ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1474.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1474/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované K., p., a.s., o zaplacení 102 054,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 186/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2005, č.j. 20 Co 117/2005-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 17. ledna 2005, č.j. 22 C 186/2003-27, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o zaplacení částky 102 054,- Kč s příslušenstvím a nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s právními závěry, které z nich soud prvního stupně dovodil. Podle shodného posouzení soudů obou stupňů žalobci nevznikl nárok na doplatek pojistného plnění za odcizené vozidlo, jehož zaplacení se po žalované v řízení domáhal, jelikož pojistné plnění za odcizení vozu, které žalovaná žalobci ve výši 301 002,- Kč (po odečtení 10 % za spoluúčast a dalších 10 % za nedostatečné zabezpečení vozidla) poskytla, odpovídá sjednaným podmínkám uzavřené pojistné smlouvy a je v souladu s ustanovením §806 občanského zákoníku. Odvolací soud v této souvislosti uvedl, že žalobce byl jako účastník leasingového vztahu (nájemce vozidla) a pojištěný seznámen s podmínkami pojištění, které uzavřela jako pojistník leasingová společnost, v jejíž plné dispozici bylo určení pojistné hodnoty vozidla v rámci smluvního pojistného vztahu. Žalobce se proto mýlí, dovozuje-li pochybení žalované, resp. jejího zástupce ohledně určení pojistné hodnoty vozidla při sjednávání pojištění. Za stavu, kdy předmětné vozidlo bylo v době uzavření pojistné a leasingové smlouvy nejméně půl roku staré, stejně jako soud prvního stupně dovodil, že jeho pojistné hodnota neodpovídala ceně vozidla v den sjednání pojištění. Vzala-li proto žalovaná při výpočtu výše pojistného plnění za základ obecnou cenu odcizeného vozidla pro určení pojistné částky (jako horní hranice plnění pojistitele), postupovala správně, a to na rozdíl od žalobcem dožádaného znalce, který vycházel z obecné ceny nového vozidla stejného druhu.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, opíraje jeho přípustnost o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé, z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se při rozhodování nevypořádal se zásadní skutečností, za kterou označuje pojištění předmětného vozidla na novou cenu. Touto novou cenou pro účely pojištění je třeba podle názoru dovolatele rozumět pouze kupní cenu nového vozu podle katalogu, která je současně horní hranicí pojistného plnění. Pojistila-li proto žalovaná předmětné vozidlo na novou cenu, nemůže potom postupovat tak, že procentuelní opotřebení vypočte z nové ceny a odečte ho z pojistné částky, která se odvíjí z kupní ceny, jež je v daném případě nižší než nová cena. Podle názoru dovolatele ho žalovaná provedeným výpočtem pojistného plnění poškodila, neboť mu tímto způsobem skrytě započetla podpojištění, která nezavinil on, nýbrž žalovaná. Stejně jako v odvolání dále argumentuje tím, že pojišťovací poradce měl veškeré informace o vozidle, přičemž mu bylo i známo, že bylo prodáno se slevou. Měl proto vědět, že při pojištění na novou cenu musí vycházet z obecné ceny vozidla, nikoliv z pořizovací ceny po slevě. Za chybu v pojištění, jíž se při uzavírání pojistné smlouvy dopustil zástupce žalované a která se pak promítla do výše poskytnutého pojistného plnění, nese proto podle dovolatele odpovědnost žalovaná a nelze ji přenášet na něj.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a aby bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.)
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Jelikož dovolací soud může rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), lze považovat za zásadně právně významné jen ty právní otázky splňující shora popsaná hlediska, jejichž nesprávné řešení dovolatel v rámci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadl (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Je třeba zdůraznit, že napadené rozhodnutí řeší otázku výše nároku na pojistné plnění, a to ve vztahu ke konkrétní pojistné události ve vazbě na uzavřenou pojistnou smlouvu, v důsledku čehož má význam právě jen pro předmětnou věc; chybí mu tudíž potřebný judikatorní přesah.
Otázka určení výše pojistného plnění (způsobu výpočtu pojistné částky podle příslušných ujednání v pojistné smlouvě) není otázkou, která by mohla založit přípustnost dovolání, i z toho důvodu, ji odvolací soud řešil v souladu s rozhodovací praxí soudů včetně soudu dovolacího (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.6.2006, sp. zn. 32 Odo 369/2006). Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vyšel při posouzení žalobního nároku z definice pojmů (obecná cena, pojistná částka, pojistná hodnota, výpočet pojistného plnění) vymezených v pojistné smlouvě, tyto pojmy i správně vyložil a na zjištěný skutkový stav aplikoval. Dovodil-li, že žalovaná vzala pro určení pojistné částky (jako horní hranice plnění pojistitele) správně za základ obecnou cenu odcizeného vozidla a tomuto výpočtu odpovídající pojistné plnění žalobci před podáním žaloby již vyplatila, žádného tvrzeného právního pochybení se nedopustil.
Za stavu, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem nebo že by zde byly jiné okolnosti, pro které by dospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, uzavřel, že rozsudek odvolacího soudu nemá zásadní právní význam a dovolání není proti němu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, majícímu charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2007
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu