ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1667.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1667/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně C.B., a.s., proti žalované O. spol. s r. o., zastoupené advokátem, o zaplacení 350 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 130/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. září 2004, č.j. 57 Co 95/2004-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek (v pořadí druhý) ze dne 8. prosince 2003, č.j. 17 C 130/2002-94, jímž Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (stejně jako v pořadí prvním rozsudkem ze dne 14. listopadu 2002, č.j. 17 C 130/2002-66) zamítl žalobu o zaplacení 350 000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.). Dále jej změnil ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, majíc ho za přípustné pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o zániku žalované pohledávky v důsledku jednostranného zápočtu pohledávek ze strany žalované vůči žalobkyni. Svůj odlišný názor staví na argumentaci, že vztah účastníků ze smlouvy o zřízení věcného břemene se řídí výlučně občanským zákoníkem, který jednostrannou kompenzaci nesplatných pohledávek nepřipouští. Z toho dovozuje, že započtení je pro rozpor s hmotným právem absolutně neplatné, v důsledku čehož k zániku žalované pohledávky nedošlo. Pro případ, že by dovolací soud na daný vztah aplikoval obchodní zákoník, namítá, že řízení je stiženo procesní vadou, neboť v prvním stupni rozhodoval věcně nepříslušný soud.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby věc postoupil k dalšímu řízení soudu věcně příslušnému.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná navrhla, aby ho dovolací soud odmítl pro nepřípustnost, jelikož napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam a dovolatelka pouze setrvává na argumentech, které již byly soudem prvního a druhého stupně řešeny.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná již z toho důvodu, že soud prvního stupně oběma rozsudky rozhodl stejně - žalobu v celém rozsahu zamítl; v úvahu proto přichází pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají).
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou, tj. zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1143/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 90/2006, vysvětlil, že v občanskoprávních závazkových vztazích i v obchodních závazkových vztazích lze jednostranně započíst splatnou pohledávku proti pohledávce, která ještě není splatná, jde-li jinak o pohledávky přípustné k započtení. Protože otázka přípustnosti jednostranného zápočtu splatné pohledávky proti pohledávce, která ještě není splatná, byla judikaturou Nejvyššího soudu již vyřešena a odvolací soud rozhodl s tímto řešením v souladu, nejde o otázku zásadního právního významu, která by mohla založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. A protože řešení této otázky není závislé na tom, zda jde v dané věci o občanskoprávní či obchodní vztah, nemůže být ani tato otázka pro správnost rozhodnutí odvolacího soudu určující a tedy ani otázkou zásadního právního významu.
Za situace, kdy dovolatelka jinou otázku zásadního právního významu nevymezila a dovolací soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, uzavřel, že rozsudek odvolacího soudu nemá zásadní právní význam a že tedy dovolání v rozsahu směřujícím proti jeho potvrzujícímu výroku ve věci samé není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
S ohledem na závěr o nepřípustnosti podaného dovolání podle §237 odst. písm. c) o. s. ř. se dovolací soud nemohl zabývat dovolatelkou tvrzenou vadou, jelikož k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlížet jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), což případ podaného dovolání není.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, majícímu charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalobkyně z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7 500,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. dubna 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu