ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.504.2004.1
sp. zn. 32 Odo 504/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Č. t. a d. s.r.o., vymazané z obchodního rejstříku dne 7. září 2005, proti žalované S. s.r.o., zastoupené JUDr. J. B. advokátem o zaplacení částky 182 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 140/96, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2003 č. j. 1 Cmo 71/2003-59, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 3. 1996 domáhala po žalované zaplacení částky 182 200 Kč s 16% úrokem z prodlení od 29. 9. 1995 do zaplacení.
Dne 30. 5. 2002 byl na majetek žalobkyně prohlášen usnesením Městského soudu v Praze č. j. 79 K 15/2002-5 konkurz.
Podáním ze dne 1. 10. 2002 navrhla správkyně konkurzní podstaty úpadkyně Č. t. a d. s.r.o. JUDr. V. P. pokračování v řízení. Ve smyslu §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“), se správkyně konkurzní podstaty JUDr. V. P. stala účastnicí řízení.
Rozsudkem ze dne 9. ledna 2003 č. j. 1 Cm 140/96-44 Městský soud v Praze žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání správkyně konkurzní podstaty úpadkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2003 č. j. 1 Cmo 71/2003-59 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 180 200 Kč se 4% úrokem z prodlení od 1. 10. 2002 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 16 % z částky 180 200 Kč za období od 29. 9. 1995 do zaplacení žalobu zamítl, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Správkyně konkurzní podstaty úpadkyně ve vyjádření k dovolání navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) z výpisu z obchodního rejstříku a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 79 K 15/2002, který si vyžádal, zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2004 č. j. 79 K 15/2002, které nabylo právní moci dne 14. 9. 2004, byl konkurz prohlášený na majetek úpadkyně zrušen z důvodu, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu.
Podle ustanovení §45 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání se dnem 14. 9. 2004 účastnicí řízení na straně žalobce opět stalo Č. t. a d. s.r.o.
Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 30274 Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně Č. t. a d. s.r.o. byla dnem 7. září 2005 vymazána z obchodního rejstříku, čímž podle §68 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) zanikla.
Podle ustanovení §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (§107 odst. 1 o. s. ř.).
Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (§107 odst. 3 o. s. ř. ).
Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (§107 odst. 5, prvá věta o. s. ř.). Povahou věci se z hlediska ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení §92 a 95 až 99 a 107 však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.
V daném případě povaha věci neumožňuje, aby dovolací soud mohl v dovolacím řízení pokračovat. Žalobkyně zanikla bez právního nástupce.
Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 1 a §107 odst. 5 prvé věty o. s. ř. dovolací řízení zastavil.
Jelikož jediným účastníkem dovolacího řízení zůstala žalovaná, nepřichází v úvahu rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi účastníky.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu