ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1661.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1661/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. a.s., proti žalované O. P. spol. s r.o., o zdržení se jednání nekalé soutěže, náhradu škody a zaplacení přiměřeného zadostiučinění, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 26/2004-97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2006, č.j. 3 Cmo 466/2005-132, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně podanou žalobou domáhala po žalované zdržení se jednání nekalé soutěže (využívání zákaznické databáze žalobkyně a obstarávání přeprav pro zákazníky žalobkyně), náhrady škody ve výši 963.346,- Kč s 2% ročním úrokem z prodlení od 1.4.2004 do zaplacení a přiměřeného zadostiučinění ve výši 1.000.000,- Kč z titulu nekalého soutěžního jednání žalované.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 9. 2005, č.j. 48 Cm 26/2004-97, zamítl všechny požadavky žalobkyně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Otázku, zda je mezi žalobkyní a žalovanou soutěžní vztah podle §44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), vyřešil soud kladně - dospěl k závěru, že účastníci se střetávají na společném trhu spedice a silniční přepravy. Při zkoumání, zda jsou v daném případě splněny další dvě nutné podmínky nekalé soutěže, soud prvního stupně zjistil, že se žalovaná nedopustila jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže a které by bylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Jednání žalované nelze podle soudu prvního stupně kvalifikovat ani jako porušení obchodního tajemství ve smyslu ustanovení §17 obch. zák. Vzhledem k absenci protiprávního jednání žalované nemohl soud prvního stupně shledat oprávněným zdržovací nárok žalobkyně, ani její nárok na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění. Proto zamítl žalobu v celém rozsahu.
Odvolací soud přezkoumal podle ust. §212 a násl. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) rozsudek soudu prvního stupně napadený odvoláním a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 7. 6. 2006, č.j. 3 Cmo 466/2005-132, tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 1.368,- Kč.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se žalovaná nedopustila nekalosoutěžního jednání, a že v řízení nebyly prokázány ani žádné jiné činnosti žalované (jako např. přetahování zaměstnanců žalobkyně, přetahování zákazníků žalobkyně, využití obchodního tajemství žalobkyně a jejího know-how), které by naplňovaly skutkovou podstatu nekalé soutěže.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Žalovaná má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka ohledně skutkového a právního hodnocení věci setrvává na své argumentaci, prezentované již v řízení před soudy prvního a druhého stupně. Především namítá, že ze strany soudu prvního i druhého stupně došlo k zamítnutí žaloby v této věci z důvodu neúplného provedení navrhovaných důkazů, a že pak soudy nemohly zhodnotit důkazy ve všech vzájemných souvislostech a vyvodit z nich odpovídající právní závěry.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolací soud nejprve posuzoval přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé. Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §214a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ust. §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má pro právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává.
V dovolání totiž byly uplatněny – jak vyplývá z jeho obsahu – pouze dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka vedle nedostatku v procesním postupu – neprovedení navrhovaných důkazů, resp. vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - vytkla odvolacímu soudu již pouze nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně nesouhlasí se skutkovým závěrem, že nebylo prokázáno využití obchodního tajemství žalovanou). Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterým je možno vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. použít vůbec (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (ust. §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením odmítl (ust. §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu