ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1575.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1575/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse, ve věci žalobce R. H., a. s. proti žalovanému R., a. s., o zaplacení částky 80.840,60 Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 97/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2005, č.j. 28 Co 220/2005-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 25. října 2004, č. j. 25 C 97/2004 – 32, zamítl žalobu o zaplacení částky 80.840,60 Kč s 3% úrokem z prodlení od 8. 4. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 3. 2002 byla nařízena exekuce proti žalobkyni jako povinné k uspokojení pohledávky oprávněného K., s. r. o., se sídlem ve V. v částce 2 950 000,- Kč s příslušenstvím a nákladů řízení a nákladů exekuce. Pověřený soudní exekutor vydal usnesením ze dne 8. 4. 2003 exekuční příkaz o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně vedeného u žalované banky. V tomto příkazu bylo bance uloženo, aby od okamžiku doručení exekučního příkazu z účtu povinné neprováděla výplaty až do výše vymáhané pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce, neprováděla na částky vedené na účtu započtení a ani jinak s nimi nenakládala. Banka byla povinna provést exekuci odepsáním pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce z účtu povinné okamžikem, kdy jí bude doručeno vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu ze dne 8. 4. 2003. Exekuční příkaz byl doručen bance poštou dne 10. 4. 2003. Dne 8. 4. 2003 požadoval předseda představenstva žalobkyně změnu podpisového vzoru a následně vypověděl smlouvu o běžném účtu a požadoval vyplacení zůstatku hotovosti na účtu. Pracovníky banky mu byla předložena kopie faxu ze dne 8. 4. 2003 s časem odeslání 14,12 hod. z exekutorského úřadu v Č. T., na jejímž základě banka odmítla výplatu zůstatku na účtu provést. Soud prvního stupně dovodil, že z faxového oznámení o vydání exekučního příkazu soudním exekutorem lze usuzovat na možnou obavu zmaření exekuce, k němuž by došlo v důsledku časové prodlevy mezi vydáním exekučního rozhodnutí a jeho doručením žalované bance. Na možnost maření exekuce lze usuzovat i z toho, že na majetek žalobkyně jako povinné se vedla již exekuce na prodej podniku, následně po zrušení této exekuce vydal soudní exekutor příkaz k přikázání pohledávky u žalované banky. Odmítl názor žalobkyně, že po zrušení exekuce na prodej podniku, k němuž došlo 28.3.2003, mohl statutární zástupce žalobkyně s účtem volně nakládat v okamžiku, kdy se žalovaná banka o nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně dozvěděla. Dospěl k závěru, že nárok žalobkyně nelze posuzovat jako nárok z bezdůvodného obohacení (žalované žádný prospěch nevznikl), nýbrž jako nárok na náhradu škody. Žalobkyně však neprokázala zákonné předpoklady pro vznik tohoto nároku, ani je netvrdila. Žalobu proto zamítl a výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že úspěšné žalované náklady nevznikly.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. června 2005, č. j. 28 Co 220/2005-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal skutková zjištění soudu prvního stupně a právní závěry z nich vyvozené jako správné. Podrobněji se zabýval otázkou, zda nejsou splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu u žalované banky, avšak obdobně jako soud prvního stupně tyto předpoklady neshledal a výtky v odvolání týkající se nesprávného postupu žalované, pokud jde o zablokování účtu na základě faxové zprávy soudního exekutora posoudil jako irelevantní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla, že odvolací soud nesprávně posoudil zjištěný skutkový stav a rozhodoval o náhradě škody, nikoli o neoprávněnosti či oprávněnosti žalované odmítnout bezpodmínečný pokyn příkazce. Dále podle dovolatelky odvolací soud konstatoval, že doručování exekučního příkazu faxem je v souladu s §56 zák. č. 120/2001 Sb. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatelka v posouzení otázky, zda není v rozporu s ust. §56 zák. č. 120/2001 Sb. doručení exekučního příkazu faxem. Dovolatelka navrhuje, aby byly rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně podala vyjádření žalovaná banka a uvedla v něm, že podle jejího názoru není dán dovolací důvod a dovolání není přípustné. Otázka doručení exekučního příkazu není otázkou, na níž je založen rozsudek odvolacího soudu z hlediska posouzení věci a nejde o otázku zásadního právního významu. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§l0a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písmo b) a písmo c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písmo b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písmo c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písmo c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písmo b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v odvolání zpochybnil.
Dovolatelka nejprve namítá, že se odvolací soud zabýval otázkou náhrady škody, nikoli posouzením oprávněnosti postupu žalované. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu však vyplývá, že posouzení této otázky je jedním z kroků při řešení nároku na náhradu škody – předpokladem k náhradě škody je porušení právní povinnosti. Tohoto porušení by se žalovaná banka dopustila pouze tehdy, pokud by postupovala v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze smlouvy o běžném účtu. Uvedený smluvní typ se řídí úpravou obchodního zákoníku (§708 – 715a) a dále potom vlastní smlouvou a Všeobecnými obchodními podmínkami R., a. s., které tvořily podle čl. VI smlouvy její nedílnou součást. Podle této úpravy může být smlouva o běžném účtu majitelem účtu kdykoli písemně vypovězena a závazkový vztah z této smlouvy zaniká dnem doručení výpovědi (§715 odst. 1 obchodního zákoníku, smlouva ani obchodní podmínky neobsahují odchylnou úpravu).
Zanikne-li závazek ze smlouvy o běžném účtu, je banka povinna ve lhůtě bez zbytečného odkladu nejprve vypořádat pohledávky a závazky týkající se účtu (§715 odst. 4 obchodního zákoníku). Teprve po vypořádání těchto pohledávek a závazků banka účet zruší a zůstatek peněžních prostředků vyplatí majiteli účtu (§715 odst. 5 obchodního zákoníku). V daném případě byla banka informována o tom, že peněžní prostředky na účtu budou předmětem exekuce na základě exekučního příkazu, který byl již soudním exekutorem vydán. Postupovala tedy zcela správně, pokud peněžní prostředky zadržela a provedla vypořádání v souladu s exekučním příkazem, který následně poštou obdržela. Exekuční příkaz byl doručen poštou zcela v souladu s ust. §56 zák. č. 120/2001 Sb. a předběžné oznámení o tom, že exekuční příkaz byl vydán, které banka obdržela faxem, není pro posouzení způsobu doručení exekučního příkazu ani pro posouzení postupu žalované právně relevantní. Tím je současně vyřešena i další námitka dovolatelky upozorňující na porušení způsobu doručování exekučního příkazu (§56 zák. č. 120/2001 Sb.). Odvolací soud tedy správně shledal, že nebyla porušena právní povinnost, a není proto dán nárok na náhradu škody.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam, neboť nelze dovodit, že by z hlediska uplatněných dovolacích důvodů rozhodnutí odvolacího soudu řešilo právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řešilo právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písmo c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu