Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2007, sp. zn. 32 Odo 1664/2005 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1664.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1664.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1664/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně S. v. P. a.s., zast. advokátem proti žalované O. a. s. v likvidaci, , zast. advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Ing. R. K., zast. advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 6 C 1004/2002, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2005, č.j. 29 Co 301/2005, 29 Co 304/2005, 29 Co 305/2005 - 122, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud pro Prahu – západ rozsudkem ze dne 4. listopadu 2004, č. j. 6 C 1004/2002 – 74, ve znění opravného usnesení ze dne 22. března 12005, č. j. 6 C 1004/2002 – 85 a opravného usnesení ze dne 24. března 2005, č. j. 6 C 1004/2002 - 96 určil, že žalobce je vlastníkem pozemků ve výroku I. specifikovaných parcelních čísel v k. ú. Ch., zapsaných u Katastrálního úřadu pro S. Ve výroku II. zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí zde specifikovaných v k. ú. Ch. Krajský soud v Praze v záhlaví označeném rozsudku ve výroku I. zčásti potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž soud prvního stupně určil, že žalobce je vlastníkem pozemků specifikovaných ve výroku I. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že žalobce je vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku II odvolacího soudu (výrok II.). Ve výrocích III., IV. a V. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal včasné dovolání vedlejší účastník, který v řízení vystupoval na straně žalované. Přípustnost dovolání proti výroku I. napadeného rozsudku opírá dovolatel o ust. §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu opírá dovolatel o ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování (tedy že jsou dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.) Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností. Zákon výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit, zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon mlčí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává (shodně též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2004). Tento výklad (pomocí argumentu a silentio legis) je zastáván i v literatuře (viz Bureš, Drápal, Krčmář, Občanský soudní řád, komentář, II. díl, 7. vydání, Praha C. H. Beck, 2006, s. 1257, bod 2.; nebo Winterová a kol., Občanský soudní řád, 3. vydání, Linde Praha, 2007, s. 709). Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno někým, kdo k jeho podání není oprávněn, bylo podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Vedlejší účastník, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. července 2007 JUDr. František Faldyna,CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/25/2007
Spisová značka:32 Odo 1664/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1664.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28