ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1674.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1674/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc, a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně D. I. L., C. dříve Ing. A. U., správce konkursní podstaty úpadce S. V., spol. s r. o. – v likvidaci, zastoupené JUDr. D. S., Ph. D., advokátem proti žalovanému m. P., zastoupenému JUDr. R. S., advokátkou o zaplacení částky 87,057.014 s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 165/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2005, č. j. 1 Cmo 68/2005 – 325, ve znění opravného usnesení ze dne 9. září 2005, č. j. 1 Cmo 68/2005-336, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 5. ledna 2005 č.j. 16 Cm 165/2001-93, kterým Městský soud v Praze vyhověl návrhu původního žalobce Ing. A. U., správce konkursní podstaty úpadce S. V., spol. s r. o. – v likvidaci, (dále též „jen původní žalobce“, případně „dosavadní žalobce“), aby na jeho místo jako dosavadního účastníka řízení vstoupila společnost D. I. L., C.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že jde o přechod práv a povinností k pohledávce, jež je předmětem sporu, na základě oznámení žalobce ze dne 8. 11. 2004, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5. 11. 2004 postoupil svoji pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, společnosti D. I. L., C. a navrhl postup podle §107a o. s. ř. s tím, že nabyvatel práva vyslovil se vstupem do řízení na místo žalobce souhlas. V odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že se nemohl zabývat tvrzením žalovaného, o nezpůsobilosti uvedené smlouvy k osvědčení procesního nástupnictví z důvodu její neplatnosti ve smyslu §525 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť postoupení pohledávky odporuje dohodě s žalovaným a dále tvrzením žalovaného o nedostatku věcné aktivní legitimace žalobce v řízení. Dospěl k závěru, že v daném případě byly naplněný zákonné předpoklady pro postup podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a dále že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Podle dovolatele se soudy obou stupňů dopustily právního pochybení tím, že se nezabývaly absolutní neplatností smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §525 odst. 2 obč. zák., neboť postoupení pohledávky odporuje dohodě s žalovaným, když ve smlouvě o komplexním zajištění celkové rekonstrukce Obecního domu ze dne 11. 10. 1994 je v článku XI. 10 ujednáno, že zhotoviteli nenáleží právo převést svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo jejích částí na třetí osobu. Podle názoru dovolatele nelze návrhu na vstup žalobkyně do řízení vyhovět. Žalobce totiž pouze tvrdí, že smlouvou o postoupení pohledávky nastala skutečnost, s níž je spojován převod práva, aniž ji (tj. že pohledávky existuje a že smlouva o postoupení pohledávky je platná) však vzhledem k jeho námitkám prokázala, jak to ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. vyžaduje. Odvolací soud se nezabýval námitkou žalovaného ohledně věcné aktivní legitimace žalobce v řízení, když původní žalobce obchodní společnost P. J., spol. s r. o. (nyní S. V., spol. s r. o. – v likvidaci, nyní v konkursu) v žalobě výslovně uvedl, že žaloba je podávána účastníkem a zmocněncem ostatních účastníků Sdružení pro zajištění rekonstrukce O. d.v P., a že po prohlášení konkursu na majetek žalobce nepřešlo na správce konkursní podstaty oprávnění žalovat za shora uvedené sdružení. Podle dovolatele na správce konkursní podstaty nepřešlo prohlášením konkursu na majetek jednoho z účastníků Sdružení pro zajištění rekonstrukce O. d. v P. oprávnění zastupovat ostatní účastníky sdružení, a rovněž nebylo spolehlivě zjištěno, zda žalovaná pohledávka náleží do majetku úpadce.
Dovolatel navrhl aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení a rovněž usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné a navrhla zamítnutí dovolání.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části 12, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., o. s. ř., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.), není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečností), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i v případě, když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nímž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3, druhá věta, o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou, i když je dovolatel v dovolání uvádí, avšak obsahově pouze tvrdí nesprávné právní posouzení věci, a dovolací soud je rovněž z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3, věta první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzen věci zpochybňovaného dovolatelem, to je otázkou aplikace ustanovení §107a o. s. ř.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazením zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omylem soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně i na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. je zakotveno, že má-li žalobce zato, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost v odst. 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podání žaloby zůstávají zachovány.
V ustanovení §107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní universální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví dochází na rozdíl od §107 o. s. ř. nikoliv ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení namísto dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.
V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.
Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle §107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí být podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení správně uvedl, že ohledně žalobcem označené právní skutečnosti tak soud zkoumá, zda jde o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda se týká práva nebo povinnosti, jež je předmětem řízení. Otázkou, zda tvrzené právo či povinnost, které mělo být převedeno nebo měla přejít na jiného, existuje nebo že opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud může zabývat jen v rozhodnutí ve věci samé a nikoliv při zkoumání procesního nástupnictví.
Jak se dále podává z obsahu spisu, byly v dané věci všechny předpoklady vyžadované ustanovením §107a o. s. ř. pro možný postup soudu podle jeho odst. 2 splněny. Po zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí o věci samé, navrhl dosavadní žalobce soudu prvního stupně vstup žalobkyně do řízení jako nabyvatelky práva na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž tuto právní skutečnost, jakož i souhlas žalobkyně se vstupem do řízení prokázal. Soudy nižších stupňů bylo rovněž zkoumáno, zda je předložená smlouva způsobilá mít za následek tvrzený převod práva, a to s kladným závěrem. Soud prvního stupně, který věc posoudil jako případ procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř. v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva a podle odst. 2 tohoto ustanovení svým usnesením k návrhu dosavadního žalobce rozhodl o vstupu žalobkyně do řízení na jeho místo, jakož i odvolacímu soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, žádné právní pochybení podle dovolacího soudu vytknout nelze.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud České republiky, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl, aniž se zabýval námitkami dovolatele, které při zkoumání procesního nástupnictví, jak se podává již shora, posuzovat nelze.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu