., spol. s r.o., proti žalovanému F. H., o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 191/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2005, č.j. 17 Co 343/2004-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 4. dubna 2000, č.j. 5C 191/99-111, uložil žalovanému vyklidit nemovitost specifikovanou ve výroku rozhodnutí a zaplatit žalobkyni náklady řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. června 2005, č.j. 17 Co 343/2004-186, připustil zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a výrok III.).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dovolatel brojí proti právnímu závěru soudu prvního stupně o ukončení předmětného nájemního vztahu, který je podle jeho názoru v rozporu jak s občanským zákoníkem, tak i s konstantní soudní judikaturou. Odvolací soud se pak dopustil právního pochybení podle tvrzení dovolatele v rozhodnutí tím, že neshledal na straně žalovaného vážné důvody pro nepřipuštění zpětvzetí žaloby, jakož i zatížením žalovaného úhradou nákladů řízení. Dovolatel snesl ze svého pohledu argumenty na podporu jím uplatněného dovolacího důvodu a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně s usnesením odvolacího soudu ztotožnila a navrhla dovolání zamítnout.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Z obsahu spisu (srov. doručenky u č.l. 187 verte) se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalovanému (jeho právnímu zástupci) dne 10. srpna 2005 a žalobkyni (jejímu obecnému zmocněnci) dne 16. srpna 2005, kdy nabylo právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2, věty první, o. s. ř. bylo posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 16. září 2005 (pátek). Dovolání předané žalovaným k poštovní přepravě až dne 6. října 2005 je tedy zjevně opožděné. Z odkazu dovolatele v otázce přípustnosti dovolání na shora uvedená ustanovení občanského soudního řádu je zřejmé, že dovolatel patrně vycházel z dvouměsíční lhůty k podání dovolání dle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001; tato právní úprava se však v souzené věci, jak vyplývá z výše uvedeného, neuplatní, jelikož odvolací soud postupoval podle právní úpravy občanského soudního řádu ve znění účinném před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1. lednem 2001).
Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl jako opožděné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalovaný, který podáním opožděného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2007
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu