ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1587.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1587/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně E. T., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalované S. u., a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení 2 168 151 Kč, vedené u Krajského soudu v P. pod sp. zn. 23 Cm 651/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 3. května 2006, č.j. 1 Cmo 167/2005-329, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 38 187,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v P. rozsudkem ze dne 3. května 2006, č.j. 1 Cmo 167/2005-329, změnil napadený vyhovující výrok rozsudku Krajského soudu v P. ze dne 20. ledna 2005, č.j. 23 Cm 651/95-297, tak, že žalobu na zaplacení částky 2 168 151 Kč zamítl. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že smluvní vztah mezi účastníky byl založen hospodářskou smlouvou ze dne 12. 12. 1991 o dodávce stavby M. j. S. a že cena dodávky činila 87 907 009 Kč, jak ji určil znalec ve znaleckém posudku, že dodávka byla dokončena a došlo k jejímu předání a převzetí. Nesouhlasil však s právním závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně je oprávněný, jestliže žalovaná konečnou fakturu žalobkyni nevrátila, nezahájila s žalobkyní ani řádné reklamační řízení a přesto za provedené práce žalobkyni nezaplatila 5 373 649,90 Kč, tedy více než žalobkyně požadovala. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že ze smlouvy bylo možno dovodit pouze sjednání způsobu určení ceny dodávky, proto neměli-li účastníci žádné zdůvodněné a konkrétní výhrady k ceně dodávky určené znalcem na částku 87 907 009 Kč, dovodil, že žalobkyně výši tvrzené a vyfakturované ceny dodávky ve výši 90 329 939,67 Kč neprokázala, a za situace že žalovaná uhradila žalobkyni 82 785 138,45 Kč, neuhrazen zůstal nárok ve výši 5 121 870,55 Kč. Přihlédl však k prohlášení žalobkyně, že v daném řízení nepožaduje 600 000 Kč a 4 773 649,90 Kč, tedy celkem 5 373 649,90 Kč, a uzavřel, že žalobní požadavek, který vychází nikoliv z ceny dodávky vypočtené znalcem, ale z ceny fakturované, není důvodný a je nutno přisvědčit žalované, že již na cenu dodávky uhradila více, než podle znalce uhradit měla. Přihlédl i k námitce žalované, že částku 4 773 649,90 Kč již uhradila dalšímu postupníkovi žalobkyně a že žalobkyně k tomu neměla výhrady.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů uvedených v ustanoveních §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy, nepřihlédl dostatečně ke skutkovým zjištěním, že žalovaná dílo převzala, nevyužila možnosti vrátit žalobkyni fakturu na zaplacení požadované částky, zanesla ji do svého účetnictví v oblasti nákladů a dokonce uplatnila z fakturované částky odpovídající odpočet daně z přidané hodnoty u příslušného finančního úřadu. Podle dovolatelky byla tímto postupem žalované prokázána oprávněnost jejího nároku. Je přesvědčena, že pro důvodnost jejího nároku svědčí ale především skutečnost, že v rámci probíhajícího konkursního řízení úpadce S. s. r. o. „v likvidaci“, zastoupeného správcem konkursní podstaty, byla pohledávka ve výši 2 168 151 Kč zapsána do konkursní podstaty a následně platně postoupena žalobkyni. Dovolatelka, byť respektuje cenu dodávky určenou znalcem, připomíná, že ze znaleckého posudku vyplývá, že znalci nebyly předloženy veškeré doklady osvědčující oprávněnost účtované částky, proto se liší cena určená znalcem od ceny účtované v rozsahu 2 419 930,67 Kč. Dovozuje, že pokud žalovaná nezaplatila žalobkyni celkem 7 541 801,22 Kč, jakožto rozdíl mezi fakturovanou částkou 90 326 939,67 Kč a zaplacenou částkou 82 785 138,45 Kč, pak po odečtení rozdílu mezi cenou fakturovanou a určenou znalcem ve výši 2 419 930,67 Kč, zůstává k zaplacení 5 121 870,55 Kč, což více než dvojnásobně převyšuje žalovanou částku. Pokud odvolací soud konstatoval, že žalobkyně v tomto řízení učinila prohlášení o tom, že nepožaduje 600 000 Kč a 4 773 649,90 Kč, tedy celkem 5 373 649,90 Kč, neodpovídá uvedený závěr realitě. Právní zástupce žalované pouze na žádost soudu vysvětlil postup předchůdce žalobkyně, proč byla žalována pouze částka 2 168 151 Kč. Dovolatelka namítá, že ničím nepodloženo zůstalo konstatování odvolacího soudu o tvrzení žalované, že částku 4 773 649,90 Kč již uhradila dalšímu postupníkovi žalobkyně a že žalobkyně k tomu neměla výhrady. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání, neboť se domnívá, že odvolací soud dospěl ke správnému právnímu závěru. Poukazuje na to, že žalobkyně v dovolání pouze účelově shrnuje průběh řízení a neuvádí žádné relevantní dovolací důvody, jež by mohly být důvodem pro zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Dovolací soud se nejprve zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Dovolatelka ani neuvádí, v čem konkrétně spatřuje jeho naplnění. Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud nehodnotil důkazy správně a ve vzájemné souvislosti, zejména tím, že nepřihlédl dostatečně ke skutkovým zjištěním o tom, že žalovaná dílo převzala, nevyužila ani možnosti vrátit žalobkyni fakturu na zaplacení požadované částky, zanesla ji do svého účetnictví v oblasti nákladů a dokonce uplatnila z fakturované částky odpovídající odpočet daně z přidané hodnoty u příslušného finančního úřadu, jež měly podle dovolatelky prokazovat oprávněnost jejího nároku, je třeba konstatovat, že samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. (srov. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu seš. 1-2/1994, pod označením R 8/1994).
Dovolací soud neshledal pochybení odvolacího soudu ani v tom, že by postupoval v rozporu s ustanovením §132 o. s. ř., podle něhož soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Odvolací soud správně vyšel ze žalobního tvrzení na č.l. 1 spisu, že v tomto řízení není nepožadováno 600 000 Kč a 4 773 649,90 Kč (celkem 5 373 649,90 Kč), z vyjádření právního zástupce žalobkyně na č.l. 316 spisu o tom, že žalobkyně nemá zásadní připomínky k závěrům znaleckého posudku o určení ceny posuzované předmětné dodávky (87 907 009 Kč) a ze skutečnosti, potvrzené právním zástupcem žalobkyně v odvolacím řízení, že žalovaná uhradila žalobkyni 82 785 138,45 Kč (č.l. 316 spisu). Odvolacímu soudu nelze vytknout, že by nehodnotil tyto zjištěné skutečnosti v jejich vzájemné souvislosti, dospěl-li k závěru o tom, žalobkyně na cenu dodávky uhradila více, než podle znalce uhradit měla.
Je třeba i konstatovat, že případná nesprávnost hodnocení důkazů není vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jak se dovolatelka nesprávně domnívá. Nelze proto dospět k závěru, že je důvodný dovolatelkou uplatněný důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že by důsledkem jiné vady řízení bylo nesprávné právní posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na právním závěru, že smlouvou si účastníci sjednali způsob výpočtu ceny ve smyslu §153 hospodářského zákoníku (dále jen „HZ“), v platném znění ke dni uzavření smlouvy.
Podle uvedeného §153 odst. 1 HZ vzniká hospodářská smlouva, dojde-li k dohodě o předmětu a času plnění, popřípadě o dalších náležitostech, o kterých při sjednávání smlouvy některá z organizací prohlásí, že dohoda o nich je nutná pro vznik smlouvy. Jestliže se cena tvoří dohodou organizací, vznikne smlouva jen, dojde-li též k dohodě o výši ceny nebo o způsobu, jakým cena bude určena. Nedojde-li k dohodě o celém požadovaném rozsahu plnění, je smlouva uzavřena na rozsah plnění, o němž bylo dosaženo dohody, nebrání-li tomu projev organizace, povaha závazku nebo právní předpis.
Výše ceny byla stanovena v daném případě částkou 87 907 009 Kč. Dovolatelka, byť v dovolání poukazuje, že znalci nebyly předloženy veškeré doklady osvědčující oprávněnost jí účtované ceny dodávky, výslovně uvádí, že cenu dodávky určenou znalcem respektuje, čímž závěr o výši vypočtené ceny dodávky nenapadá. Rovněž nenapadá závěr, že jí byla uhrazena částka 82 785 138,45 Kč. Pokud v dovolání zpochybňuje vyjádření svého právního zástupce v odvolacím řízení o tom, že v daném řízení neuplatnila nárok na zaplacení 600 000 Kč a 4 773 649,90 Kč, dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud správně vyložil vyjádření právního zástupce žalobkyně, jestliže již v žalobním tvrzení na č.l. 1 spisu žalobkyně uvedla, že jí nezaplacená částka ve výši 600 000 Kč a 4 773 649,90 Kč je předmětem jiného řízení.
Pouze námitkami k výše uvedeným závěrům odvolacího soudu by mohla dovolatelka zpochybnit rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí žaloby, což však dovolatelka neučinila.
Dovolací důvod vycházející z nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 32 015 Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení platném ve znění do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 6 097,50 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od. 1. 5. 2004, §37 zák. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 38 187,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 15. října 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu