ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.156.2006.1
sp. zn. 32 Odo 156/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. V. P., zastoupeného Mgr. Bc. V. J., advokátem proti žalované R. H. u. I. G., o zaplacení 90.621,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 2/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2005, č. j. 2 Cmo 91/2005-120, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. ledna 2005, č. j. 36 Cm 2/99-102, zastavil řízení podle §103, §104 odst. 1 věta první občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. června 2005, č. j. 2 Cmo 91/2005-120, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně poskytl žalobci dostatek času k prokázání existence žalované ke dni podání žaloby. Žalobce žalovanou v žalobě označil jako zahraniční právnickou osobu a soudu se nepodařilo doručit jí žalobu a usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu soud uložil žalobci povinnost předložit výpis z obchodního rejstříku či jiného rejstříku týkající se žalované za účelem prokázání skutečnosti, že žalovaná ke dni podání žaloby existovala a měla právní subjektivitu, žalobce však tuto povinnost nesplnil.
Oba soudy dospěly k závěru, že označení, jímž žalobce identifikoval v žalobě žalovanou, představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu §19, §104 odst. 1 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Uvedl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nebyl ve smyslu §5, §43 a §104 o. s. ř. řádně o následcích nedoplnění své žaloby poučen a tím byla výše uvedená zákonná ustanovení porušena. Soud prvého stupně sice žalobce v usnesení ze dne 24. 3. 2003, č. j. 36 Cm 2/99-36, poučil, že nedoplní-li podání nebo nebude-li toto podání opraveno, soud usnesením toto podání odmítne, avšak v usnesení č. j. 36 Cm 2/99-97 ze dne 21. 4. 2004, kterým žalobci uložil předložení výpisu z obchodního (či živnostenského) rejstříku žalované, prokazujícího její existenci ke dni 4. 5. 1999, neboť v důsledku sdělení P. O. v M. vznikly pochybnosti o existenci či právní subjektivitě žalované k datu zahájení soudního řízení, tj. k 4. 5. 1999, soud prvního stupně žalobce nepoučil, že nebude-li podání doplněno nebo opraveno, soud usnesením podání odmítne, resp. v důsledku nepředložení požadovaných listin a neprokázání existence žalovaného subjektu řízení zastaví. Rovněž odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že o následcích nesplnění povinnosti, ke které byl žalobce vyzván, tedy o možnosti zastavení řízení, nebyl žalobce soudem prvního stupně poučen. Nesprávné právní posouzení spatřuje v závěru odvolacího soudu, že dovolatel žaloval neexistující subjekt. Soudy nevyzvaly dovolatele, aby doplnil nebo upřesnil označení žalobce. Dovolatel tak přesto učinil v průběhu odvolacího řízení, což však odvolací soud nesprávně posoudil jako návrh na záměnu účastníka dle ustanovení §92 o. s. ř. a vůbec toto doplnění neposoudil tak, jak vyplývalo z jeho označení, ale i samotného obsahu, že se jedná o doplnění označení žalované. Dovolatel od počátku řízení žaluje a měl vůli žalovat pouze jednu a tutéž osobu, která si přepravu objednala a pro kterou přepravu dovolatel provedl, tedy fyzickou osobu paní R. H., která v obchodních vztazích se žalobcem vystupovala pod označením právnické osoby R. H. I. a která ke dni podání žaloby existovala a v současné době existuje.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení (§104 odst. 1, věta první o. s. ř.).
Dovolatel nesprávné právní posouzení spatřuje v závěru soudu, že žalovaná nemá způsobilost být účastníkem řízení a že jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. §104 odst. 1, větu první o. s. ř.), ač šlo toliko o nepřesné označení žalované zhojitelné postupem podle §104 odst. 2 o. s. ř. Dovolatel na rozdíl od odvolacího soudu, pojímá původní označení žalované co by vadu řízení, jež je naopak svojí povahou odstranitelná, a také v průběhu řízení odstraněna byla.
Na tomto místě je nutné nejprve poznamenat, že dovolatel nesprávně směšuje vady podání a nedostatek podmínek řízení.
Nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Úvaha o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané ustanovením §42 odst. 4 (§79 odst. 1) o. s. ř. Nesprávnost nebo neúplnost žaloby co do nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníků je důvodem postupu podle ustanovení §43 o. s. ř. Označení účastníka v žalobě je přitom typicky nesprávné, je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu apod.), a neúplné, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí. Nedostatek podmínky řízení ve smyslu §103 o. s. ř. tudíž není vadou žaloby z hlediska její správnosti či úplnosti a taková vada žaloby naopak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 1996, sp. zn. 3 Cdon 1220/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1997, pod číslem 48). Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení pak je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. stanovisko uveřejněné pod číslem 41/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jehož náprava není možná ani tak, že soud akceptuje „opravu či upřesnění“ v označení nezpůsobilého účastníka. Platí, že označí-li žalobce žalovaného správně a úplně, není vadou žaloby skutečnost, že nemá způsobilost být účastníkem řízení; ta naopak způsobuje nedostatek podmínky řízení. Tak je tomu například, jestliže žalobce jakožto žalovanou uvede právnickou osobu, která co by subjekt práva dosud nevznikla. V daném případě byla za účastníka řízení označena zahraniční právnická osoba, která v době podání návrhu na zahájení řízení neexistovala. K zastavení řízení ve smyslu §141 odst. 1 o. s. ř. došlo správně, jak dovodil odvolací soud proto, že žalovaná neměla ke dni podání žaloby způsobilost být účastníkem řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 49/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož nedostatek v označení účastníka, tj. místo zahraniční právnické osoby uvést zahraniční fyzickou osobu, nelze napravit ani postupy podle §43 o. s. ř. ani podle §5 o. s. ř., nelze dospět k závěru o existenci jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť v daném případě jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který vede k zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud České republiky, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu