ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.157.2006.1
sp. zn. 32 Odo 157/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalované B., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o 744 250,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 503/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2005, č.j. 1 Cmo 312/2004-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2005, č.j. 1 Cmo 312/2004-91, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. června 2004, č.j. 19 Cm 503/99-70, ve znění usnesení ze dne 22. července 2004, č.j. 19 Cm 503/99-75, v zamítavém výroku ve věci samé o zaplacení 744 250,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud řešil otázku vzniku práva na doplatek ceny díla v souladu s ustanoveními §548 odst. 1 a §554 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.) a konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2005, sp. zn. 32 Odo 596/2004, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 1250/2005).
Od ustanovení §548 odst. 1 obch. zák., upravujícího okamžik vzniku práva zhotovitele na zaplacení ceny díla objednatelem, se účastníci neodchýlili ani v článku V. smlouvy o dílo, ve kterém na předání předávacího protokolu vázali pouze fakturaci ceny díla se splatností 14 dnů od vystavení faktury. Tímto ujednáním však v žádném případě nedošlo ke sjednání odkládací podmínky ve smyslu §36 občanského zákoníku, na jejímž splnění by měl záviset vznik práva žalobce na zaplacení ceny díla, jak mylně předpokládal dovolatel. Dospěl-li proto odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobci nárok na zaplacení doplatku ceny díla nevznikl, tvrzeného právního pochybení se nedopustil.
Za situace, kdy dovolací soud nedospěl k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu