ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.18.2006.1
sp. zn. 32 Odo 18/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně P. P. K., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalované P. s.r.o., zastoupené advokátem, o 59 253,- Kč s příslušenstvím a 160 576,- Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 21/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2005, č.j. 8 Cmo 287/2004-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2005, č.j. 8 Cmo 287/2004-77, ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. července 2004, č.j. 48 Cm 21/2003-40, v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 59 253,- Kč a smluvní pokutu ve výši 160 576,- Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném rozsahu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovodil-li odvolací soud, že žalobní tvrzení jsou pro přiznání žalobního nároku (částky 59 253,- Kč a smluvní pokuty ve výši 160 576,- Kč) z pohledu §153b odst. 1 o. s. ř. dostatečná, řešil tuto otázku, do níž dovolatelka soustředila námitky, v souladu s rozhodovací praxí soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 385/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 1998, pod číslem 54/98, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2002, pod číslem 178/2002 a rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. května 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu