ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1668.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1668/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce M. P., zastoupeného advokátem, proti žalované Ing. arch. T. C. (dříve P.), zastoupené advokátkou, o zaplacení 125 154,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 16 Cm 206/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 23. května 2006, č.j. 1 Cmo 225/2005-73, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v P. rozsudkem ze dne 24. ledna 2005, č.j. 16 Cm 206/2003-46, zamítl žalobu na zaplacení 125 154,80 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že mezi účastníky nevznikl smluvní vztah, na základě něhož by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 125 154,80 Kč z titulu nezaplacené ceny díla za malířské a natěračské práce v objektu H. H. K., neboť objednávky ze dne 25. 2. a 28. 2. 2001 nebyly vystaveny žalovanou, bylo-li v jejich záhlaví uvedeno S. 4A a. a objednávky byly odeslány z faxového čísla sdružení. Žalované plněním žalobce nevzniklo ani bezdůvodné obohacení podle §451 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), když plnění bylo poskytnuto společnosti L. G., s. r. o.
Vrchní soud v P. rozsudkem ze dne 23. května 2006, č.j. 1 Cmo 225/2005-73, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 125 154,80 Kč s 10% úrokem z prodlení od 18. 3. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že není rozhodující, kdo byl uveden v záhlaví objednávek, ale je podstatné, kdo objednávku učinil, což byla žalovaná, která také s žalobcem osobně jednala. V řízení žalovaná ani po poučení o její důkazní povinnosti neprokázala své tvrzení, že jednala z pověření S. 4A a., které zastupovalo L. G., s. r. o. na základě zmocnění k jednání. Pokud žalovaná namítala, že nebyl soudem prvního stupně proveden výslech svědka M. I., jednatele společnosti L. G., s. r. o., odvolací soud učinil závěr, že jeho výslech nebyl nutný a postačilo přečtení jeho výpovědi před soudem v související věci vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 51 Cm 51/2002, jestliže (s ohledem na právní závěr) by platná plná moc udělená společností L. G., s. r. o. pro S. 4A a. musela mít podle §31 odst. 4 obč. zák. za použití §1 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) písemnou formu. Odvolací soud vyšel dále ze závěru, že jen na základě písemně udělené plné moci společností L. G., s. r. o. mohlo S. 4A a. dát plnou moc žalované, aby místo nich jednala za zmocnitele (§33a odst. 1 obč. zák.), pokud by k tomu bylo sdružení výslovně podle plné moci oprávněno. Odvolací soud dovodil, že žalovaná jednala s žalobcem jako nezmocněný jednatel ve smyslu §33 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k §1 odst. 2 obch. zák. Žalovaná neprokázala, že by společnost L. G., s. r. o., jako zmocnitel, schválila bez zbytečného odkladu její jednání ve vztahu k žalobci o uzavření smlouvy o provedení díla, když žalovaná navíc pouze tvrdila, že jednala z pověření S. 4A a. za společnost L. G., s. r. o. Žalovaná je podle závěru odvolacího soudu ve sporu pasivně legitimována a je povinna zaplatit za žalobcem provedené práce na základě uzavřené smlouvy o dílo dohodnutou cenu díla a zároveň i úroky z prodlení v souladu s §369 obch. zák. za nezaplacení požadované částky včas.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vycházejícího z nesprávného hodnocení důkazů a z neúplného dokazování, v čemž dovolatelka zároveň spatřuje vadu řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně bez ohledu na další důkazy hodnotil důkazy provedené objednávkami prací a jen na nich založil nesprávný závěr, že žalovaná byla objednatelkou prací u žalobce, aniž by vyložil projev vůle podle úmyslu jednající osoby ve smyslu §266 odst. 1 obch. zák. Dovolatelka má za to, že odvolací soud pochybil, pokud dovodil, že nebylo potřebné provádět před soudem prvního stupně výslech svědka M. I. Domnívá se, že jeho svědecká výpověď mohla vést k potvrzení skutečnosti, kdo byl objednatelem prací u žalobce a že společnost L. G., s. r. o. schválila jednání žalované s žalobcem ve věci objednání předmětných prací. V dovolání dále žalovaná hodnotí podle svého názoru jednotlivé důkazy, které byly provedeny u soudu prvního stupně, a na podporu svého tvrzení odkazuje na další důkazy, jež nebyly před soudem prvního stupně provedeny. Uvádí, že navrhovala připojení spisu Městského soudu v P. vedeného pod sp. zn. 51 Cm 51/2002, kde jsou založeny všechny potřebné důkazy, jež by potvrdily smluvní vztah mezi společností L. G., s. r. o. a S. 4A a., a skutečnosti o tom, kdo je zavázán z činnosti tohoto sdružení a o pověření a schválení úkonů žalované vůči žalobci ze strany společnosti L. G., s. r. o. Žalovaná nesouhlasí s přiznáním úroků z prodlení žalobci a ani s jejich výší, jednak proto, že počátek prodlení a tím i použitá diskontní sazba byla ovlivněna tím, že žalobce podal žalobu původně u nepříslušného soudu a rovněž celková výše úroků je v dané věci ovlivněna tím, že žalobce prodlužoval svým jednáním průběh sporu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.
Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud vyšel z neúplného dokazování a nehodnotil důkazy správně a ve vzájemné souvislosti, a to zejména tím, že postavil své rozhodnutí zejména na posouzení objednávek prací ze dne 25. 2. a 28. 2. 2001 a konstatoval, že nebylo třeba provádět před soudem prvního stupně výslech svědka M. I., dovolací soud dospěl k závěru, že dovolací námitka není v tomto směru důvodná. Podle §120 odst. 1 o. s. ř. totiž soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Bylo tedy na nalézacím soudu, aby uvážil, které důkazy jsou rozhodné ke zjištění skutkového stavu a rozhodující pro právní posouzení. Odvolací soud proto nepochybil, vycházel-li při právním posouzení především z listinných důkazů, které byly provedeny, a které jsou pro posouzení právního vztahu mezi žalobcem a žalobkyní rozhodující, a to z předložených předmětných objednávek žalované. Dovolací soud v tomto směru neshledal pochybení odvolacího soudu ani v tom, že by postupoval v rozporu s ustanovením §132 o. s. ř., podle něhož soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Odvolací soud správně vyšel ze skutečnosti, že v celém řízení žalovaná tvrdila, že jednala jako zmocněnec S. 4A a., které jednalo na základě zmocnění k jednání od společnosti L. G., s. r. o. (i když již v žalobě je obsaženo tvrzení, že tato společnost uvedla, že s žalobcem žádnou smlouvu neuzavřela) a nikoliv, že by jednala jako nezmocněný jednatel společnosti L. G., s. r. o., jež by jednání žalované měla dodatečně bez zbytečného odkladu schválit. Odvolací soud tedy nepochybil konstatoval-li, že výslech navrženého svědka by byl pro právní posouzení věci irelevantní, jestliže pro právní závěr byla rozhodující písemná plná moc, jíž by byla prokázána skutečnost, že společnost L. G., s. r. o. udělila plnou moc k jednání S. 4A a., resp. jeho oprávněnému zástupci.
Nelze proto dospět k závěru, že je důvodný dovolatelkou uplatněný důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že by důsledkem jiné vady řízení bylo nesprávné právní posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle §266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Základní zásadou je zjištění úmyslu toho, kdo jednal. Až nelze-li tento úmysl v konkrétním případě zjistit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle odstavce 2 paragrafu 266 obch. zák. podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odst. 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odst. 3). Podle odst. 4 uvedeného ustanovení projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.
Odvolací soud nepochybil, jestliže v souladu s ustanovením §266 obch. zák. vyložil projev vůle žalované s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním o nedoložení příslušné písemné plné moci tak, že žalovaná jednala s žalobcem jako nezmocněný jednatel společnosti L. G., s. r. o. ve smyslu §33 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k §1 odst. 2 obch. zák. a uzavřela s žalobcem smlouvu o dílo v souladu s §536 a násl. obch. zák., na základě níž je povinna zaplatit žalobci 125 154,80 Kč za žalobcem provedené práce.
Byl-li shledán oprávněným žalobcem uplatněný nárok na zaplacení 125 154,80 Kč a nezaplatila-li žalovaná požadovanou částku včas, není důvodná námitka žalované, že žalobci neměly být přiznány úroky z prodlení s ohledem na jeho chování počínající podáním žaloby, jestliže podle §369 odst. 1 obch. zák. platí, že je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Prodlení s placením dluhu žalovaná ani nepopírá a soud pro výpočet úroků z prodlení použil správnou výši diskontní sazby, platnou k prvnímu dni počátku prodlení v souladu s vl nař. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění před novelou nařízením vlády č. 163/2005 Sb.
Pokud dovolatelka až v dovolání tvrdí novou skutečnost, že společnost L. G., s. r. o. dodatečně schválila její jednání jako nezmocněného jednatele a konstatuje, že důkazy o tom jsou ve spise Městského soudu v P. vedeného pod sp. zn. 51 Cm 51/2002, o jehož připojení k důkazu žádala, je třeba vycházet z obsahu spisu, z něhož se nepodává, že by žalovaná o připojení uvedeného soudního spisu žádala, a nutno zároveň odkázat na zápis z jednání na čl. 44 spisu, potvrzující, že žalovaná po poučení podle §119a odst. 1 o. s. ř. již nenavrhovala doplnění svých skutkových tvrzení ani provedení dalších důkazů.
K novým tvrzením nemůže dovolací soud přihlížet. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován, nemohou být uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v nalézacím řízení (viz §241a odst. 4 o. s. ř.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně, proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalované podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. října 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu