ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1471.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1471/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v rpávní věci žalobkyně Č. p. a. s., se sídlem Praha 1, proti žalovanému P. I., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 40.605,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 C 118/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2005, čj. 8 Co 341/2005-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, k odvolání žalovaného rozsudkem v záhlaví označeným, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 3. února 2005, čj. 7 C 118/200-64, jímž soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.605,- s úrokem z prodlení 2 % od 1. 10. 2003 do zaplacení a na nákladech řízení částku 1.630,- Kč. Dále rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud konstatoval, že okresní soud učinil správná a úplná skutková zjištění a dovodil rovněž zcela správné právní závěry.
Žalovaný byl pojištěným ve smyslu §2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále též jen „zákon“), neboť jako provozovatel vozidla uzavřel se žalobkyní dne 19. 12. 2000 pojistnou smlouvu o pojištění vozidla a ke dni dopravní nehody k 13. 4. 2001 ve smyslu §12 odst. 1 písm. a) zákona neoznámil žalobkyni jako pojistiteli změnu provozovatele tohoto vozidla. Je nerozhodné, že vozidlo, kterým byla způsobena škoda, ke dni 13. 4. 2001 žalovaný nevlastnil ani neřídil, neboť jeho pojištění podle §12 zákona nezaniklo, dokud uvedenou skutečnost pojistiteli neoznámil. Je proto dána odpovědnost žalovaného podle §10 odst. 1 písm. d) zákona, když nesplnil povinnost ohlásit dopravní nehodu podle §47 zákona č. 361/2000 Sb. policii, ani pojišťovně, čímž nepochybně ztížil možnost řádného šetření pojistitele.
Odvolací soud uzavřel, že neobstojí obrana žalovaného, pokud poukazoval na §6 odst. 1 zákona a na to, že nebyl vlastníkem vozidla ani je neřídil, protože podle §12 odst. 1 písm. a) zákona je nutno žalovaného považovat za vlastníka vozidla, dokud změnu neoznámí pojistiteli, tj. žalobkyni.
Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle §219 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání s odkazem na ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. a na důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle názoru dovolatele spočívající v nesprávné aplikaci hmotného práva.
Dovolatel cituje ustanovení §2 písm. f), §4 a §6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a namítá, že v daném případě není splněn základní předpoklad pro plnění z pojistné smlouvy, a to jeho jakákoli odpovědnost za vznik škody. V době dopravní nehody dovolatel vozidlo neřídil ani nevlastnil. Vozidlo řídil a škodu způsobil nový majitel vozidla P. T., který je za škodu odpovědný a z jehož pojistné smlouvy z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla mělo být plněno. Pokud je dovolateli vytýkáno, že nesplnil povinnost ohlásit pojistnou událost, nemohl tak učinit, když vozidlo neřídil, nevlastnil a tedy škodu nezpůsobil. Žalobkyně si měla před poskytnutím pojistného plnění řádně ověřit, zda došlo k pojistné události a zda pojištěný je odpovědnou osobou.
Dovolatel odkazuje na předpoklady obecné odpovědnosti za škodu podle §420 a násl. občanského zákoníku, které v tomto případě nebyly splněny. Pokud soudy dovozují, že žalovaný řádně pojistnou smlouvu nevypověděl a tak ke dni vzniku škodné události a dopravní nehody existovaly vedle sebe dvě smlouvy pojišťující totéž a žalovaný škodu nezpůsobil a není za ni odpovědný, pak porušení povinnosti smlouvu vypovědět nemá příčinnou souvislost se škodou, která dopravní nehodou vznikla. Byla to žalobkyně, kdo si měl svou smluvní povinnost řádně ověřit a plnění poskytnout až po úplném zjištění všech okolností.
Na základě uvedeného dovolatel dovozuje, že soudy nárok žalobkyně posoudily v rozporu s hmotným právem a navrhuje, aby Nejvyšší soud oba rozsudky soudu odvolacího a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání je toho názoru, že soudy správně aplikovaly zákon č. 168/1999 Sb. V době dopravní nehody dne 13. 4. 2001 trval pojistný vztah mezi účastníky řízení. Nelze souhlasit s dovolatelem, že si měla žalobkyně svou smluvní povinnost ověřit a teprve poté plnění poskytnout, když informační povinnost ukládá ustanovení §12 odst. 2 cit. zákona pojištěnému – žalovanému, který nadto ani v rámci šetření pojistné události nereagoval na výzvy pojišťovny (str. 10 spisu PU) a neposkytl tak potřebnou součinnost. Pojišťovna proto vycházela z dokladů ve spise PU, zejména z protokolu o nehodě v silničním provozu Policie ČR – okresní ředitelství v B.. Žalobkyně navrhuje zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání splňuje zákonem předepsané podmínky a náležitosti (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se musel nejprve zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písm. b) v dané věci nejde a proto může být dovolání přípustné pouze podle písm. c) cit. ustanovení.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V posuzovaném případě dovolatel vytýká, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu (a stejně i rozhodnutí soudu prvního stupně) je v rozporu s hmotným právem, tj. s příslušnými ustanoveními zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, popř. i ustanoveními §420 a násl. obč. zák.
S touto námitkou dovolatele se dovolací soud neztotožňuje, neboť nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Soud odvolací (i soud prvního stupně) správně aplikoval výše cit. ustanovení zákona (který je v poměru k občanskému zákoníku předpisem speciálním) a správně dovodil, že skutečnosti, že žalovaný v rozhodnou dobu nebyl provozovatelem vozidla a že vozidlo v rozhodnou dobu neřídil, jsou právně irelevantní. Určujícími skutečnostmi jsou ve smyslu §12 odst. 1 písm. a) zákona, že pojištěného je nutno považovat za provozovatele vozidla až do doby, dokud změnu vlastnictví vozidla neoznámí pojistiteli, poněvadž až do doby oznámení změny trvá pojistný vztah a z něj vyplývající odpovědnost pojištěného. Porušení povinnosti změnu vlastníka vozidla oznámit a bez zbytečného odkladu podle §12 odst. 2 zákona poskytnout v této souvislosti pojistiteli nezbytnou součinnost, má za následek odpovědnost pojištěného, vyplývající z pojistné smlouvy a z předmětného zákona.
K datu dopravní nehody a vzniku škody dne 13. 4. 2001 pojistný vztah žalovaného a žalobkyně trval (nezanikl), když žalovaný jako pojištěný bez zbytečného odkladu neoznámil pojistiteli (žalobkyni) změnu vlastníka (provozovatele) vozidla (§12 odst. 2 a §12 odst. 1 písm. a) zákona). K uvedenému dni proto trvala i odpovědnost žalovaného podle §10 odst. 1 písm. d) zákona k náhradě poskytnutého pojistného plnění.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů v rozporu s hmotným právem a proto dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.)
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 ve vazbě na ustanovení §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto, přičemž žalobkyni v řízení o dovolání podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. července 2007
JUDr. František F a l d y n a , CSc.
předseda senátu