ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1520.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1520/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce P. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. K., zastoupenému advokátem, o 66.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 111/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2006, č.j. 25 Co 444/2005-309, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu slevu z kupní ceny odtahového nákladního automobilu ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že automobil byl nejprve předmětem finančního leasingu na základě smlouvy mezi žalobcem jako nájemcem a společností H. s.r.o., jako pronajímatelkou, která uzavřela se žalovaným kupní smlouvu, na základě které nabyla označený automobil do vlastnictví za sjednanou cenu 260.000,- Kč. Po převzetí věci žalobce zjistil, že vůz trpí vadami. Šlo zejména o netěsnosti motoru a nefunkční brzdy. Vady oznámil žalovanému na základě zmocnění pronajímatele a uplatnil vůči němu nárok na slevu ve výši 160.000,- Kč. Žalovaný však odmítl slevu poskytnout. Následně žalobce uzavřel s pronajímatelem – H., s.r.o, kupní smlouvu, pode které nabyl automobil do vlastnictví za kupní cenu 105.715,40 Kč a současně byla na žalobce převedena práva z odpovědnosti za vady ve vztahu k žalovanému.
Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 30. dubna 1999, č.j. 5 C 11/97-68 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. prosince 2000, č.j. 12 Co 782/99-81 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním závěrem, že práva z odpovědnosti za vady, která se poskytovatele leasingu v zásadě ani nedotýkají, mohou být převedena na uživatele poté, co věc nabude do svého vlastnictví.
Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 18. prosince 2003, č.j. 5 C 111/97-214 uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobci 30.000,- Kč s 18% úrokem od 1. 3. 1996 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný porušil podstatným způsobem kupní smlouvu, neboť ojeté vozidlo značky nebylo v rozsahu prokázaných závad schopno provozu na pozemních komunikacích a proto žalobci přísluší nárok na slevu z kupní ceny ve výši rozdílu mezi hodnotou, kterou mělo zboží bez vad a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami, ve výši 30.000,- Kč (§420 odst. 1, 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“ a §436 odst. 1, 2 obch. zák.).
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. listopadu 2004, č.j. 25 Co 230/2004-246 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně právním závěrem, že z předložených důkazů nelze dovodit, že žalobce jednal jako zmocněnec jménem vlastníka vozidla – společnosti H., s.r.o., a žalobce tak uplatnil vůči žalovanému řádně a včas právo z odpovědnosti za vady na poskytnutí slevy z ceny vozidla.
Okresní soud v Rokycanech usnesením ze dne 5. dubna 2005, č.j. 5 C 111/97-253 na základě zpětvzetí žaloby (§96 odst. 2 o. s. ř.) zastavil řízení o 33.100,- Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Rokycanech poté rozsudkem ze dne 26. srpna 2005, č.j. 5 C 111/97-284 žalobu o 66.900,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce oznámil vady a uplatnil u žalovaného nárok na slevu v mezích zmocnění za společnost H., s.r.o., a vady vozidla tak byly oznámeny osobou oprávněnou. Podle okresního soudu však žalobce nemá právo na zaplacení slevy z kupní ceny vozidla, neboť ujednání obsažené v kupní smlouvě ze dne 23. 9. 1996, týkající se převodu práv a povinností z odpovědnosti za vady, je neplatné ve smyslu §263 obch. zák. a nelze je ani hodnotit jako postoupení pohledávky podle ustanovení §524 obč. zák., neboť takováto smlouva musí mít písemnou formu a postupovaná pohledávka v ní musí být určitě označena.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. května 2006, č.j. 25 Co 444/2005-309 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že zpráva o vadách dne 17. 1. 1996 nebyla uplatněna osobou oprávněnou tj. kupujícím, když předmětný přípis nelze posoudit jako jednání této společnosti – vlastníka vozidla v zastoupení. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že kupující neuplatnil práva z odpovědnosti za vady a z tohoto důvodu nemohl následně kupní smlouvou ze dne 23. 9. 1996 převést na žalobce nárok z odpovědnosti za vady, který je předmětem tohoto řízení. Za situace, kdy v průběhu řízení nebylo prokázáno, že společnost H., s.r.o., uplatnila sama práva z odpovědnosti za vady, případně, že žalobce po nabytí vlastnictví k předmětnému vozidlu uplatnil právo z odpovědnosti za vady, není žaloba důvodná.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) – ohledně částky 30.000,- Kč s příslušenstvím a ve zbytku ohledně 36.900,- Kč s příslušenstvím podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. žalobce namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Podle jeho závěru odvolací soud pochybil, že vady vozidla nebyly v zastoupení prodávajícího vytknuty řádně a včas. V řízení bylo prokázáno, že právo z odpovědnosti za vady bylo uplatněno oprávněnou osobou a vzhledem k tomu, že postoupení práv a povinností z odpovědnosti za vady je možné a neodporuje zákonu, je zde dána aktivní legitimace žalobce. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal a po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že bylo vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], a nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
V posuzovaném případě odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl v rozsahu 30.000,- Kč s příslušenstvím jinak než v dřívějším rozsudku, avšak ne proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Dovolání i v tomto rozsahu je přípustné pouze za situace, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že rozhodnutí v napadené části po právní stránce zásadní význam má.
V dané věci je třeba při přezkoumání právního závěru odvolacího soudu poukázat především na skutkové závěry obou soudů, z nichž soudy vyšly při právním posouzení věci. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalobce zaslal žalovanému písemnou zprávu o vadách ze dne 17. 1. 1996, ve které svým jménem označil vady automobilu a uplatnil volbu práva z odpovědnosti za vady. V tomto dopise není uvedeno, že takto činí v zastoupení, tedy jménem vlastníka předmětného automobilu – společnosti H., s. r. o. V průběhu řízení a rovněž ani v dovolání žalobce netvrdil a ani nenavrhl důkaz o tom, že vůči žalovanému uplatnil v zastoupení vlastníka jiným úkonem uvedené právo z odpovědnosti za vady resp. že by takto učinil sám svým jménem po nabytí vlastnického práva k vozidlu. Podání žaloby na zaplacení slevy z kupní ceny nelze považovat za zprávu o vadách, kterou by žalobce svým jménem vůči žalovanému uplatnil právo z odpovědnosti za vady, neboť tento procesní úkon nemá náležitosti hmotněprávního úkonu oznámení o vadách ve smyslu ust. §428 a násl. obchod. zák. Dospěl-li odvolací soud za této situace k závěru, že právo z odpovědnosti za vady nebylo uplatněno oprávněnou osobou, tj. kupujícím, je tento závěr v souladu s hmotným právem.
Z písemného úkonu nevyplynulo, že žalobce jedná za společnost H., s. r. o., která k tomuto úkonu byla oprávněná, proto zde platí ve smyslu ust. §32 odst. 1 obč. zák. nevyvratitelná domněnka, že žalobce uplatnil práva z odpovědnosti za vady vlastním jménem a společnosti H., s. r. o., tak nevzniklo uplatněné právo z odpovědnosti za vady. Na uvedenou nevyvratitelnou domněnku proto nelze aplikovat vykládací pravidlo projevu vůle obsažené v ust. §266 odst. 1 obchod. zák. a dovozovat, že pokud žalovaný věděl o zastoupení, které udělila společnost H., s. r. o., žalobci, je třeba tento úkon posuzovat jako úkon zastoupeného, tj. H. s. r. o., jenž byl učiněn jejím zástupcem – žalobcem, jak v dovolání nesprávně namítá dovolatel.
Protože rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, není proti němu dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nepřichází v úvahu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku, a stává se proto formálně jeho součástí (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání není založena ani ustanovením §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Za procesní situace, kdy nejdou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 až §239 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovaném v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu