ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1752.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1752/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně C. L., s.r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovanému A. P., o vydání věci, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 22 Cm 145/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 11. května 2006, č.j. 12 Cmo 479/2005-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 332 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 11. května 2006, č.j. 12 Cmo 479/2005-69, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v P. ze dne 3. května 2005, č.j. 22 Cm 145/2004-44, ve znění opravného usnesení ze dne 22. června 2005, č.j. 22 Cm 145/2004-56, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání zpochybněná právní otázka, zda v daném případě došlo k započtení vzájemných pohledávek účastníků podle §580 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), nebyla řešena odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem.
Podle §580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Podle §364 obch. zák. na základě dohody stran lze započítat jakékoli vzájemné pohledávky.
Jestliže však ze skutkových zjištění v daném případě vyplynulo, že k započtení dvanáctých žalovaným (jako nájemcem) nezaplacených splátek nájemného (splatných dne 1. 3. 2004 podle smluv o přepravě, o odkoupení dopravního prostředku a nájemní smlouvy, uzavřených mezi účastníky dne 20. 3. 2003 a 24. 3. 2003) na základě návrhu žalobkyně ze dne 15. 4. 2004 nedošlo, neboť žalovaný návrh nepodepsal, a k započtení nedošlo ani ve spojení uvedené listiny s dopisem žalovaného ze dne 3. 5. 2004, protože v něm není vyjádřen úmysl žalovaného započíst svoje konkrétní pohledávky vůči konkrétním pohledávkám žalobkyně, odvolací soud nerozhodl v rozporu s výše citovanými ustanoveními §580 obč. zák. a §364 obch. zák.
Soud prvního stupně, s jehož závěrem se odvolací soud ztotožnil, správně dovodil, že za jednostranný projev vůle žalovaného započíst vzájemné pohledávky dlužníka a věřitele, jejichž plnění je stejného druhu, pokud se vzájemně kryjí, nelze považovat právní úkon učiněný v dopise ze dne 3. 5. 2004, pokud z jeho obsahu není zřejmé, jakou pohledávku a v jaké výši žalovaný uplatňuje k započtení vůči jaké pohledávce žalobkyně, jako věřitele, a v jaké výši. Uvedený dopis pouze potvrzuje, že žalovaný vůči žalobkyni uznává označené faktury, mimo jiné faktury B. 126 ve výši 40 000 Kč a B. 126 ve výši 54 165 Kč.
Pokud se žalovaný dostal v důsledku nezaplacení pohledávek žalobkyně v podobě splátek nájemného ve výši 40 000 Kč a 54 165 Kč s datem splatnosti 1. 3. 2004 do prodlení, a jež platně nezapočetl na svoje pohledávky vůči žalobkyni, a následně na to žalobkyně v souladu s uzavřenými smlouvami od nich odstoupila dopisem ze dne 27. 5. 2004, doručeným žalovanému dne 31. 5. 2004, odvolací soud správně uzavřel, že žalovaný od 1. 6. 2004 drží předmět nájmu (vozidla a přívěs žalobkyně) bez právního důvodu a je povinen je žalobkyni vydat. Jednání žalobkyně nelze považovat ani za jednání, které by bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu §265 obch. zák.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalovaného odmítnuto, žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 500 Kč [§5 písm. d), §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 532 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ), tedy celkem ve výši 3 332 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 25. října 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu