ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.224.2005.1
sp. zn. 32 Odo 224/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobců a) L. H. a b) T. H, obou zastoupených JUDr. G. A., advokátkou, proti žalované S. f. A., spol. s r.o., zastoupené JUDr. M. S., advokátkou, o zaplacení částky 170 619 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na zaplacení částky 39 390 Kč, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 823/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. července 2004 č. j. 27 Co 30/2002-215, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. července 2004 č. j. 27 Co 30/2002-215 ve výroku pod bodem I a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. srpna 2001 č. j. 7 C 823/99-193 v rozsahu, ve kterém bylo žalované uloženo, aby zaplatila společně a nerozdílně oprávněným žalobcům částku 70 000 Kč, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 29. srpna 2001 č. j. 7 C 823/99-193 uložil žalované zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 100 619 Kč s 19% úrokem z prodlení od 15. 1. 1996 do zaplacení, částku 70 000 Kč s 19% úrokem z prodlení od 25. 1. 1999 do zaplacení (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III) a zamítl vzájemný návrh, aby byli žalobci povinni zaplatit žalované částku 39 390 Kč (výrok pod bodem IV). Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 20. 9. 1994 smlouvu o dílo, v níž se žalovaná zavázala zhotovit sádrokartonový strop v podkroví rodinného domu žalobců, a to vyrovnáním stávajícího trámového stropu, provedením roštu sádrokartonu na ocelový krov a trámový strop, provedením tepelné izolace opatřené PE folií a sádrokartonového podhledu, montáží osmi kusů střešních oken bez dodávky. Dílo mělo být provedeno v termínu od 20. 10. 1994 do 30. 11. 1994 za cenu 100 000 Kč a dále bylo dohodnuto, že dodavatel neodpovídá za případný průhyb stávající ocelové konstrukce krovu. Žalobci zaplatili žalované zálohu ceny díla ve výši 70 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná dílo nedokončila ani po poskytnutí dodatečné lhůty do 15. 4. 1996, dopisem z 25. 4. 1996 s poukazem na uvedené prodlení a vady díla doložené znaleckým posudkem společnosti H. a Š., s. s. s.r.o., od smlouvy odstoupili. Soud prvního stupně posoudil smlouvu o dílo jako platně uzavřenou podle §536 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) a odstoupení žalobců od této smlouvy jako platné, učiněné podle §344 a násl. ObchZ. Soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného Doc. Ing. A. F., CSc., a akceptoval jeho závěry, že dílo bylo provedeno žalovanou nekvalitně, a nepřijal námitky žalované, že svým dílem pouze navazovala na nekvalitně provedenou část již zhotovené střešní části budovy. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobcům uhrazenou zálohu na cenu díla ve výši 70 000 Kč a dále je povinna nahradit jim škodu, která jim na jejich nemovitosti vznikla. Soud prvního stupně dále uvedl, že ze stejných důvodů zamítl i vzájemný návrh žalované.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. července 2004 č. j. 27 Co 30/2002-215 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném I. výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 70 000 Kč, potvrdil (výrok pod bodem I), v I. výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 100 619 Kč s 19% úroky z prodlení od 15. 1. 1996 do zaplacení a 19% úroky z prodlení z částky 70 000 Kč od 25. 1. 1999 do zaplacení a ve výrocích pod body II a III zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o uzavření smlouvy o dílo, jejím obsahu, o nesplnění sjednaného termínu provedení díla žalovanou ani v další dodatečně poskytnuté lhůtě a následném odstoupení od smlouvy ze strany žalobců. Tato smlouva se podle odvolacího soudu řídí obchodním zákoníkem, neboť účastníci uzavřeli v tomto smyslu dohodu podle §262 odst. 1 ObchZ; smlouva byla tedy uzavřena podle §536 a násl. ObchZ. To, že žalovaná řádně a včas nesplnila svůj závazek sjednaný smlouvou a ocitla se tak podle §365 ObchZ v prodlení, vyplývá podle závěru odvolacího soudu ze znaleckého posudku předloženého žalobci i ze znaleckého posudku vypracovaného v průběhu řízení. Ohledně odstoupení od smlouvy ze strany žalobců dospěl odvolací soud ke stejným závěrům jako soud prvního stupně. Odstoupením smlouva zaniká k okamžiku účinnosti odstoupení a podle §351 odst. 2 ObchZ jsou strany povinny vrátit si poskytnutá plnění. Žalobci žalované poskytli zálohu ve výši 70 000 Kč, žalovaná žalobcům poskytla stavební materiál, který zabudovala v jejich domě. Jeho vrácení nepřichází v úvahu vzhledem k jedinému možnému řešení, kterým je podle znalce Ing. F. demontáž střechy a provedení nových prací; demontováním se stavební materiál znehodnotí. Pochybeními na straně žalované totiž došlo k tomu, že zateplení střechy a sádrokartonový podhled byly provedeny s vážnými konstrukčními a stavebně fyzikálními nedostatky. Nárok žalobců není podle odvolacího soudu promlčen vzhledem ke čtyřleté promlčecí lhůtě stanovené v §397 ObchZ. K námitce žalované, že znalec vycházel z mylného názoru, že žalovaná byla zhotovitelem celé střechy rodinného domu, odvolací soud odkázal na výpověď znalce, který uvedl, že žalovaná mohla sjednané práce provést tak, aby střecha představovala celistvý provozuschopný komplex, což se však nestalo a žalovaná nevytvořila ve střeše větrací vzduchovou dutinu, funkční parotěsnou zábranu a pojistnou hydroizolaci. V části týkající se náhrady škody je podle odvolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný, neboť postrádá zjištění, jakou povinnost žalovaná porušila, jaká škoda vznikla žalobcům tímto porušením, zda byla příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a vzniklou škodou. Povinnost žalované zhotovit dílo odstoupením od smlouvy zanikla a také je nutno přihlédnout k §440 odst. 2 ObchZ za použití §564 ObchZ, jímž je řešen souběh odpovědnosti za vady a náhrady škody. Rozsudek soudu prvního stupně je rovněž nepřezkoumatelný, pokud se týká přiznaných úroků z prodlení, neboť z něj nevyplývá, proč bylo žalobcům přiznáno i příslušenství pohledávek, kdy se nárok stal splatným a od kdy prodlení nastalo, zda přiznaná výše úroků odpovídá výši stanovené v návaznosti na ustanovení §369 ObchZ.
Proti rozsudku odvolacího soudu – jeho potvrzující části výroku - podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž jako důvody uvádí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dále, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] s ohledem na neposkytnutí potřebného poučení ve smyslu §118a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka namítla, že soudy obou stupňů pochybily především v tom, že převzaly vedle skutkových také právní závěry soudního znalce Ing. F., kterému navíc zadaly otázky pomíjející, co bylo předmětem smluvního závazku žalované vůči žalobcům. Dovolatelka poukázala na to, že uzavřením smlouvy s žalobci nepřevzala odpovědnost za kvalitu celé střechy, a to především za krytinu a hydroizolaci střechy. Předmětem smlouvy mezi účastníky řízení byla pouze tepelná izolace, nikoliv hydroizolace střechy, a proto je vyloučeno, aby žalovaná nesla jakoukoliv odpovědnost za konstrukční vady díla prováděného jinými zhotoviteli střešní krytiny a pláště. O tom svědčí i to, že již ve smlouvě bylo sjednáno vyloučení odpovědnosti žalované za průhyb střechy. Odvolací soud také nepřihlédl k tomu, že na střeše domku žalobců byly po ukončení prací žalovanou prováděny další stavební práce, a to panem Bednářem, za které žalobci zaplatili částku 80 000 Kč. Závěr znalce Ing. F., že „žalovaná mohla sjednané práce provést tak, aby střecha představovala celistvý provozuschopný komplex“ je v zásadním rozporu se smlouvou o dílo. Odvolacímu soudu tak chyběla pro přijetí závěru o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované rozhodující skutková zjištění, a proto je jeho právní posouzení věci v rozporu s hmotným právem. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání je v části, v níž směřuje proti výroku II nepřípustné. Ve zbývající části dovolání napadá dovolatelka rozhodnutí, kterým jí bylo uloženo vrátit žalobcům částku 70 000 Kč z titulu jejich odstoupení od smlouvy. Žalobci zdůraznili, že odstoupení od smlouvy bylo shledáno soudy obou stupňů platným a nesouviselo se znaleckým posudkem. Podstatné bylo, že žalovaná nesplnila svoji smluvní povinnost zhotovit sjednané dílo ani v náhradní lhůtě, a proto žalobci po právu od smlouvy odstoupili a domáhají se vrácení zaplacené zálohy. Žalovaná nevyčíslila v průběhu řízení svoje náklady, které by mohla uplatnit jako zápočet, proto soudy shledaly nárok na vrácení zálohy uhrazené žalobci oprávněným. Žalobci navrhli zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je v dané věci podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť řešení otázky odpovědnosti zhotovitele za provedení díla je v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud poté posoudil dovolání z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jimiž je podle §242 odst. 3 o. s. ř. vázán, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání.
Dovolatelka především napadá závěr odvolacího soudu přejatý ze znaleckého posudku Ing. A. F., že dovolatelka jako zhotovitel mohla sjednané práce na domě žalobců provést tak, aby střecha představovala celistvý provozuschopný komplex a vytvořit ve střeše větrací vzduchovou dutinu, funkční parotěsnou zábranu a pojistnou hydroizolaci a argumentuje tím, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že tyto práce nebyly předmětem smlouvy o dílo uzavřené se žalobci.
Dovolatelce je nutno přisvědčit v tom, že v uvedeném znaleckém posudku a tudíž i v závěrech odvolacího soudu, nebylo rozlišeno, do jaké míry byl způsoben vadný stav střešní konstrukce domu žalobců dovolatelem, a do jaké míry ostatními zhotoviteli, kteří prováděli stavební práce, jež nebyly předmětem smlouvy o dílo účastníků řízení. V této souvislosti měl odvolací soud (i soud prvního stupně) provést výklad smlouvy uzavřené účastníky z hlediska jejího předmětu a tudíž z hlediska, zda vady střechy, jež byly zjištěny znaleckým posudkem, se týkají předmětu plnění žalované. Pokud ne, měl soud zjišťovat, zda nedošlo k naplnění podmínek §551 ObchZ.
Podle §551 odst. 1 ObchZ je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení neodpovídá zhotovitel, který splnil povinnost uvedenou v odstavci 1, za nemožnost dokončení díla nebo za vady dokončeného díla způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny, jestliže objednatel na jejich použití při provádění díla písemně trval. Podle odstavce 3 téhož ustanovení pak platí, že zhotovitel, který nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 1, odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu objednatelem.
Závěr, zda žalovaná prováděla dílo vadně, popřípadě v jakém rozsahu, je významný z hlediska posouzení výše bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §351 odst. 1 a §544 odst. 1 ObchZ.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není v napadeném rozsahu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu v této části zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud v odpovídajícím rozsahu podle §243b odst. 3 o. s. ř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k této skutečnosti se již nebylo třeba zabývat namítanými vadami řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2007
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu